Evropská unie je založena na nerespektování rozhodnutí voličů. Bude hůř?

Obecně by mělo v demokratické společnosti platit, že o vývoji země rozhoduje svobodná vůle voliče. Jak ovšem ukazují příklady z poslední doby, začíná toto pravidlo dostávat povážlivé trhliny. Stačí, pokud ve volbách uspěje „nesprávná“ strana, protože lid si dovolil rozhodnout v rozporu s přáním a plány volených a mnohdy i nevolených, kteří nabyli dojmu, že jsou předurčeni k tomu diktovat chod dějin.

A tak, když parlamentní volby v Gruzii vyhrála „proruská“ strana Gruzínský sen, vystoupila prezidentka Salome Zurabišviliová, jejíž první kandidatura nebyla přijata kvůli dvojímu občanství, s prohlášením, že se Gruzie stala obětí ruské speciální operace. Rodačka z Paříže, která strávila většinu života ve Francii, proto odmítla výsledky voleb uznat a Evropská komise vyzvala zemi, která není její součástí, aby vše „rychle, transparentně a nezávisle vyšetřila.“

Neméně kuriózní situace nastala v Rumunsku po nedávných prezidentských volbách. První kolo vyhrál v rozporu s přáním EU a Washingtonu „krajně“ pravicový Calin Georgescu. Podle několika jeho odpůrců ovšem volby manipulovalo Rusko a sociální síť TikTok, rumunský Ústavní soud nejdříve výsledky uznal, aby je těsně před druhým kolem zrušil. Demokracie sice prohrála, ale o tu přece až tak moc nejde.   

Konec suverenity

V případě Evropské unie se není čemu divit, neboť její podstata je založena na nerespektování vůle voličů. Stačí vzpomenout na Lisabonskou smlouvu, která vstoupila v platnost ke konci roku 2009 a přiznala Evropskému parlamentu nové zákonodárné povinnosti. Evropská komise získala legislativní iniciativu, a proto může jako jediná Evropskému parlamentu předkládat návrhy právních předpisů.

Vzniklý stav, kdy jsou státy zbaveny z velké části suverenity, vystihl v roce 2019 dokonale tehdejší poslanec za ODS Václav Klaus mladší, když přirovnal automatické schvalování zákonů kvůli předpisům EU k rozhodování o složení židovských transportů do nacistických koncentračních táborů. Záhy z ODS vyloučený poslanec reagoval na skutečnost, že přes 70 procent české legislativy vzniká na půdě Evropského parlamentu, což zároveň odpovídá na otázku, jaké míry jsme suverénní zemí.

Neimplementuješ, tak plať!

Klaus junior použil drsného, leč bohužel zcela pravdivého příměru. Nařízení přijímaná Radou EU na návrh Komise kvalifikovanou většinou jsou právně závazná a platí ve všech zemích EU. Směrnice představují právní akt stanovující cíl, který musí všechny země EU splnit.

Velmi zábavně působí text o tom, že „je na jednotlivých zemích, jak těchto cílů dosáhnou.“ Komise totiž vše kontroluje, a pokud usoudí, že právní předpisy nejsou aplikovány správně (!) a včas, přichází sankce. Například loni v létě zahájila Evropská komise řízení s Českem kvůli tomu, že nezavedlo unijní pracovní pravidla ze směrnic o předvídatelných pracovních podmínkách a sladění práce a rodiny. Za každou nepřijatou směrnice byla stanovena již předtím sankce 45 milionů korun, za každý den se platí penále.      

Mrtvá smlouva

Lisabonská smlouva silně omezující suverenitu národních států, byla přitom prosazena v rozporu s přáním občanů všech členských zemí Evropské unie. Zatímco ve většině z nich rozhodovaly o jejím přijetí či nepřijetí parlamenty, Irsko preferovalo referendum. K zděšení Dublinu ale hlavně Bruselu nakonec irští voliči v červnu 2008 Lisabonskou smlouvu odmítli většinou asi 110 000 hlasů.

Prezident Václav Klaus proto správně konstatoval, že Lisabonská smlouva je na základě výsledku irského referenda mrtvá a není důvod pokračovat v její ratifikaci dalšími zeměmi. Podle legislativy EU, byl k přijetí nezbytný souhlas všech v té době sedmadvaceti členských zemí a nikoho do té doby nenapadlo přijít s tím, že pokud některá z členských zemí s rozhodnutím jiné členské země nesouhlasí, musí se hlasovat znova.

Proto to nejdříve vypadalo tak, že demokracie zvítězí, irský premiér Brian Cowen byl sice výsledky referenda zklamán, ale hodlal akceptovat vůli lidu. „Evropská komise doufala v jiný výsledek referenda, ale respektujeme svobodné rozhodnutí irských voličů. Jejich volba není nějakým prohřeškem vůči Unii,“ pravil tenkrát předseda Evropské komise Barosso.

Lisabonské zmrtvýchvstání

Jak ovšem ukázaly následující dny a týdny, bylo všechno jinak. Německo přišlo záhy s tím, že navzdory výsledkům irského referenda, budou ostatní země EU v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat. Negativní výsledky tři roky starých referend ve Francii a Nizozemsku o evropské ústavě představovaly totiž pro eurofederalisty katastrofu, proto si musela unie s irským veta nějak poradit. Demokracie, nedemokracie …

Proto bylo vypsáno druhé referendum a vzkaz z Bruselu zněl jasně: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Po druhém referendu měli stoupenci Lisabonské smlouvy důvod k oslavám, neboť znásilněné Irsko volilo většinou a radostně pro. Socialistický poslanec Joe Higgins sice tenkrát pravil, že stav referend je 1:1, k prodloužení ani k penaltovému rozstřelu však nedošlo. Irové tak splnili roli užitečných idiotů a otevřeli skříňku nešťastné a krásné Pandory. Protože jak ukazují nedávné story z Gruzie a Rumunska, stav nerespektování vůle voličů trvá. Stačí označit demokraticky zvoleného vítěze za proruského. A je známo, že příklady táhnou.

Čtěte také:
Opakování voleb jako opakovaný vtip
Zrušme volby, ohrožují demokracii
Rumunsko obnažilo aroganci Západu