Alles Gute 2.0 aneb liberálně-demokratický newspeak

Dříve jsme měli svobodu slova, kde si každý mohl říkat, co chtěl. Bohužel to vedlo k tomu, že se lidé občas mýlili nebo říkali věci, které jiným lidem nebyly příjemné. Proto jsme tuto svobodu trochu upravili. Dnes ji má každý, kdo říká to, co je v souladu s hodnotami liberální demokracie. Také jsme se rozhodli jazyk trošku vyčistit od nebezpečných pojmů a přidat nové termíny, které lépe vystihují realitu. Podívejme se na některé z nich, protože i když jste protistátní živel, budou se Vám hodit.

Dezinformace

Opak cílené informace. Takhle nějak tento termín před nějakým časem definoval europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Normálně by pojem ‚dezinformace‘ označoval úmyslně šířenou lživou informaci s cílem zmást nepřítele. Dnes však žijeme v éře liberální demokracie, a tak se dezinformací rozumí jakákoliv informace, která je v rozporu s oficiálním stanoviskem liberálně-demokratické garnitury, Evropské unie nebo nějaké renomované neziskové organizace. Pokud například zveřejníte článek o tom, že inflace v EU není způsobená pouze Putinem, šíříte dezinformaci. Protože kdyby to byla pravda, už by to dávno řekla Česká televize, nebo ne?

Misinformace

Tohle je takový chytřejší příbuzný dezinformace. Misinformace je falešná nebo zavádějící informace, kterou šíříte omylem, tedy neúmyslně. Ale pozor! Pouze v případě, že jste součástí vládnoucí garnitury. Pokud sdílíte polopravdu, a pak se ukáže, že nejste „liberál“, jste vinen stejně jako dezinformátoři. Tento koncept je skvělý, protože dovoluje trestat i ty, kteří jednají v dobré víře. Nevědomost přece neomlouvá! Proto je lepší nechat si každý názor raději schválit, než ho vypustíte do světa. Ať žije autocenzura!!!

Demokratický kandidát

To je vám, milí čtenáři, osoba, která je liberální, podporuje Evropskou unii, je proekologická, proLGBTQ+ a obecně sdílí ty „správné“ názory. Ptáte se, jaké? To byste měli vědět, a pokud ne, tak jste vinni! Prohraje-li liberální demokrat volby, je to důkaz, že se demokracie dostala do ohrožení a je nutné zavést nová opatření pro její ochranu, například lepší regulaci sociálních sítí. V případě, že vyhraje politik s jinými názory, je nutné přehodnotit volební systém, zpřísnit dohled nad médii a případně zakročit proti „nebezpečným“ myšlenkám, které k tomu vedly. Protože demokracie znamená především ochranu těch správných volebních výsledků – tak jako v Rumunsku.

Populista

Politik, který mluví s občany o jejich skutečných problémech a slibuje jim řešení. Takový člověk je nebezpečný, protože odvádí voliče od demokratických kandidátů, kteří vědí lépe, co lidé hodnotově potřebují. Populista je zároveň vždy nekompetentní a hraje na nejnižší lidské pudy. Tedy na takovéto – jste politik a snažíte se vyřešit to, že značná část občanů si nevydělá na živobytí? V takovém případě se dostáváte na tenký led, kterému se v lepších kruzích pražských kaváren říká populismus, protože moravské či jiné vesnice jsou na periferii a tam mají také zůstat. Aneb Praha vždy ve správné liberální demokracii zvítězí nad vsí a nenávistí.

Extremista

Horší než populista. Je to kdokoliv, kdo nesouhlasí s liberálně demokratickými hodnotami a upozorňuje na její slabiny. V podstatě tedy každý, kdo nemá správný názor. Extremista je nebezpečný tím, že narušuje harmonii hodnotově uvědomělé společnosti. Pokud například říkáte, že existují pouze dvě pohlaví, už se nacházíte na hraně extremismu, protože Vám ve Vašem výčtu chybí „třetí, čtvrté, páté… já nevím, kolik jich v tuto chvíli přesně je,“ jak před prezidentskými volbami prohlásila dnešní europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). A ta Vám tento prohřešek rozhodně neodpustí. Slovo ‚extremista‘ je úžasné v tom, že s ním můžete krásně očernit své ideologické oponenty.

Proruský

Nezáleží na tom, zda někdy podpořil Rusko. Stačí, když zpochybňuje jakoukoliv politiku, která je zaměřená proti Rusku – tedy údajně. Pokud třeba řeknete, že by EU měla vyjednávat o míru, jste proruský propagandista. Zkrátka musíte neustále okolí utvrzovat, jak jste proukrajinští. Proruský narativ se objevuje i v ekonomických otázkách – za předpokladu, pokud tvrdíte, že sankce mohou mít negativní dopad i na ekonomiky evropských zemí, jedná se o proruskou propagandu, protože správná odpověď zní: Musíme dosáhnout spravedlivého míru a Putina porazit – do posledního Ukrajince!

