Chystá se v Srbsku liberální revoluce?

V posledních měsících zažívá Srbsko vlnu masových protestů, které vyvolaly otázky o možném hlubším společenském a politickém přerodu. Impulsem k těmto demonstracím byla tragédie z 1. listopadu 2024, kdy se v Novém Sadu zřítila nově zrekonstruovaná střecha nádraží, což vedlo k úmrtí 15 lidí. Tato událost vyvolala obvinění z korupce a zanedbání povinností ze strany vlády, což podnítilo veřejný hněv a masové protesty.

Demonstrace, původně zaměřené na vyvození odpovědnosti za tuto katastrofu, se postupně rozšířily na širší spektrum témat, včetně kritiky autoritářských tendencí vlády, omezování svobody médií a obav z korupce. Studenti, kteří hrají klíčovou roli v těchto protestech, požadují větší transparentnost a odpovědnost od svých vůdců. Tato situace vyvolává zásadní otázky: Jsme svědky počátku hlubší společenské změny směřující k liberálnějším hodnotám, nebo jde o epizodní vlnu nespokojenosti, která postupně odezní? Mohou tyto protesty vést k zásadním reformám, nebo se jedná o izolované incidenty bez dlouhodobého dopadu?​

Historický a politický kontext

Srbsko je tradičně rozděleno mezi dvě hlavní politické orientace – nacionalistickou, která zdůrazňuje srbskou identitu a suverenitu, a liberální, která usiluje o integraci se Západem a přijetí liberálně-demokratických hodnot. Toto rozdělení se odráží v politickém spektru a ovlivňuje směřování země. ​V posledních letech dominuje srbské politice prezident Aleksandar Vučić a jeho Srbská pokroková strana (SNS). Vučić je kritizován za autoritářské tendence, potlačování opozice a omezování svobody médií. Zároveň se snaží balancovat mezi snahou o vstup do Evropské unie a udržováním blízkých vztahů s Ruskem a Čínou.​

Historie regionu je poznamenána pokusy o tzv. „barevné revoluce“, kdy masové protesty vedly k politickým změnám. Příkladem může být „Buldozerová revoluce“ v Jugoslávii v roce 2000, která vedla k pádu Slobodana Miloševiće. Současné protesty v Srbsku jsou vnímány v kontextu této historie a vyvolávají otázky o možnosti podobného vývoje.

Současné protesty – co se skutečně děje?

Protesty byly vyvolány zřícením střechy nádraží v Novém Sadu, ale brzy se rozšířily na širší témata, včetně požadavků na odstoupení klíčových vládních činitelů a ukončení korupčních praktik. Demonstranti také požadují svobodu médií a dodržování demokratických principů. Protesty jsou organizovány různými skupinami včetně opozičních stran, studentských organizací a občanských iniciativ.

Významnou roli hrají studenti, kteří vedou demonstrace, a dokonce podnikli symbolickou 1 300 kilometrů dlouhou cyklojízdu do Štrasburku, aby získali podporu Evropské unie pro své požadavky. ​Tyto protesty se od předchozích liší svou intenzitou a trváním. Jsou největší od roku 1968 a vedly k rezignaci premiéra Miloše Vučeviće. Demonstranti nicméně nadále požadují odstoupení prezidenta Vučiće, což naznačuje hlubší nespokojenost s celkovým směřováním země.

Nebezpečí manipulace a zahraničního vlivu

V souvislosti s protesty se objevují obavy z možného zahraničního vlivu a manipulace. Prezident Vučić obvinil zahraniční mocnosti z financování protestů s cílem destabilizovat zemi, ačkoliv pro tato tvrzení neposkytl důkazy. ​Srbsko dlouhodobě balancuje mezi snahou o vstup do EU a udržováním vztahů s Ruskem.

Zahraniční aktéři (včetně nevládních organizací a ambasád) mají v zemi různé zájmy, což může ovlivňovat vnitřní politiku. Nicméně konkrétní důkazy o přímém zahraničním vměšování do současných protestů chybí. ​Obvinění z vnější manipulace mohou být také využívána jako nástroj k diskreditaci protestního hnutí a odvrácení pozornosti od vnitřních problémů, jako je korupce a nedostatek transparentnosti ve vládě.​

Jak na to reaguje srbská vláda a veřejnost?

V reakci na masové protesty podal srbský premiér Miloš Vučević demisi 28. ledna 2025. Tento krok byl vnímán jako snaha vlády uklidnit veřejné pobouření a převzít odpovědnost za neštěstí, při kterém zahynulo 15 lidí. ​Prezident Vučić původně obvinil zahraniční mocnosti z financování protestů s cílem destabilizovat zemi, ačkoliv pro tato tvrzení neposkytl důkazy. Později však přistoupil na některé požadavky demonstrantů, včetně propuštění zadržených studentů. ​Veřejnost zůstává rozdělena. Zatímco ve městech, jako je Bělehrad, protesty získaly širokou podporu, venkovské oblasti a starší generace často vyjadřují loajalitu vůči Vučićově režimu, který vnímají jako záruku stability.

Scénáře dalšího vývoje

Jedním z možných scénářů je eskalace protestů do podoby liberální revoluce, podobně jako tomu bylo na Ukrajině v roce 2014. Pokud by se protestní hnutí sjednotilo a získalo širší podporu napříč společností, mohlo by to vést k výrazným politickým změnám a možná i k odstoupení klíčových vládních činitelů.

​Další možností je, že vláda přistoupí k represivním opatřením s cílem potlačit protesty. To by mohlo zahrnovat zatýkání aktivistů, omezování svobody shromažďování a posílení kontroly médií. Takový postup by však mohl vést k mezinárodní kritice a dalšímu prohloubení vnitřního napětí.

​Třetím scénářem je, že vláda provede určité reformy s cílem uklidnit veřejnost a snížit napětí. To by mohlo zahrnovat personální změny ve vládě, zlepšení transparentnosti veřejných zakázek a posílení nezávislosti soudnictví. Otázkou zůstává, zda by takové kroky byly dostatečné k obnovení důvěry veřejnosti.

Současné protesty v Srbsku odrážejí hlubokou nespokojenost části obyvatelstva s vládou a jejími praktikami, zejména v oblasti korupce a transparentnosti. Motivací demonstrantů je touha po změně a zlepšení životních podmínek. Na druhé straně existují rizika spojená s možnou destabilizací země, eskalací násilí a negativními dopady na ekonomiku.

Situace v Srbsku je komplexní a nelze jednoznačně určit, zda se země nachází na prahu liberální revoluce, nebo zda jsou protesty výsledkem širších geopolitických her. Je zřejmé, že vnitřní nespokojenost hraje klíčovou roli, avšak nelze přehlédnout ani vliv mezinárodních aktérů a jejich zájmů v regionu. Budoucí vývoj tak bude záviset na schopnosti vlády a opozice najít společnou řeč a na ochotě mezinárodního společenství podporovat stabilitu a demokratické procesy v zemi.

Čtěte také:
Drulák: Odsouzení Le Penové je útokem na demokracii
Demokracie v Rumunsku dostává na frak. Příště může jít o nás
Německá zeď proti pravici se zatřásla… ale stojí dál