Co nám Putin zatajil

Varianta první, z hlediska Západu, konkrétněji NATO, navíc ještě s obavami specificky středoevropskými, je okamžité a spravedlivými emocemi napájené odsouzení agrese gangsterského ruského režimu proti slabšímu sousedovi. Ničím nevyprovokované a motivované choutkami ryze imperialistickými. To je varianta přijatá západními státy téměř bez výjimky jako oficiální. Jejím výsledkem je odhodlání podpořit obranu Ukrajiny až do jejího spravedlivého vítězství. Jak to vítězství má konkrétně vypadat, už není tak docela domyšlené.

Varianta druhá, z hlediska Ruska, je obrana před postupující rozpínavostí NATO až k ruským hranicím, navíc teď už do území vždy patřícího do ruského vlivu a zájmu. Jako přílohy k této variantě slouží mimo jiné historky o oživení ukrajinského antiruského nacismu, oligarchické korupci, účasti USA na nedemokratickém svržení demokratické vlády známém jako Majdan, vměšování USA do ukrajinské ekonomiky. „Speciální operace“ spuštěna na ochranu ruské menšiny před ukrajinskou perzekucí. Tato varianta je klasifikována za dezinformaci a její sdělovatelé za proruské propagandisty. Jejím výsledkem jsou výzvy k zastavení války, de facto odevzdáním okupované části Ukrajiny Rusku. Podle starého přísloví „nejjednodušší způsob, jak ukončit válku, je ji prohrát“.

Prosakování informací

Jak se ta válka vleče, kýžené vítězství nad Ruskem (ať už si je kdo představoval jakkoli) je v nedohlednu, Ukrajina je zdevastovaná, západní pomoc je nedostatečná a nadšení pro ni slábne, začínají do médií prosakovat některé argumenty oné druhé varianty. Jsou to média teď už zdaleka nejen proruská, a hlavně americká. Argumentují ne ani tolik těmi vadami ukrajinskými, jako příklady oné rozpínavosti NATO s cílem Rusko všelijak oslabit nebo dokonce rozložit. Nejnověji je u nás přednesl americký profesor ekonomie Jeffrey Sachs v týdeníku Echo číslo 26-27, který by se sotva dal nařknout z proruské propagandy.

Jenže obě varianty jsou chybné, protože přehlížejí pár důležitých informací, které nám zamlčel Putin, ale možná i Američané, kteří je museli znát, ledaže jsou ještě blbější, než jsme si mysleli. Místo nich nám ji prozradil britský ekonom a historik Jonathan Maxwell v knížce The Edge. Ten někde vyčmuchal, že východní část Ukrajiny, dnes ovládaná ruskou armádou a připojená k Rusku, je minerálová velmoc. Má v podzemí největší zásoby uhlí na světě (a Green Deal může být Rusům ukradený). Taky třeba druhé největší zásoby plynu v Evropě po Norsku. Nebo 117 ze 120 nejžádanějších minerálů, jako mangan, síra, grafit, titanium, nikl, a podobné. 

Hlavní důvod?

Rusové dnes v dobyté části Ukrajiny ovládají nerostné bohatství v hodnotě 12,4 biliony dolarů. Když si je udrží, nebudou muset hodně dlouho dělat nic jiného než těžit a prodávat. A on že prý nacionalismus, neonacismus, ohrožení z NATO, jeho porušení dohod, ochrana menšin? Kecy. Okupace východní Ukrajiny byla prachsprostá ekonomická loupež. Ubránitelná jadernými raketami. A někdo si ještě myslí, že ji Putin nějakou spravedlivou dohodou vrátí? Vždyť by ho za to Rusové vykastrovali. 

Takže nám zbývá co? Že se to mělo všechno dávno udělat jinak? Vinu měl ten či onen? Rozlité mléko. Máme-li se žonglováním všech těch ostatních polopravd dobrat nějaké pravdy, budeme si asi muset připomenout, že ve všech událostech jsou vždy přítomny dvě pravdy. Pravda morální absolutní a pravda reálně proveditelná. Ta morální pravda je jasná: Rus je gangster, lupič a vrah. A ta proveditelná?

Tož včil mudrujte.   

Čtěte také: Ještě pár olympijských humoresek a kiksů, Nejpokrokovější olympiáda všech dob, Jak se progresníci zbavují disidentů, Nepůjde paní Ursula do vězení?, Migrační pakt je sebevražda Evropy