Jak jsem se dočetl na bezpochyby objektivním webu www.tvorimevropu.cz, portfolio propojuje oblast obchodu, rozvojové politiky, geopolitických vztahů a bezpečnosti. Jozef Síkela má dále řídit jedno z největších generálních ředitelství, které zahrnuje 10 procent zaměstnanců EU a bude rozhodovat o investicích v programu Global Gateway ve výši až 300 miliard eur. Žádný eurokomisař za Českou republiku neměl větší rozpočet. Stejně tak si žádný český eurokomisař nepořídil po necelých třech letech ve vládním angažmá v luxusním komplexu ve Špidlu apartmán za 24 miliónů korun. Měsíční plat ministra je přitom cca 224 000 korun.
Nemá ale cenu zabývat se spekulacemi o tom, kolik desítek miliard v nezajištěných dluhopisech zachránil Jozef Síkela ještě jako ministr svému bývalému zaměstnavateli Erste Group koupí plynovodů Net4Gas. Jeho trubkami aktuálně neproudí žádný plyn a je proto v prohlubující se ztrátě. Českého daňového poplatníka vyšla transakce na 8 miliard korun, plus závazky a pohledávky za dalších cca 30 miliard. Ale vše se prý v dobré obrátí. Proto nebude od věci pečlivě sledovat, jak efektivně bude Jozef Síkela hospodařit s evropskými zdroji a popasuje se s konkurencí z Ruska a především Číny.
Globální brána
Středobodem jeho portfolia bude Iniciativa Global Gateway, neboli strategie Evropské unie na podporu infrastrukturních projektů po celém světě, především v rozvojových zemích subsaharské Afriky a Latinské Ameriky. Globální brána sice zahájila činnost 1. prosince 2021, ale nebylo kam spěchat. Úvodních 87 vlajkových projektů tak bylo zveřejněno až v březnu 2023 a do léta se pracovalo na vytvoření základní organizační struktury. První Global Gateway Forum bylo oznámeno loni v říjnu. Iniciativa si do svého portfolia započítala již existující projekty jako například Německem podporovaný projekt podmořského kabelu mezi Itálií a Tuniskem.
Porcovaný medvěd běhá po lese
Stará byznysové pravidlo říká, že není radno porcovat medvěda pobíhající po lese. Síkelovo portfolio má sice zveřejněný rozpočet 300 miliard eur, leč podíl EU, na který eurokomisař pro partnerství nejspíše dosáhne, je 135 miliard eur. Dalších 145 miliard mají dodat finanční instituce a rozvojové banky, zbytek je věcí pákových efektů soukromého kapitálu. Konkrétní příklad, projekt „Afrika – EU Zelená energetická iniciativa“ má celkový rozpočet 15 miliard eur, leč garantovaný příspěvek EU je 3,4 miliardy eur. Zbytek bude muset Síkela, respektive jeho generální ředitelství nějak a někde najít.
Podle řady zdrojů Global Gateway kopíruje vzorec neúspěšných předchozích iniciativ jako například Compact with Africa (2017). I v tomto případě existují problémy s oddlužením a pokračujícím ekonomicky neefektivním neoliberálním přístup. A byť EU propadla Green Dealu, chybí daň CO2 pro obchod s fosilními palivy.
Klima na prvním místě?
Z Global Gateway není nadšena ani významná charitativní organizace Oxfam International sdružující 13 národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě. Organizace vydala v letos v říjnu zprávu, ve které se uvádí, že 60 procent analyzovaných projektů zvýhodňuje evropské firmy. Pouze 16 procent projektů investuje do stěžejních rozvojových sektorů jako zdravotnictví a vzdělávání. Přitom se jedná o sektory, jejichž růst má výrazně omezit nelegální migraci. Z 225 projektů zahájených loni spadá 49 procent do kategorie klima a energie, jen 22 procent jde na infrastrukturu a 13 procent na digitální sektor. Zpráva dále v souvislosti s projekty zmiňuje nedostatek transparentnosti ohledně projektů, financování a smluv.
Zelené vymývání mozků
Jozef Síkela pak bude muset při přesvědčování o správnosti nastoupené cesty projevit nutnou dávku řečnické obratnosti. V této souvislosti je zajímavé, že zatímco němčinu má exministr na vynikající úrovni, angličtina je podle redaktorky Euractivu přítomné jeho „grilování“ v Bruselu „kostrbatá.“ V Africe, případně v Latinské Americe, přitom němčina nepatří mezi hojně užívané jazyky. Přesto bude muset eurokomisař například v Namibii vysvětlit, proč je vodíkový projekt s investičním objemem 9,4 miliardy dolarů umístěn v environmentálně citlivém národním parku Tsau IIKhaeb. Většina obnovitelné energie bude přitom exportována do Evropy a je rovněž zpochybněna avizovaná tvorba pracovních míst. Rozšíření přístavu Banjulu v Gambii slouží podle místních primárně evropským zájmům, stejně tak je tomu v případě 1300 km dlouhé železnice z angolského přístavu Lobito k dolům v Demokratické republice Kongo. Africké země pak obecně nejsou nadšené z plánované těžby bauxitu, zlata a platiny. Hovoří se dokonce o pokračování koloniálního vzorce těžby zdrojů pod rétorikou zelené energie.
Pozoruhodné jsou rovněž vodíkové projekty. Celkem je jich 13, z toho 3 jsou plánovány v Namibii, Chile a JAR, které trpí nedostatkem vody. Stejný problém s sebou přináší rovněž projekt EU – Egypt pro zelený vodík, nejvíce vody bude totiž potřeba v oblasti, ve které chybí. Navíc bude využita drahá a především experimentální technologie. V Peru je pak jeden z projektů postaven na hypotékách, které si bude místí chudina brát na „zelené“ nemovitosti. Proto padají slova o „zeleném vymývání mozků“, které chudobu nevyřeší.
Chabá transparentnost, radují se Němci
Naopak důvod k radosti mají převážně německé společnosti. V rámci Global Gateway se mohou těšit ze snadného přístupu k neomezeným exportním půjčkám a investičním zárukám. Transparentnost úvěrových podmínek je chabá, například podmínky financování projektu Just Energy Transition Partnership s JAR z listopadu 2021 v JAR nejsou doposud dostupné. Podezření z toho, že veřejné peníze z rozpočtu EU jsou primárně používány pro zisky privátních firem, mají proto reálný základ. Stejně tak, jako hlasy o tom, že ve srovnání s projekty financovanými z Číny brzdí projekty EU složitá byrokracie a pomalé implementace. Jozef Síkela bude mít evidentně honičku.
Čtěte také:
Předsedkyně Evropské komise Leyenová s Českem zametla, říká publicistka Zlámalová
Paní Danuše si zoufá, že ji pohlaví nevyšvihlo do Evropské komise
https://www.youtube.com/watch?v=1N9yNKod3K8