Buď bude zničen Hamás nebo Izrael. Tomáš Klus už si vybral

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu popsal situaci jasně, přesně a racionálně. Někomu se nemusí líbit styl jeho politiky ani jeho vládní opatření, ale nejdůležitější parametry míru, tak jak je pojmenoval, nemůže nikdo zpochybnit. Vychází z toho, že existují tři zásadní předpoklady dosažení trvalého míru: „Hamás musí být zničen, Gaza musí být demilitarizována a palestinská společnost musí být deradikalizována,“ napsal premiér v komentáři pro list The Wall Street Journal.

Buď zvítězí mír nebo teroristé

Aktuálně nejdůležitější je první úkol. Ukončit politickou vládu Hamásu nad Gazou a zničit jeho vojenskou moc. To nebude jednoduché, protože teroristé používají občany Gazy jako lidské štíty už dlouhá léta. Dobře vědí, jak rozbouřit útlocitné veřejné mínění západních zemí proti Izraeli. Každý normální člověk má soucit s utrpením palestinských civilistů. Ale měl by dohlížet také důsledky. Pokud by se Izrael zastavil před poslední enklávou Gazy v moci Hamásu, pak by prohrál. Předchozí oběti by byly prakticky zbytečné. Teroristé by mohli oprávněně slavit vítězství. Bylo by pouze otázkou času, kdy by zorganizovali něco ještě mnohem horšího než loňský říjnový útok na Izrael.

Navíc by to povzbudilo další, kteří čekají na výsledek střetu. Hizballáh, Islámský džihád, Brigády mučedníků Al-Aksá by byly jen předvojem, prakticky jistě by se zorganizovaly další teroristické skupiny, povzbuzené tím, co by vydávaly za porážku Izraele. Ochotných sponzorů a nových rekrutů by se našlo dost. Nakonec by se jim podařilo rozpoutat peklo takových rozměrů, že by jim mohli i nacisté závidět.    

Představitelé Hamásu to vědí, a proto na tuto kartu sází. Je jim jasné, že jestli bude zničena jejich vojenská síla a politický vliv, nebudou mít jak zabránit demilitaritaci Gazy a palestinská společnost nastoupí cestu postupné deradikalizace. Byl by to konec vysílání televize Hamásu pro děti, kde se předškolní chlapečci i holčičky předhánějí, aby na televizní obrazovce mohli oznámit, že jejich největším snem je stát se mučedníkem/mučednicí a pozabíjet co nejvíce Židů. Byl by to konec drilování chlapců od šesti let jako zabijáků. Konec nenávistné výuky ve školkách a školách. Palestinci by pak mohli začít žít normálně, bez nenávisti, bez strachu, bez zabíjení. Společnost v Gaze i na Západním břehu by mohla být za přispění arabských států v oblasti skutečně deradikalizována. Pak by mohli žít Izraelci a Palestinci vedle sebe i spolu.

Nenávidět a zabíjet až do samého konce

Jenže právě to nechce Hamás za žádnou cenu připustit. Odmítá vznik palestinského státu v hranicích, jak byly stanoveny dohodami v OSN. Přímo v zakládacím statutu Hamásu se jasně píše:

„Izrael bude ustanoven a bude existovat až do té doby, dokud ho islám nezničí stejně, jako zničil řadu jiných před ním“ (Základní vstupní text)

„Palestinská země je zákonitým, posvátným dědictvím, islámská země, svěřená islámským generacím až do Dne vzkříšení. Je nepřijatelné, abychom se vzdali sebemenší její části…“ (Článek 11)

„Mírové iniciativy, takzvaná pacifistická řešení, mezinárodní konference, které mají rozřešit palestinský problém, zásadně odporují tomu, v co Hnutí islámského odporu (Hamás) věří… Pro řešení palestinského problému není žádný jiný prostředek mimo džihád. Mezinárodní iniciativy a konference jsou jen ztrácením času a hrou pro děti…“ (Článek 13)

„Rezignovat na účast v konfliktu se sionismem znamená velezradu a jako důsledek sebou přinese zlořečení toho, kdo se takto provinil.“ (Článek 32)

Hamás není v žádném případě ochoten uzavřít jakoukoli dohodu o míru, má to už ve své základní chartě zakázáno. Podle zakladatelů hnutí může uzavřít pouze dočasné příměří. Protože „Smyslem příměří je pouze to, aby islámské šiky dostaly čas k nabytí nových sil, neboť válka za osvobození celé Palestiny nikdy nesmí definitivně skočit, dokud nebude dosaženo konečného a definitivního osvobození celé Palestiny od moře až k řece.“ Stačí se podívat na mapu, kolik země chce ponechat Hamás Izraeli. Žádnou. Ani centimetr čtvereční.

Vrahem je Hamás

Proto jsou jedinou reálnou cestou k trvalému míru tři v úvodu zmíněné předpoklady, jak je formuloval premiér Netanjahu. K jejich naplnění je nutné zničit teroristy Hamásu, ať se nacházejí kdekoliv. Skutečnost, že se budou až do poslední chvíle zbaběle krýt za civilisty, je tragická. Současně to však znamená, že civilisty, držené násilím jako rukojmí teroristů, tak mohou zabít izraelské bomby a kulky, ale vrahem je ve všech případech pouze Hamás. To je nutné mít za všech okolností na paměti.

Nebýt Hamásu, mohl být mír mezi Izraelci a Palestinci už dávno. Velká část Palestinců si uvědomila již před desítkami let, že nekonečné vraždění nikam nevede. Vize palestinského státu se poté začala přibližovat. Protože to hlavní, o co Izrael usiluje, je bezpečnost jeho občanů, je to alfa a omega jeho konání.  

Na Blízkém východě se říká, že „Historie se opakuje až do okamžiku, kdy dojde k novému geografickému uspořádání.“ Právě k němu všechno směřuje. O něj podle svých vražedných představ usiluje Hamás. Přičemž svého cíle se nevzdá. O něj by mělo podle úplně jiných, racionálních, lidských představ usilovat i mezinárodní společenství ve spojení s Izraelem a nejdůležitějšími arabskými zeměmi. A každý si musí rozmyslet, jestli v něm bude podporovat cíle teroristů nebo Izraele. Například zpěvák Tomáš Klus už si vybral.