Policie odložila z důvodu promlčení vyšetřování Filipa Turka v kauze zveřejňování nenávistných projevů na sociálních sítích. Bohužel se tak v této věci pravdu nedozvíme. Nelze se zbavit pocitu, že právě to byl účel.
Pro úplnost uveďme, že rozhodnutí není ještě pravomocné a bude jej přezkoumávat státní zástupce. Myslím, že by bylo jedině dobře, kdyby celou kauzu znovu otevřel. Byť je to nejspíš vzhledem k důvodu jejího odložení krajně nepravděpodobné. Smiřme se tedy s tím, že se nedočkáme ani soudního jednání.
Jednání, při kterém by paní redaktorka Zdislava Pokorná (Deník N) musela předložit ony důkazy, o nichž tvrdila, že je má k dispozici a které slibovala zveřejnit už dávno. A troufám si tvrdit, že je neuvidíme nikdy. Podle mne totiž žádné k dispozici nemá a celou kauzu rozvířila s vědomím, že svá tvrzení nebude muset nikdy před soudem dokazovat. Vzhledem k tomu, jak dlouhá doba už od oněch údajných nenávistných projevů uplynula, se totiž její odložení z důvodu promlčení dalo čekat.
Jejím cílem však nebylo dostat pana Turka „do tepláků“. Ve skutečnosti podle mne šlo o snahu zdiskreditovat jej natolik, aby měl pan prezident důvod jej odmítnout jmenovat do funkce ministra čehokoliv. Tím pak také zkomplikovat, respektive v ideálním případě znemožnit vytváření nové koaliční většiny ANO, SPD a Motoristů a donutit tak Andreje Babiše přijít s prosíkem za některou ze stran současné opozice. První záměr vyšel, ten druhý nikoliv.
Tradice
Nutno poznamenat, že nejde zdaleka o první případ účelového vyvolání nějaké kauzy, která byla sice nedostatečně vyfutrována důkazy, ale jejímž cílem nebylo někoho obvinit a postavit před soud, ale ovlivnit politický vývoj v naší zemi. Máme v tom ostatně tradici, která sahá až před první svobodné volby v roce 1990.
Tenkrát obvinil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml (Občanské fórum) předsedu Československé strany lidové Josefa Bartončíka ze spolupráce s StB. Což stranu v následujících volbách nejspíš těžce poškodilo. Pan Bartončík svoji vinu až do své smrti popíral a byť o jeho spolupráci s StB existovaly určité indicie, nikdy se ji prokázat nepodařilo. Nicméně o důkazy podle mne vůbec nešlo, a i kdyby se později ukázalo, že si to pan Ruml celé vymyslel, bylo by to už stejně jedno. Bylo totiž po volbách a nikdo by je kvůli jedné kauze nezneplatnil.
Pravda, na tento případ a jeho průběh je třeba pohlížet optikou tehdejšího vývoje, kdy naše země zažívala náhlý přechod od totality k demokracii a kdy by nejspíš zdaleka ne všechno sneslo měřítka dnešního vnímání práva. Ale účelové kauzy s cílem ovlivnit politický vývoj u nás přicházely i později.
Jednu jsme zaznamenali necelý týden před parlamentními volbami v roce 2021. Jde o notoricky známou kauzu Pandora Papers, což je souhrnný název pro archiv dokumentů dokládajících daňové úniky a další podobné delikty celé řady politiků a dalších osobností ze zemí celého světa. U nás ji odstartovala redaktorka portálu Investigace Pavla Holcová, když v neděli 3. 10. 2021 napsala, že v seznamu figuruje i jméno Andreje Babiše. Dušovala se, že to neudělala proto, aby tehdejšího premiéra před volbami konajícími se 8. a 9. 10. poškodila. Tvrdila, že sleduje pouze „veřejný zájem“ a že v seznamu jsou i jména dalších našinců a že se je dozvíme také. K čemuž však nikdy nedošlo.
Rozhodně ne naposledy
Z toho logicky plyne vážné podezření, že o žádný „veřejný zájem“ paní Holcové ve skutečnosti nešlo, ale že cílem bylo ovlivnit právě blížící se volby. Jinak by se zveřejněním klidně ten týden počkala. Jak moc se to podařilo, je těžko soudit. Dost možná to tenkrát hnutí ANO nějaké hlasy opravdu sebralo a tím pádem přišlo i o nějaký ten mandát. Ale o křeslo premiéra minulé vlády to pana Babiše nejspíš nepřipravilo, protože o něj přišel kvůli tomu, že se do parlamentu nedostali jeho spojenci v takovém počtu, aby z toho šla nějaká parlamentní většina vytvořit. Pro úplnost dodejme, že pan Babiš byl v souvislosti s podezřením na daňové úniky vyšetřován ve Francii (kde k nim mělo dojít) a teď má jeho kauzu na stole tamní prokurátor, který rozhodne o dalším postupu.
V rámci politického boje se zkrátka ne vždy hraje čistě, přičemž obvinění bez důkazů je jednou z velmi účinných zbraní v jeho rámci. Ideální jsou přitom takové kauzy, u kterých se může ten, kdo je vyvolává, spolehnout na to, že nebude muset svá tvrzení dokazovat. Pro ovlivnění veřejnosti ostatně ani žádné důkazy nepotřebuje, protože tu žádné důkazy nezajímají. Ale soud by se po nich mohl ptát. Ovšem i kdyby se před něj kauza nakonec dostala, tak už je to stejně jedno. K ovlivnění politické situace a vývoje už totiž došlo a ani případné soudní rozhodnutí dokazující, že to byla celá kachna, na tom nic nezmění.
Takže jsme se s podobnými praktikami nesetkali rozhodně naposled…
