Fiala pořádal další zbytečný sjezd papalášů za naše peníze, to podstatné se mezitím dělo v Bruselu

Zdroj: Profimedia

Je sice pravděpodobné, že tentokrát asi neletěly z okna desítky miliónů korun, jako tomu bylo na podzim před dvěma lety, kdy náš premiér organizoval v Praze zcela zbytečný summit Evropského politického společenství. Ale i dejme tomu vyšší stovky tisíc z veřejných peněz se počítají.

V úterý pozval Petr Fiala do Kramářovy vily ukrajinského premiéra Denyse Šmyhala, polského prezidenta Andrzeje Dudu, dánskou premiérku Mette Fredriksenovou a premiérku Estonska Eviku Siliňovou. Nechyběl nizozemský stále ještě premiér Mark Rutte. Jeho ve volbách poražená Lidová strana pro svobodu a demokracii přitom s největší pravděpodobností zasedne ve vládě, kterou sestavil po půlroce vítěz voleb, předseda pravicově protestní Strany svobody Geert Wilders splňující veškerá kritéria „dezoláta.“ Euroatlantický lesk dodal setkání náměstek amerického ministerstva zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti James O´Brien. Ti všichni pracovně povečeřeli v Kramářově vile. Předtím ale předstoupili před novináře, kteří se, alespoň z toho, co jsem viděl na ČT 24 na nic neptali. 

Opravdu světový úspěch?    

Ve stejný den přitom probíhalo v Bruselu jednání ministrů obrany členských zemí EU, na kterém byla hlavním tématem samozřejmě Ukrajina, což jen podtrhlo zbytečnost pražské schůzky. V Belgii nás zastupovala ministryně obrany Jana Černochová. Je zajímavé, že oba politici ODS nesladili počty, zatímco ministryně totiž hovořila o 18 do iniciativy zapojených zemí, podle premiéra se jedná o 15 členských zemí EU a NATO. Během jednání v Bruselu měl vysoký představitel EU Josep Borell konstatovat, že naše muniční iniciativa snad nepostupuje dostatečně rychle. Ministryně Černochová reagovala oprávněně poznámkou ve smyslu, že nikdo nikomu nebrání vyvíjet stejné aktivity. Proč by to ale měl Brusel dělat, když má Čechy?

Takže trocha jednoduchých počtů. Evropská unie se skládá z 27 členských zemí. V NATO je sedm států, které nejsou v EU. Jde o USA, Kanadu, Albánii, Černou Horu, Island, Anglii a Severní Makedonii. Pokud platí slova premiéra, z celkového počtu 34 tedy 19 států na českou muniční iniciativu nereagovalo, zatímco pokud platí verze ministryně Černochové, neoslovila naše iniciativa 16 spojenců. Titulek textu, který jsem si na stránkách s názvem, Pravý břeh Institutu Petra Fialy, přečetl: „Česká muniční iniciativa slaví světový úspěch, opozice to nemůže snést“, se mi proto jeví být dosti v rozporu s realitou. Světový úspěch prostě vnímám jinak.

Spousta otazníků

Zároveň je mi známo, že jedna věc je se někam přihlásit, případně něco slíbit, druhá slib dotáhnout do konce v podobě platby. Den po schůzce se v médiích objevilo, že doposud zaplatily pouze čtyři země – Kanada, Nizozemsko, Dánsko a Portugalsko. Pokud tomu dobře rozumím, Česko, Polsko a Estonsko, jejichž politici se zúčastnili pražské schůzky, jsou mezi neplatiči. Nebo se pletu? Nebylo by proto lepší nejdříve zaplatit a pak pořádat, případně zúčastnit se setkání? Nebo snad v našem případě má reálný základ spekulace, že netušíme, kolik budeme platit, nicméně vláda je připravena v případě nouze finální částku „dolepit?“ Z peněz českého daňového poplatníka přece krev neteče. Zároveň mi není jasná formulace, že do české muniční iniciativy přispělo 15 zemí Evropské unie a NATO částkou přes 1,6 miliardy eur (39,5 miliardy korun). Přispělo, nebo se chystá přispět? Či snad částku zaplatily zmiňované čtyři země? Skoro bych rád vznesl dotaz na resort obrany, ale jsem si jist, že mi nikdo neodpoví, neboť se určitě jedná o tajnou informaci. A poslanec Marek Benda označí můj dotaz za vlastizrádný.

Slova versus činy

Podle premiéra Fialy pošleme v červnu na Ukrajinu první desítky tisíc granátů. Dánská premiérka Mette Fredriksenová před kamerami ČT pravila, že vybrané peníze stačí do konce roku na půl miliónů kusů a dodala, že to může změnit situaci na bojišti. Je pravda, že situaci na bojišti může změnit i jeden náboj, kterým někdo trefí Vladimira Putina. Na zdravý rozum sázející člověk ovšem vychází spíše z vyjádření premiéra Petra Fialy, podle kterého Česká republika a spojenci dodali na Ukrajinu za dva roky a pár měsíců „téměř 21 miliónů nábojů střední ráže a 1,7 miliónů nábojů velké ráže a raket.“ Přes tuto masivní podporu se asi nedá říct, že by Ukrajina vyhrávala. A nemyslím si, že muniční iniciativa, ve které zatím slova vládnou nad činy, na tom něco změní.  

Čtěte také:
Česko páchá diplomatickou sebevraždu