Klimatická ikona Greta Thunbergová už dávno není jen tváří „zelené“ revoluce. Její účast ve flotile směřující do Pásma Gazy ukazuje, že hledání pozornosti přes školní stávky a patetické projevy nestačí. Tentokrát se oblékla do symbolického „džihádistického balení“ – ať už vědomě, nebo jako loutka cizí propagandy. A tím nejen že zpochybňuje vlastní kredibilitu, ale zároveň nahrává těm, kdo se snaží delegitimizovat Izrael a oslabit jeho právo na obranu.
Když Greta Thunbergová kdysi stála před švédským parlamentem s papundeklovou cedulí „Skolstrejk för klimatet“ (školní stávka za klima), mnozí ji vnímali jako naivní, ale upřímný hlas mladé generace. Od té doby však uběhlo mnoho let a z ekologické aktivistky se stal globální symbol, který je čím dál častěji využíván – nebo spíše zneužíván – pro zcela jiné agendy. Poslední epizoda, kdy se připojila k flotile mířící do Pásma Gazy, je toho dokonalým příkladem. Těžko lze hovořit o humanitárním gestu, když akce otevřeně porušuje bezpečnostní opatření Izraele a symbolicky nahrává legitimitě Hamásu.
Cesta do Gazy – co skutečně víme?
Flotila, ke které se Greta Thunbergová letos připojila, měla údajně dopravit „humanitární pomoc“ do Pásma Gazy. Ve skutečnosti šlo spíše o politickou demonstraci než o skutečné řešení utrpení tamních civilistů. Podle dostupných informací šlo o lodě s omezeným množstvím zásob, které by samy o sobě sotva dokázaly výrazně ulehčit život v Gaze. Hlavní zbraní celé akce nebyly pytle mouky nebo léky, ale kamery, sociální sítě a titulky v západních médiích.
Izrael podobné „flotily solidarity“ zná už z minulosti. Není náhodou, že část z nich byla organizována ve spolupráci s lidmi napojenými na islamistické skupiny a sloužila jako nástroj propagandy proti izraelské blokádě Gazy. Právě tato blokáda je přitom důsledkem permanentní hrozby terorismu ze strany Hamásu, nikoliv svévolnou „kolektivní pomstou“. Bezpečnostní opatření mají logiku – Hamás se netají snahou propašovat zbraně, technologie i finance na posílení svého válečného aparátu.
Greta se tak vědomě staví po bok hnutí, které Izrael definuje jako nepřítele, a to i přesto, že sama tvrdí, že jde o čistě humanitární gesto. Jenže když je účast na podobných lodích prezentována jako „hrdinská výprava“ proti židovskému státu, nelze si nevšimnout, že jde především o symbolický útok na legitimitu Izraele. Tentokrát ne raketami, ale mediálními obrazy.
Symbol vs. instrument – převlečený aktivismus?
Thunbergová se stala mezinárodním symbolem už v době, kdy sotva dosáhla plnoletosti. Její image „nevinné školačky“, která má odvahu postavit se mocným, byla pro média neodolatelná. Ale právě proto je dnes pro různé zájmové skupiny cennější než kdy dřív. Mládí, copánky a emotivní proslovy fungují jako mediální katalyzátor – ať už jde o klima, nebo o Blízký východ.
Otázka zní: nakolik Greta skutečně rozumí složitosti izraelsko-palestinského konfliktu a nakolik je jen figurkou na šachovnici, kterou někdo jiný tahá? Flotila do Gazy není studentská stávka ani petiční akce před parlamentem. Je to pečlivě inscenované gesto, které má vyvolat obraz Izraele jako bezcitného agresora – a zároveň dodat punc nevinnosti a čistoty těm, kdo ve skutečnosti často kryjí teroristické struktury.
Není to poprvé, co Greta podobně přebarvuje svůj aktivismus. Po sérii klimatických protestů se postupně začala připojovat k „progresivní“ agendě, kde nechyběla ani bezvýhradná podpora palestinské strany konfliktu. O Hamásu a jeho zločinech většinou mlčí, zato ochotně sdílí slogany o „izraelském útlaku“. To není náhoda – je to přesně ten druh zjednodušeného aktivismu, který se výborně hodí do propagandistického balíčku.
