Česko: Nemocný muž Evropy?

Ach, jaká neslýchaná troufalost! Německý deník Die Welt si dovolil říct, že „Skutečným nemocným mužem Evropy je Česko.“ To některé provládní novináře nakrklo tak, že započali vehementně dokazovat, kde všude se článek mýlí. Naši hospodářskou politiku nám přece může závidět i samo Německo! Jsme přece špička ve všem, v Covidu, v ekonomice.

Přijde mi to jako absurdní divadlo, jak někteří nedokážou strávit kritiku od nestranného zdroje ze Západu. Zvykli jsme si, že všechno zlo světa se připisuje tomu či onomu, a když najednou někdo prohlásí, že posledních 15 let bylo ztrátou času, je vykreslen jako blázen.

Česko stojí v čase

Musím konstatovat, že Welt má pravdu. Vlády posledních let nikdy nemluvily o tom, že zvýší produktivitu práce, čím by vzrostl jak hrubý domácí produkt, tak i mzdy Čechů. Možná to měli někde na papíru, ale skutečná politika taková nebyla. Místo toho jsme léta slyšeli jen debaty o tom, komu změnit daně a komu se více přisype na dotacích. Ale to není řešení, to je jen socialistické přerozdělování.

Je mi do breku z toho, že vláda nebyla schopna předložit Volkswagenu dostatečně lákavou nabídku pro Gigafactory. Bez této továrny je ohrožena budoucnost našeho automobilového průmyslu. A naše politika? Bez vize.

Restart Česka: Jeden velký marketing?

Premiér mluví o restartu Česka, ale vypadá to zatím spíše jako seznam marketingových sloganů. Je to projekt bez budoucnosti, který pravděpodobně nebude pokračovat další vládou. Proč? Stačí se podívat na zavedení a zrušení EET. Jedna vláda zruší to, co ta předchozí vláda zavedla. To, že to bylo dobré, nevadí, tady se prostě myslí jen politicky a nikoli ekonomicky. A pak se nemůžeme divit, že všude chybí peníze.

Bylo by přínosné, kdyby politici upřímně řekli, že ekonomika potřebuje transformaci, a že pro některá energeticky náročná odvětví, jako je slévárenství nebo sklářství, už v Česku není místo. Ale já takovou diskusi neslyším. Stále jen slyším slovo dotace. Přiznejme si, že nejsme tržní, ale dotační ekonomikou. To je šílené!

Musíme si přiznat, že naše ekonomika je drahá a nyní už bez konkurenční výhody. Infrastruktura je špatnál a Polsko nám ve všem tlačí na paty. Už to nemůžeme to hrát na to, že jsme v srdci Evropy. Poláci jsou také ve středu Evropy.

Je na čase se zaměřit na lepší technologie a robotizaci, ale vláda na to nemá plán. My potřebujeme alespoň třikrát více průmyslových robotů než dnes. A i tak budeme několikrát zaostávat za Koreou.

Česko v průměrnosti a ztracené příležitosti

Welt měl pravdu, když uvedl, že náš hospodářský model je zastaralý a země uvízla v průměrnosti. Musíme překonat model skladišť a montoven, ale přesun tohoto segmentu nikde nevidíme. Jen se o tom mluví.

Je trapné, že jsme se stále nedokázali dostat nad úroveň před covidem. To už mají snad všichni za sebou a my nic. Kritici Weltu argumentují problémy jiných zemí. To je pravda. I Německo má problémy. Nicméně Polsko roste krásně. To nám může být vzorem.

Řekněme si upřímně. Naši politici prostě nevědí, jak podporovat růst. Stačí přitom méně rozkrádat evropské dotace a soustředit se na hmatatelné cíle, jako jsou dálnice. U nás se místo toho staví z evropských peněz výhledny v údolí a tváříme se, jako že to není postavené na hlavu. My prostě čerpáme jen proto, abychom čerpali. Tady nás někdo okradl o neuvěřitelné miliardy.