Dezolát

Občan, který se neztotožňuje s hodnotami liberální demokracie. Může to být důchodce, který se ptá, proč platí více za elektřinu, nebo rodič, který nesouhlasí s progresivní sexuální výchovou na základní škole. Dezolát má často špatné informace, protože nečerpá ze správných zdrojů. Proto je nutné ho poučit a v případě potřeby ho omezit či korigovat v přístupu k nežádoucím informacím. Vždyť to děláme pro jeho vlastní dobro, nebo ne?

Liberální demokracie

Současný politický systém, ve kterém je demokracie udržována skrze eliminaci nežádoucích názorů. Liberální demokracie znamená, že každý má svobodu projevu – pokud se vyjadřuje v rámci přijatelných mantinelů. V opačném případě je nutné ho upozornit, případně ochránit společnost před jeho nepřijatelnými názory. Volby v liberální demokracii se v „ideálním“ případě smršťují na anketu: „Zvol si svého liberála.“

Dezinformátor

Jedinec, který si dovolí sdílet informace, které neprošly schválením odborníků či neziskových organizací. Nezáleží na tom, zda uvádí relevantní zdroje, nebo zda má pravdu – pokud narušuje oficiální narativ, je to dezinformátor. Tento termín je dalším skvělým nástrojem k eliminaci nepohodlných hlasů. Není třeba vyvracet jejich argumenty, stačí je označit jako dezinformátory (tedy nepřátele režimu), a tím jejich názory automaticky znehodnotit. Nežijeme to v krásné době?

Autoritář

Volíte alfasamce, který je podle Vás dobrý potenciální „vůdce“ národa? Tak je to určitě politik, jenž nesdílí principy liberální demokracie. Určitě to je kandidát s neliberálně velkým charismatem, a to už je vážné! Často se o něm mluví jako o nebezpečném jedinci, který omezuje svobody občanů a zejména médií hájících ty správné názory. Zatímco lídři liberálně-demokratického světa mohou přijímat tvrdá opatření a regulace ve jménu vyššího dobra, autoritář je vždy jen diktátor, jehož moc musí být oslabena sankcemi podporou jeho opozičníků a mezinárodním tlakem.

Neliberální demokracie

Systém, kde sice probíhají svobodné volby, ale jejich výsledky neodpovídají představám liberálních elit. Takový režim je automaticky považován za problematický, protože občané volili špatně. Na rozdíl od liberální demokracie, která zajišťuje správné myšlení, neliberální demokracie umožňuje prostor pro nebezpečné názory. Proto je nutné proti ní bojovat a případně ji transformovat na demokracii skutečně hodnotovou.

Antisystémový

Politická strana, skupina občanů a vůbec kdokoliv, kdo nesouhlasí s hlavním proudem liberální politiky. Přesně takto by se dal definovat výraz antisystémový. Pokud zpochybňujete současný stav věcí – ať už jde o klimatickou krizi (dříve globální oteplování), dostatečně hlasitě nevoláte po spravedlivém míru na Ukrajině, nebo zpochybňujete členství v Evropské unii – tak si můžete pogratulovat, jelikož jste občanem druhé kategorie.

Co se říká? Důležitější je, kdo to říká…

Závěrem lze říci, že zmíněné výrazy představují nejen nový slovník moderního politického diskurzu, ale také zrcadlo současné reality, v níž se hranice mezi svobodou a kontrolou stírají rychleji, než bychom si možná chtěli přiznat. Jazyk, původně nástroj porozumění a výměny názorů, se stal bitevním polem, kde vítězí ti, kteří dokážou správně definovat realitu – nebo ji alespoň upravit podle svých potřeb.

V této nové éře je důležité nejen sledovat, co se říká, ale také kdo to říká a s jakým posvěcením. Demokracie se tak postupně mění v koncept podmíněné svobody, kde správné názory získávají privilegia a odchylky jsou označovány za hrozbu. Zbývá otázka: Kam až tento vývoj povede? A kdy se ze snahy o ochranu „správných hodnot“ stane jejich vlastní karikatura? Možná bychom si měli dát pozor, aby se svoboda slova nestala jen vzpomínkou v učebnicích historie.

Čtěte také:
Liberální demokracie jako systémová chyba
Evropské antihodnoty
Je cosi shnilého na vzývané liberální demokracii