Greta se tak z původního symbolu ekologické revolty stává nástrojem radikálních narativů. Není otázkou, zda to dělá vědomě, nebo ne. Podstatné je, že její účast poskytuje extremistům to, co sami nemají – tvář, která vypadá důvěryhodně a nevinně.
„Džihádistické balení“ – metafora jako výzva
Když mluvíme o „džihádistickém balení“, nejde o to tvrdit, že Thunbergová drží v ruce kalašnikov nebo že se chystá páchat násilí. Metafora vystihuje něco jiného: způsob, jakým se radikální a často extremistické myšlenky balí do atraktivního, přijatelného obalu, aby oslovily masy. Islamistické skupiny to dělají dlouhodobě – umí využívat děti, ženy nebo civilisty jako štít i symbol. A nyní vidíme podobný mechanismus v praxi i na Západě – místo militantní rétoriky nastupuje tvář „nevinné klimatické aktivistky“.
Greta se tak stává součástí širší informační války. Nejde o zásoby na lodích, ale o obrazy v televizi a na sociálních sítích: mladá dívka odvážně vzdoruje „tvrdému izraelskému tyranovi“. Tento obraz má jediný cíl – emočně přebít realitu, že Izrael blokádu neudržuje pro zábavu, ale proto, že Hamás neustále ohrožuje jeho obyvatele raketami, únosy a atentáty.
Džihádistické balení v tomto případě znamená, že tvrdá ideologie je maskována jemnou, důvěryhodnou tváří. Je to marketingový trik, jenž funguje v éře virálních videí a zkratek na Twitteru. Není třeba složitě argumentovat, stačí ukázat Grety odhodlaný pohled na palubě „humanitární lodi“. A tisíce sdílení už udělají zbytek.
Tento trend je nebezpečný. Pokud se radikalismus a jednostranná propaganda dokáže tvářit jako „pokojný aktivismus“, ztrácí veřejnost schopnost rozlišovat mezi morální výzvou a cynickou manipulací. A právě to je důvod, proč je třeba metaforu „džihádistického balení“ brát vážně.
Rozpory a podivnosti v jejím postoji
Greta Thunbergová se ráda staví do role morální autority. Mluví o spravedlnosti, solidaritě a ochraně slabých. Jenže právě u izraelsko-palestinského konfliktu její hlas odhaluje zarážející selektivitu. Zatímco Hamás vystřeluje rakety na izraelská města, využívá civilisty jako živé štíty a investuje miliardy do teroristické infrastruktury, Greta o tom většinou mlčí. Její výroky směřují výhradně proti Izraeli – jako by jediný problém představovala blokáda a obranná opatření. Hamás, který otevřeně deklaruje cíl zničit židovský stát, zůstává mimo její morální radar.
Další rozpor spočívá v tom, že Greta hovoří o „humanitárním gestu“, zatímco se účastní akce, která je od počátku plánována jako politická provokace. Pokud by jí skutečně šlo o dodání pomoci, mohla by ji předat přes mezinárodní organizace nebo prostřednictvím dohodnutých cest, které Izrael umožňuje. Místo toho volí cestu konfrontace – takovou, která sice nic neřeší, ale zato skvěle vypadá v titulcích.
A pak je tu otázka důslednosti. Greta tvrdí, že stojí na straně lidských práv. Ale proč mlčí k brutálnímu potlačování opozice v Íránu? Proč se nezastane žen v Saúdské Arábii? Proč neprotestuje proti čínským represím vůči Ujgurům? Výběrová morálka, která se projeví jen tehdy, když to rezonuje s progresivními trendy na Západě, je víc marketing než opravdová etika. Greta tak nevědomky vysílá signál: lidská práva jsou univerzální, ale jen do té míry, dokud se hodí do vyprávění. A právě to je největší slabina její „aktivistické značky“.
Čtěte také:
Zelená Greta je už jenom k smíchu
Greta fandí Palestincům
V chaosu hodnot se rozsekání všeho může jevit jako normální
