Další volby v Kocourkově

Já mám asi nejraději volby krajské, jichž se účastní rozmanité regionální spolky, u nichž mám pocit, že si na vlajku vetkly aspoň kus dobra pro ten jejich záhumenek. V tomto ohledu je mi velmi sympatický volební subjekt Sedma – strana pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice. Mé osobní zalíbení v tomto subjektu není dáno jen tím, že jsem se v tom kraji kdysi dávno narodil, ale hlavně proto, že mi připadá, že zakladatelem strany musel být Jára Cimrman. Nikdo menší by se na takovou patafyziku nezmohl.

Nejsou však jen Slatiňany se Škrovádem centry dění. Pod ikonou BST najdete stranu Bystrčáci (patrně z brněnské Bystrce že). HP jsou Hradečtí patrioti, tam navíc mají i Hradecký demokratický klub, PSS jsou Semiláci (ze Semil), vlastní partaj má i Slavičín. Docela by mě zajímalo, kde jsou Žabiny, neboť i ty mají své politické Hnutí pro Žabiny. Nebo jsou to obecně žabiny s malým žet, neboli zelené sinicovaté plochy s kvákajícími obyvateli, kteří pokročili do té míry, že se politicky organizují? Milou zkratku LEČO si přisvojil subjekt s názvem Lepší a čistá Ostrava. Nebo VvD – Volyně v Dolině. To všechno a mnohé další tvoří naši krásnou pluralitní demokracii střediskovou. Ryzímu demokratovi srdce plesá!

Druhá část domácí volební estrády následuje při studiu subjektů, které se těch kterých aktuálních voleb účastní. Bohužel třeba do Evropského parlamentu Slatiňany, Škrovád atd. nikoli. A to nás tam mohli jejich lidé tak krásně reprezentovat. Možná dokonce lépe, či stejně dobře a hlavně se stejným výsledným politickým efektem jako ti, kteří tam vskutku usednou. Nicméně i mezi faktickými kandidujícími subjekty najdeme mnoho zajímavého. Obvykle v této části četby vypouštíme strany tzv. velké a sdostatek známé, protože co k nim dodat, že, všechno už nám hezky odvyprávěli naši objektivní a nestranní novináři napříč majetkovým spektrem.

Cibulka, mimozemšťané i Volt

Pravidelným folklórem je hlasovací lístek strany Petra Cibulky, jejíž název, jak se zdá, s každými volbami stále narůstá a zvětšuje se. Letos zabral celých 18 řádek. Sice jsou na tapetě i jiní s ambicí nacpat do názvu celý svůj program, ale na Cibulku prostě nemají. Namátkou: Lepší život pro lidi – min. mzda 70.000 Kč, min. důchod 50.000 Kč, návrat cen energií na ceny z roku 2019, v obchodech zboží nejvyšší kvality za ceny dostupné pro každého, zrušení daně z nemovitosti, STOP válce. No řekněte, kdo by s tak jasným programem nesouhlasil! Uvidíme tedy výsledky. Trochu mi to připomíná historku se stranou Důchodci za životní jistoty, jimž kdysi průzkumy počítaly až 12 % preferenci, ale žel, realita byla jiná, a tak předseda Důchodců musel před kamerami spolknout brouka potemníka a zapít to fernetem. Čím bude volební výsledek zapíjet tato strana, známo není.

Programově blízko předchozímu subjektu bude zřejmě sdružení ANO LEPŠÍ EU S MIMOZEMŠŤANY (zastavíme drahotu a válku). Vcelku nenápadně vyhlíží hlasovací lístek koalice hnutí SEN 21 a strany Volt (opravdu, Volt, ne Volte nebo Volit) Česko. Zde je vhodné všimnout si profesí kandidátů. Hned na prvním místě stojí slečna či paní, prezentující se jako lektorka a zakladatelka Dobrodějny. Máme tam i expertku na genderovou rovnost, výzkumníka v oboru potravinové bezpečnosti, ale kupodivu i někdejšího rektora UK Praha a emeritního senátora. Aniž bych to chtěl zlehčovat, ale klidně si mohli do názvu vetknout Ferdu mravence – práce všeho druhu.

Tajemný Mourek

Na rozdíl od Slatiňan, Škrovádu atd., kteří si vystačí s tím kouskem Pardubického kraje, Švýcarská demokracie má tradičně podstatně vyšší ambici, vloženou už do názvu. Nechtějte však po mně, abych zde přepisoval celý název jejich aktuálního volebního spolku. Těch osm řádků si jistě každý, kdo bude chtít, nastuduje sám. Já jsem z něj pochopil v zásadě hlavně to, že Švýcaři se mají nejlíp a, jak se zde doslova říká, „vydáme se stejnou cestou“.

Jako obvykle nezklamal „anarchokapitalista“ Martin Urza se svým jednočlenným hnutím Nevolte Urzu: nechceme vaše hlasy. Pochopil jsem, že pro Urzu je to docela pohodlný marketingový způsob, jak se jednou za čas celorepublikově zviditelnit. No, nekupte to!

Co mne však doopravdy trápí, je kandidující subjekt s názvem Mourek. Nikde v jeho hlasovacím lístku jsem se nedopátral, zda jde o nějaký spolek milovníků malých kočkovitých šelem a oč bude v těch eurovolbách bojovat. Tak si to nechávám na příští volby, třeba se Mourek mezitím jaksi odmourkovatí a budeme víc vědět, na čem jsme. Takto je to jen takové milé pohlazení, jaké kdysi poskytoval Vladimír Železný v závěru zpráv TV Nova: Na konec vždycky zvířátka!

Čtěte také:
Deset nejzávažnějších předvolebních omylů
Utrpení národního konzervativce nad volebními lístky do europarlamentu
Kdo nevolí, nemá právo nadávat