Čekal bych, že vláda se zaměří na naléhavé problémy, jako je nedostatek pracovních sil, zvláště na dělnických pozicích. Bude podporovat návrat studentů, kteří se vydali studovat do zahraničí? Ale proč by se vraceli do průměrnosti, kde jsou sice třikrát nižší mzdy než v Německu, ale zároveň je zde skoro vše dražší než tam. Kdo by do země s vysokými cenami a nízkými mzdami chtěl. Jediným důvodem pro návrat z Paříže do Prahy by pro mě byla snad jen touha po bezpečnosti na ulicích. V tom vidím velký budoucí problém Západu, neskončí dobře.

Investiční marasmus a omyly vládní politiky

A co zahraniční investice? Bez nich se nepřehoupneme do nadprůměrnosti. Gigafactory je zatím pouhým snem na papíře. Dokázala vláda přilákat jakékoli významné investice? Potřebujeme investovat do energetiky, ale vše se táhne jak krajta v bažině. Kdo by chtěl investovat v zemi, kde vláda mluví o zestátnění ČEZ? Vláda překročila Rubikon, když zavedla Wind Fall Tax, ukazujíc na svou nestoudnost a schopnost provést cokoli.

Jakmile levice rozhodne o lákání investic pomocí dotací a státní podpory, můžeme se jen smát. Pokud bych měl kormidlo ekonomiky, zaměřil bych se na nízké daně, ne na rozhazování peněz do větru. Současná vláda se mylně domnívá, že zvýšení daní přiláká více investic. Opak je pravdou. Vyšší daně jen podporují nadnárodní korporace při převádění peněz do daňově výhodnějších zemí. Nízké daně by nám naopak zajistily, že investoři nechají víc zisku u nás, čímž paradoxně naplní státní pokladnu lépe než vyšší daně. Ironií je, že levice to pravděpodobně nikdy nepochopí.

Zelený omyl

Pak tu máme Green Deal. To je skutečná brzda Evropy. Naši ekonomiku ničí. Je třeba přesvědčit Německo, že tlačí skrze Evropský parlament špatnou politiku. My potřebujeme měkčí Green Deal, ale kde jsou ti, kdo by to dokázali prosadit?

V Bruselu snad až na dva Čechy všichni mlčí a jen kývou. Krásný příklad: za našeho předsednictví prosadíme nesmysl o motorech, což se nám nelíbí, ale schválíme to. Pak dostanou předsednictví Švédové a my máme v davu dalších států najednou odvahu křičet, že to, co jsme si schválili, je přece do očí bijící blbost.

Je ironií, jak se na filozofických fakultách mluví o kapitalismu jako o ekocidě. Ve skutečnosti je to právě kapitalismus, který nám umožňuje financovat zelenou politiku. V socialismu na to nejsou peníze. Socialistické řešení ekologie je, že lidé nebudou mít ani na auta ani na letenky. Za socialismu by Gréta stejně jako ostatní děti musela chodit do školy a hezky by seděla doma a nerajzovala do OSN, kde všem vynadá.

Green Deal je ve své podstatě politikou nerůstu, protože investujeme do toho, co už máme, a nic nového nepřináší. Jen mění jedno auto za druhé, které je navíc o kapku dražší a už mu skončí životnost baterky, tak ho můžete jako bezcenné hodit ze skály.

Politické iluze a hlava v písku

Slyším politiky z TOP09, jak hovoří o zavedení eura jako řešení našich problémů. Prý to přinese růst. Ale příklad Slovenska přitom dokazuje, že ekonomika s eurem neroste rychleji, jen se rychleji díky nízkým sazbám zadlužuje. Euro není řešením, je to jen závoj, který má zakrýt dlouhodobé problémy naší ekonomiky. Když už politici nevědí, co novinářům říct, tak řeknou euro a najednou je titulkové téma bez myšlenky.

Proč to tak je? Politické strany nemají ekonomické experty, proto vytváří poradní orgány jako NERV, ale ve skutečnosti je neberou vážně. Jsou to jen figurky, za které se politici skrývají, aby měli klid na práci a neotravovali je kritici. Vždyť jim přece radí přední ekonomové. Těch je ale hodně, takže nikdo vlastně za nic nemůže. Myslím, že politika potřebuje méně učitelů, politologů a starostů malých obcí. Potřebujeme tam hlavně právníky a ekonomy. Ale který právník by šel dobrovolně do politiky? Do ní chodí hlavně ti, kteří jsou špatně placeni.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG