S osobními údaji se zkrátka kšeftuje vesele dál. Akorát to stojí víc peněz. Ty pak musí ve finále zaplatit ti, v jejichž zájmu se to údajně celé dělalo – tedy my všichni. Jinak řečeno, je to sice drahý, ale zato blbý. Proč ale zmiňuji GDPR a jeho faktické dopady na naše peněženky? Protože podobný efekt bude mít i ESG. Bude to sice stát spoustu peněz, respektive násobně víc než GDPR, ale ochraně životního prostředí, kterou se tak zaštiťuje, to nepřinese vůbec nic. Jenom o tom budou muset firmy, stejně jako za minulého režimu, opět vytvářet hlášení. Pravda, nebude se v nich už psát o počtu odpracovaných brigádnických hodin, o přijatých závazcích a o účasti na prvomájové manifestaci. Zato v nich však bude, jak daná firma omezila spotřebu masa v nabídce své zaměstnanecké jídelny, kolik žen má ve svém vedení a pro kolik pohlaví postavila záchodky.
Zelený bolševismus
Stejně jako tenkrát, budou i dnešní firmy pochopitelně chtít, aby to, co do těchto traktátů napíšou, taky „prošlo“. Takže si budou muset najít někoho, kdo bude umět tyhle bláboly „správně“ sepsat. Tedy kdo ví, „jak na to“ a umí v tom chodit. Prostě „experta“ z podobného těsta jako například ti, co se pohybují v dotačním byznysu a firmám prodávají svoji schopnost zaklepat na správné dveře a podmazat ty správné lidi.
Jenomže už přeci jenom nemáme socialismus bolševický, ale zelený a v něm stále ještě přežívají některé poslední zbytky kapitalismu, jako je například konkurenční prostředí. O zákazníka je tak stále ještě třeba usilovat v souboji s ostatními konkurenty v daném oboru. A je celkem jedno, že „ESG byznys“ je obor uměle vytvořený. Stejně jako ti zákazníci z řad podnikatelů a firem, protože kdyby bylo po jejich, tak by jimi v tomto oboru nejraději vůbec nebyli. Ale nejsme za oceánem, kde už v konfrontaci s realitou postupně přicházejí na to, že ani perfektní ESG hospodářské výsledky tamním firmám nezajistí. Nás toto poznání zatím (snad) teprve čeká a doufejme, že nebude trvat moc dlouho, než k němu dospějeme. Ale peníze, které v souvislosti s ESG mezitím zmizí ve stoupě, podnikatelům už nikdo nevrátí…
Obchod je obchod
Což je samozřejmě dost důvodů pro to, aby trpěli pocitem frustrace. Na jedné sociální síti jí dal jeden z nich průchod, když prohlásil, jak mu celé ESG leze krkem a kolik blbin musí udělat kvůli jednomu papíru, který ve skutečnosti s životnímu prostředí nepohne ani o píď. Následovala poměrně živá výměna názorů, ve které mu jedna část diskutujících dávala za pravdu, zatímco jiní dokola opakovali, že se s těmito „pochybovači“ rádi sejdou a vše jim objasní. Zkrátka běžná diskuze mezi odpůrci a zastánci ESG. Tedy jen do chvíle, když jsem klikla na pár profilů z řad těch druhých a zjistila, že to nejsou žádní jeho nadšení fanoušci, ale vesměs „prodavači ESG reportů“.
Nicméně pokud k jejich tvorbě přistoupí podle hesla „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, tak je to sice na hlavu, ale ještě ne to nejhorší, co může podnikatele potkat. Mohou totiž taky narazit na někoho, kdo chce, „aby vlk kozu sežral i s chlupama“. Tedy třeba tak, jak to v tomto rozhovoru popisuje „ESG konzultantka“ na případu sledování uhlíkové stopy jedné markentingové konference. Její účastníci se totiž dopustili hned několik klimatických hříchů. Na konferenci jedli maso (byť tedy „jen“ kuřecí a krůtí), zahraniční hosté spali v hotelech bez „certifikátu udržitelnosti“ a dva z nich přiletěli dokonce letadlem.
Možná se neudržíme
Pravda, můžeme se smát tomu, co ona „ESG konzultantka“ dokáže všechno vyplodit a ťukat si významně na čelo tak, až si na něm uděláme důlek. Jenomže ona to zase až taková bžunda není. Za tuhle šaškárnu totiž musel pořadatel té konference zaplatit. A obdobně budou muset platit jiné firmy a podnikatelé za jiné šaškárny. Jenomže peníze to ve finále bude stát nás zákazníky, protože jejich zvýšené náklady se pochopitelně promítnout do cen zboží a služeb. „ESG byznys“ bude zkrátka živit každý z nás. Vše samozřejmě ve jménu „udržitelnosti“. A to už by se člověk neudržel. Tedy ne, že bych nikdy v životě nevyhodila peníze za nějakou blbost. Ale bylo to něco, pro co jsem se svobodně rozhodla já sama a ne to, za co mě nutí utrácet někdo jiný.
A ještě mi přitom bezostyšně tvrdí, že je to pro moje dobro…
Čtěte také: Kdo nahrává Rusku?, Atentát na Fica a promarněná šance, Je pravda relativní?, Hlasy rebelů Green Deal nejspíš nezastaví, Danuše porazí Babiše,
Nigérie čelila o víkendu už čtvrtému letošnímu blackoutu
Společnost za chvilku padne na hubu, ale zato udržitelně.
Přesně tak, velká podobnost s povinnými nástěnkami, nástěnkáři, sledovanou účastí na prvomájových průvodech za komunistů.
O ekologii vůbec nejde. Velký nový byznys pro konzultanty, auditory, právníky, banky.
Stejně jako emisní povolenky, kapacitní platby, systémové poplatky, OZE. Jsou to skryté daně, které platíme povinně v ceně elektřiny a plynu. Nebo nespravedlivá televizní daň na státní propagandu.
Firmy platí za ESG agendu, která nemá žádnou přidanou hodnotu, jen další náklad. Nesmyslné tabulky a reporty. Příliš mnoho lidí dělá neproduktivní činnosti.
Multiplikační efekt ESG je monitoring, zda vaši dodavatelé a zákazníci jsou také ESG uvědomělí. Pokud ne, máte mínusové body. Tudíž ESG bude vytlačovat malé firmy, které na ESG a GDPR nemají peníze.
Von der Lejnová bude dál lítat tryskáčem na 50 km. Mají ESG někde jinde než v otupělé EU? Ne.
Jak dopadly green bonds? Není zájem.
Navrhovaná právní norma obsahuje shrnutí dopadů a nákladů v důvodové zprávě. Kdo vyhodnocuje průběžně náklady a ekologické dopady dovozu potravin přes půl planety, GDPR, povinných asistentů do aut, ESG, zákazu spalováků, zákazu kotlů?
https://www.youtube.com/watch?v=pmHmlBFh4y0
https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4
https://www.tasnimnews.com