Bulgakov na tom tanku neseděl

Kdyby obsah níže psaného textu nebyl tak smutný, skoro bych podlehl touze zlehčit celý ten nesmysl nějakým žertem. Třeba parafrází na obecně známou píseň: „Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali, ministr otráven zkyslým vínem, vyhodil ruštinu ze školy.“

Jenže – žerty stranou, ona je to pravda. Ne to s tím vínem, netuším, zda ministr školství Mikuláš Bek pije whisky nebo kefír, a je mi to srdečně fuk. Co mi jedno není, je skutečnost, která právě vyšla na světlo světa. Ministr už delší čas avízuje „Velkou revizi Rámcových vzdělávacích programů (RVP). Ta, kromě jiných zhůvěřilostí dopadajících drtivou silou na předměty společenskovědní i přírodovědní, obsahuje též novotu vztahující se k výuce cizích jazyků. Oč jde? Děti na základních školách mají povinné dva cizí jazyky. Nově v jejich výběru (kromě samozřejmé angličtiny) už nemá, jako doposud, být ruština. Tu si bude možno volit jen jako případný třetí cizí jazyk ve školách s rozšířenou výukou jazyků.

Zjevná političnost tohoto rozhodnutí je až zarážející. Bez nejmenší pochyby jde o gesto, mající vyjádřit odmítavý postoj naší vrchnosti k ruskému vstupu na ukrajinské území. Jenže co s tím má společného ruština jako jazyk? Nepamatuji si, a to jsem absolvoval základní i střední školu za „totáče“, že by komunisté zakazovali výuku angličtiny proto, že anglicky mluvící vojáci napadli Kubu v Zátoce sviní, zahájili nesmyslnou a nekonečnou válku ve Vietnamu, za pomoci svých anglicky mluvících zpravodajců svrhli legální režim v Chile a provedli řadu podobných akcí expanzivního charakteru po celém světě.

Asociace českých rusistů na tento zlovolný akt reagovala otevřeným dopisem, kde upozorňuje na relativně silnou oblibu ruštiny v našich školách po útlumu z roku 1990 (což je logické). Vycházejí učebnice, na řadě fakult se ruština vyučuje, vycházejí z nich učitelé tohoto jazyka a jeho literatury, ale nově – do prázdna. Nebudou mít práci. Přitom když se zbavíme krátkozrakých ideologických a časových brýlí, lze vyjmenovat řadu důvodů, proč nechat ruštinu tam, kde je, tedy ve vějíři volitelných možností volby pro druhý povinný jazyk:

•         Ruština je jedním z deseti nejrozšířenějších jazyků světa, mluví jím přes 250 milionů lidí a je tak celosvětově na osmém místě. Je úředním jazykem Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Kyrgyzstánu a používá se jako druhý jazyk i v dalších postsovětských zemích. Naučit se rusky tedy znamená mít přístup k široké komunikační síti v rámci východní Evropy a Střední Asie.

•         Znalost ruštiny umožní lépe porozumět a komunikovat s místními obyvateli při cestování po zemích bývalého Sovětského svazu a otevírá dveře k lepšímu poznání místní kultury, historie a tradic, což je skvělou prevencí xenofobie a výchovou k toleranci.

•         Ruština má významný geopolitický rozměr, její znalost může pomoci v oblasti mezinárodních vztahů, diplomacie a obchodních vztahů. Je to také jazyk, který se používá při komunikaci v rámci některých mezinárodních organizací, je například jedním z oficiálních jazyků OSN.

•         Ruština je jazykem vědy a techniky, a to zejména v oblastech jako je matematika, fyzika, inženýrství a kosmonautika. Mnoho odborných textů, historických dokumentů a výzkumů je v ruštině, a to může být velmi cenné pro získání přístupu k vědeckým a technickým znalostem.

•         Ruština je jazykem velkého literárního a kulturního dědictví. Ruští autoři jako A.S. Puškin, L.N. Tolstoj, F.M. Dostojevskij, A.P. Čechov a mnoho dalších mají zásadní místo ve světovém literárním dědictví.

•         Ruština je také jazykem, který je spojen s významnou filmovou a hudební tradicí. Ruští režiséři jako S. Ejzenštejn, A. Tarkovskij nebo A. Zvjagincev patří mezi světové velikány kinematografie. Ruská hudba, zejména klasická (P. I. Čajkovskij, S. Rachmaninov, S. Prokofjev a mnozí další) nebo lidová hudba, má také dlouhou a bohatou tradici.

•         Ruština je po angličtině druhým nejužívanějším jazykem na internetu, těsně následována němčinou. V ruštině je tedy uchováváno obrovské množství informací.

•         Ruština je slovanský jazyk, má tedy určité podobnosti s češtinou a dalšími slovanskými jazyky. To českým žákům usnadňuje naučení se základům ruštiny.

•         Na druhé straně ruština má i svá specifika, například jiné písmo, což představuje výzvu, ale i příležitost rozšířit své jazykové dovednosti i své obzory.

•         Ruštinu velmi dobře ovládá velký počet dětí z Ukrajiny, které se vzdělávají a budou vzdělávat v českých školách. Leckdy je pro ně i jazykem mateřským. Znalost ruštiny tedy jednak velice usnadňuje komunikaci s těmito dětmi, jednak si tyto děti ruštinu často vybírají jako druhý cizí jazyk. To jim přináší možnost excelovat v tomto předmětu, jsou oporou pro učitele a přinášejí skvělé podněty pro své spolužáky.

To všechno vědí nejen naši rusisté, ale namnoze i rodiče dětí, které se až dosud ve škole směly učit rusky. Neví to však zjevně náš ministr školství. Přitom sám je muzikolog. Měl by tedy aspoň znát nejen jména velkých skladatelů, ale i interpretů – Svatoslav Richtěr, Mstislav Rostropovič, David Oistrach, ale třeba i Anna Netrebko, kterou jsme od nás vykázali, takže milovníci jejího zpěvu za ní musí “až“ na Slovensko.

Tak mě napadá: je to vůbec ještě ministr školství čili vzdělávání, nebo je to dráb udržující v nejmladší populaci záměrně vysokou míru nevzdělanosti? A pokud je to druhé, proč asi?

Dovolte malý osobní dovětek: pocházím z nekomunistických kruhů, ale měl jsem štěstí na učitelky ruštiny, od ZDŠ po UK. Vypěstovaly ve mně nesmírnou úctu k tomu dobrému, co ze země na východě vzešlo, zejména v kultuře. Ale nezapomenu nejvíc na jednu scénku. Měl jsem kdysi přítele, shodou okolností staršího bratra dnešního českého ministra pro Evropu Martina Dvořáka. Jmenoval se Bohdan a žel už není mezi námi. Věděl jsem o něm, že ho za účast na protestech proti okupačním aktivitám v srpnu 1968 vyhodili z právnické fakulty a po celou normalizaci se živil rukama. Jednou jsem ho zastihl při četbě románu Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova. Já, tehdy hloupý patnáctiletý, se ho ptám: „Proč čteš Rusáka, když kvůli nim nesmíš studovat?“. Bohdanova odpověď mi dala recept na porozumění celému tomu problému. Řekl jen „Bulgakov na tom tanku neseděl“.

Pokud vám tak jednoduchá věta není jasná, tak běžte vrátit diplom, pane ministře!

Čtěte také:
Bekův hodně připálený dort
Nacher: Tohle jsme tu od listopadu ještě neměli
Milion chvilek právního bezvědomí