Dosavadní premiér a předseda ODS Petr Fiala vzdálil svůj kabinet praktické politice a zavedl jej do oblasti politického marketingu. Nespíš asi proto, že je profesorem politologie. Volby do Poslanecké sněmovny však ukázaly, že voliči se propagandistickými triky příliš ovlivnit nadají. Fiala a s ním celá jeho vláda jsou z toho zklamaní a na další běh věcí ve státě rezignovali.
Vláda Petra Fialy, která nastoupila v roce 2021 s ambiciózním reformním programem, se po čtyřech letech ocitla v situaci, kdy její působení končí bez viditelného úspěchu v klíčových domácích oblastech. Místo praktické politiky se kabinet uchýlil k hodnotové rétorice, zahraničně-politickým gestům a marketingovým strategiím, které měly zakrýt nedostatek konkrétních výsledků. Tento styl vládnutí byl pravděpodobně výrazně ovlivněn akademickým zázemím Fialy a jeho poradním týmem, který ho místo kritické oponentury v jeho ideologickém pojetí politiky naopak podporoval.
Selhání domácích reforem
Koaliční Fialova vláda deklarovala snahu o konsolidaci veřejných financí, důchodovou reformu, digitalizaci stavebního řízení, modernizaci školství a energetickou transformaci. Ve skutečnosti schodek státního rozpočtu zůstal vysoký, zadlužení narostlo. Důchodová reforma se omezila na zpomalení valorizace a zvýšení věku odchodu do důchodu. Digitalizace stavebního řízení zcela selhala, Portál stavebníka nefungoval spolehlivě. Ceny elektřiny dosáhly nejvyšší úrovně v EU, pokud se zohlední kupní síla. Výdaje na školství stagnovaly, učitelé čelili poklesu netarifních složek a nedostatku pomůcek.
Tyto neúspěchy ukazují, že vláda nebyla schopna efektivně řídit klíčové reformní procesy. Mnohé z nich zůstaly nedokončené, odložené nebo nefunkční.
Ústup k hodnotové rétorice a marketingu
Namísto řešení domácích problémů se Fialův kabinet výrazně profiloval v zahraničně-politických proklamacích. Pomoc Ukrajině prezentoval jako všeobecně platný morální imperativ. Boj proti ruským dezinformacím prosazoval nejen jako součást veřejné komunikace, ale i v trestně právní rovině. Válku na Ukrajině podával jako bezprostřední ohrožení míru ve střední Evropě a nákupy zbraní a plnění závazku NATO vydával za své úspěchy.
Tato témata sice nejsou bezvýznamná, ale pro občana jsou důležité ceny energií, dostupnost bydlení nebo kvalita školství. Fialova vláda ovšem zvolila snadnější, morálně jednoznačné „měkké“ cíle, které nevyžadovaly kvalifikované legislativní procesy ani promyšlenou správní reformu.
Politologický styl vládnutí
Fiala jako akademik zaměřený na politologii vtiskl svému kabinetu styl, který se více než na správu státu soustředil na rámování reality, symboliku a ideologickou konzistenci. Místo věcných řešení dosluhující vládní koalice verbálně prosazovala směřování České republiky na Západ, bojovala za hodnoty, aniž by jim dala konkrétní obsah a volala všeobecně po obraně civilizace. Podstatné bylo, že se nesnažila ovlivnit realitu, ale způsob, jakým ji vnímali občané. Takový přístup připomínal aplikovanou sociální psychologii, nikoliv veřejnou správu.
Fialův poradní tým tvořili odborníci z ekonomie, bezpečnosti, zdravotnictví a médií — ale chyběla vnitřní kritika. Místo toho se premiér utvrzoval v nastaveném směru, což vedlo ke ztrátě kontaktu s postoji veřejnosti. Tým dodával Fialovi falešnou jistotu a vyhýbal se řešení skutečných problémů.
Rezignace bez sebezpytování
Po volebním neúspěchu Fialova vláda odmítla znovu předložit návrh rozpočtu, aby se vyhnula odpovědnosti za rozvrácený stav veřejných financí. Nevyvinula žádnou snahu o další politické vyjednávání, což lze chápat jako rezignaci na politiku. Ukazuje to, že vládní koalice neprovedla kritickou sebereflexi, ale spíše se dotčeně stáhla z domácí politiky s pocitem křivdy a nepochopení ze strany veřejnosti.
Čtěte také:
Patříme na Západ? To jsou ale vyhlídky!
V zahraničí drtivě zvítězila pětikoalice
Fialova uhlířská víra a česká paměť
