Evropa se vydala špatným směrem. Snaží se zachovat vyčerpaný systém, používá ideologické nástroje k ospravedlnění jeho pokračování, nahrazuje fakta názory, demokracii technokracií, pluralitu regulacemi a debatu planým moralizováním. Elektromobilita je jen nejviditelnějším příkladem tohoto vývoje.
Evropa se dnes nachází v období, kdy demokratické instituce fungují spíše formálně než skutečně. Rozhodování se vzdaluje veřejnosti, fakta ustupují politickým zdůvodněním a společnost se posouvá nežádoucím směrem. Tento vývoj má jednu hlavní příčinu: současné evropské elity se snaží zachovat model liberální demokracie, který se už vyčerpal.
Časy se mění, ale liberálové si toho nevšimli
Liberální demokracie, jak se vyvinula po druhé světové válce a upevnila po roce 1989, byla založena na stabilitě, růstu a předvídatelnosti. Tyto podmínky však postupně vymizely. Ekonomické modely se mění, geopolitické prostředí se posouvá, společnost se fragmentuje. Přesto se evropské elity snaží udržet původní systém za každou cenu. Aby to bylo možné, vytvářejí nové ideologické rámce, které mají ospravedlnit pokračování stávajícího modelu.
Jedním z těchto rámců je boj proti klimatické změně. Klimatická agenda je prezentována jako zásadní civilizační úkol, který má zabránit katastrofě. Tím se vytváří zdání, že Evropa musí pokračovat v dosavadním způsobu řízení společnosti, protože „ještě není hotovo“. Tento ideologický instrument ospravedlňuje centralizaci moci, technokratické řízení a potlačování alternativ. Klimatická změna tak není jen environmentální problém, ale také ideologické zdůvodnění pokračování systému, který už neodpovídá realitě.
Utopická ideologie na prvním místě
Evropská elektromobilita je příkladem toho, jak se ideologické nástroje používá k udržení vyčerpaného systému. Elektromobilita není prosazována proto, že by byla technologicky nejlepší nebo ekonomicky nejvýhodnější. Je prosazována proto, že vytváří nové úkoly, které umožňují elitám tvrdit, že „ještě není čas měnit systém“. Technologická realita elektromobility je dlouhodobě problematická. Baterie mají zásadní limity, suroviny jsou nedostupné, infrastruktura je nedostatečná a energetické sítě nejsou připravené na masové zatížení. Přesto se politický kurz nemění. Technologické limity ustupují ideologickému přístupu.
Podobně je ignorována ekonomická realita. Automobilky varují před dopady na výrobu, dodavatelské řetězce i zaměstnanost. Evropa ztrácí konkurenceschopnost vůči Číně, která ovládla trh s levnými elektromobily. Přesto se regulace zpřísňují a zákaz spalovacích motorů se blíží. Ekonomické dopady jsou potlačeny, protože narušují ideologický výklad reality.
Společenská situace je rovněž popírána. Veřejnost elektromobily nechce, a to nikoli z neochoty ke změně, ale kvůli praktickým problémům: vysokým cenám, nedostatečnému dojezdu, pomalému nabíjení a nefunkční infrastruktuře mimo velká města. Politická komunikace však odpor veřejnosti interpretuje jako „neinformovanost“, nikoli jako legitimní reakci na realitu.
Alternativní technologie — syntetická paliva, vodík, moderní spalovací motory — jsou systematicky odsouvány mimo pozornost. Ne proto, že by byly nefunkční, ale proto, že narušují ideologický výklad stavu věcí, který má udržet legitimitu vyčerpaného systému.
