Vysoké zdanění práce a naopak nízké daně pro firmy, z nichž skoro jedna třetina vyvádí část zisku do zahraničí. Daňové zvýhodnění osob samostatně výdělečně činných. To jsou jen dva z mnoha případů vychýlení našeho systému.
Vedle toho je vážným dlouhodobě neřešeným problémem nefungující trh práce. Firmy si na jedné straně stěžují na nedostatek volných pracovníků, na straně druhé ale vyplácejí neúnosně nízké mzdy. Pohyb pracovních sil navíc blokují závazky občanů v podobě dlouhodobých hypoték a nejrůznějších půjček. K nim se přidává neustálý růst spotřebitelských cen zapříčiněný (nejen) přítomností oligopolů a kartelových dohod.
Další velká aktuální potíž je, že naše hospodářství, postavené převážně na střední přidané hodnotě polotovarů a levné práci. Přišlo totiž o hlavní konkurenční výhodu, jíž byla levná energie. Za to do značné míry vděčíme neschopnosti a vazalské povaze vlády Petra Fialy.
Politická reprezentace totiž prosazuje v první řadě kromě osobních výhod cíle roztodivných domácích i zahraničních subjektů. O zájmy českého státu se stará spíš jen formálně a nedůsledně.
Stále žijeme minulostí
Příčiny selhání českého státu leží částečně i v minulosti. Snaha o popření naší koexistence s vládou komunistické strany se transformovala v absolutní popření tohoto historického období včetně nízké zadluženosti, sociálních jistot a podobně. Nutkání vymazat z historie „život v socialismu“ vedl a doposud vede k přemrštěné „pravicovosti“ čili stručně odmítání sociálního státu, odborů a dalších institucí i organizací, které s tím souvisí.
Naše svědomí poznamenané moderními dějinami přirozeně využili „vítězové“ devadesátých let k tomu, aby převážili ekonomické a sociální uspořádání ve prospěch privátní sféry a náklady státu přenechali větším dílem zaměstnancům. Po určitou dobu to snad i bylo nevyhnutelné, ale po 35 letech, je to anachronismus, který přivádí Českou republiku ke krizi. Tržní prostředí je deformované a nefunkční. Dopravní infrastruktura je zanedbaná, úroveň vědy, školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, kultury, sportu atd. klesá, protože v rozpočtu chybí peníze. Navíc státní správa je neefektivní, protože ji neřídí lidé povolaní, ale lobbyisté.
Vládní koalice chce hlavně vydržet
Je zřejmé, že s tradičními politickými stranami, které jsou za současnou krizi odpovědné a snaží se udržet status quo co nejdéle, nelze do budoucna počítat. Tvrzení předsedy ODS a premiéra Fialy, že v příštím volebním období přivede Česko k rozkvětu, nejen nedává smysl, ale je s největší pravděpodobností vědomě nepravdivé.
Pokud chceme zabránit tomu, abychom se posouvali stál dál na evropskou periférii, je nutné se zbavit politiků, kteří usilují pouze o to, zakonzervovat současný stav a dál podporují daňovou nerovnováhu, pokřivené trhy a soukromé nebo zahraniční zájmy.
Čtěte také:
Žijeme v oligarchii, kterou chce nahradit korporátní fašismus
Premiér Fiala jede bomby
Proč od nás chce Fiala ještě osm let?Proč od nás chce Fiala ještě osm let?
Kardinál Duka chce u soudu tři miliony a omluvu za články o tunelování církve. že politická fialova mafie spolu, tuneluje veřejné statky, to nikoho nepálí. dukova církev si nechává financovat od občanů-nevolníků svoji činnost, a tak bude odluka církve od státu pouze na papíře. přes příspěvky a dotace to pofrčí vesele dál, a občané budou jen bezmocně přihlížet…
Už jsem z těch lumpů unavená a chytá mně beznaděj. Ještě doufám v očekávané volby. Pokud voliči opět zklamenou, tak potom amen.
To ale milá autorko znamená, odstranit od koryta politiky komplet, od ODS přes ANO po STAN atd.
„Daňové zvýhodnění osob samostatně výdělečně činných“.
Tak to je hodně trapný nesmysl. Samostatně výdělečně činná osoba NENÍ a NIKDY NEBYLA nijak daňově zvýhodněna vůči nikomu. Každý, kdo se živí vlastní prací na vlastní účet, tedy OSVČ je zatížen daní z příjmu (sazba 15 %), daní sociální a daní zdravotní, přičemž krom daně t příjmu je stanovena minimálněě výše daní, které je subjekt povinen odvést, aniž by dosáhl jakéhokoli příjmu. Na základě výše odvedených daní je pak subjektu vypočítáván starobní důchod, případně jiná forma důchodu (invalidní, sirotčí, vdovský atd.). Součástí povinných plateb NENÍ nemocenské pojištění – pokud subjekt hodlá pobírat nemocenskou, musí platit pravidelné nemocenské „pojištění“. Nějak v tom nevidím moc problémů, kontroverzní snad může být ta minimální daň v případě nulových výdělků. Dá se říci, že OSVČ je nejférovější způsob obživy – subjekt na základě svobodné domluvy inkasuje peníze pouze za prokazatelně odvedenou práci, svým jménem a veškerým svým majetkem pak ručí za její výsledky.
Subjekt podnikající podle Zákona o obchodních korporacích platí daň z příjmu 21 % (oproti 19 % před Fialovým neštěstím), ovšem pouze ze zisku.
Někteří velmi hloupí a nevzdělaní lidé pak součet daňových odvodů OSVČ porovnávají se součtem daňových odvodů osob závislých na jiných subjektech pracovního práva. To je ale samozřejmě nesmyls, protože závislá osoba je principiálně závislá na nějakém jiném subjektu (často paradoxně OSVČ či obchodní korporace :-), který ručí a odpovídá za příjmy závislého subjektu. Ze zákona je povinnen závislé osobě platit stanovenou mzdu bez ohledu na pracovní výkon závislé osoby, je povinen platit jí min. zákonně stanovenou dovolenou na zotavenou, je povinna hradit jí nemocenskou a ostatní položky definované v Zákoníku (ne)práce. Naopak závislák ručí za svoji práci omezeně, maximálně však do výše 3 měsíčních platů. Rovněž v případě, že jej OSVČ či obchodní korporace již nadále nebude chtít živit, je povinen(na) mu uhradit zákonem stanovené odstupné. Daňové odvody osoby vykonávající závislou činnost jsou loigicky vyšší než u OSVČ, protože se o ní někdo musí starat, má hromadu práv, která OSVČ nemá a někomu na ní vznikají náklady v případě závislé činnosti, případně vznikají státu náklady na její podporu v nezaměstnanosti a výplaty dalších dávek sociálního zabezpečení.
Pokud bychom sjednotili sazby daní samostatně výdělečných osob se sazbami daní závislých osob, žádné samostatně výdělečné osoby bychom na trhu neměli, protože by existence takového statutu samozřejmě nedávala vůbec žádný smysl. Každý se přece bude raději flákat na cizím, než se dřít na vlastním. Proto také obecně platí, že společnost je tím bohatší, čím více OSVČ v ní působí. Až se sjednotí součet odvodů OSVČ a závisláků, propukne velká nezaměstnanost a stát se ocitne ve stagflaci. Absenci OSVČ jsme ostatně zažili už za minulé totality a víme, že vede k chudobě. Články, jako je tento, k chudobě rozhodně povedou (to ostatně již můžeme vidět v současné době, protože přesně jak se sbližují daňovésazby OSV a závisláků, klesá HDP…).