Heim ins Reich 2.0

Jsem potomkem Židů; celá větev mého příbuzenstva vyletěla komínem a ani nevím, ve kterém koncentráku. Matka byla, jako jediná z rodu, zachráněna jen jakýmsi podvodem jednoho křesťanského kněze, jenž zfalšoval matriční knihy. Odtud pramení má zostřená nedůvěra ke všemu, co souvisí se sudetskými Němci, kteří se většinově aktivně hlásili k nacismu a Henleinovi.

Po sametové revoluci a likvidaci ostnatých drátů na hranicích s Německem začal celkem logický přístup sbližování se sousedním národem. Co se této myšlenky týká, neprotestoval bych.

Jenže…

Celkem brzy po sametu začal náš tehdejší prezident Václav Havel vypouštět „balónky“. Mluvil tom, že je nutné jakési „smíření“ s Němci.

Upřímně, moc jsem nechápal, co tím myslí. Naše poválečné uspořádání s Němci bylo dohodnuto vítěznými mocnostmi po skončení Druhé světové války. Ty do něj vepsaly odsun Němců, kteří kolaborovali s německými nacisty, za hranice Československa. Tato podmínka pro poražené německé nacisty byla pak právně zakotvena v tzv. Benešových dekretech, jež se staly neoddiskutovatelnou součástí našeho právního řádu po roce 1945.

V jednom rozhovoru Předseda Asociace nezávislých médií ČR Stanislav Novotný definoval Havlův přístup takto: „Havlismus. Pojem, jenž tolik splývá se servilitou a obdivem vůči všemu nečeskému s devótní službou cizím zájmům, s ponižováním vlastního národa…“

Krajan Herman

Postupem času se stalo celkem běžné, že naši vládní činitelé, jako třeba Daniel Herman, jezdili na srazy Süddeutsche Landsmaschaft vedené Berndtem Posseltem a Hermanův projev začínal slovy: „Milí krajané… “. Bernd Posselt to označil za „Historický moment.“ Ano, ten Bernd Posselt, který se netajil myšlenkou návratu německých sudeťáků zpět do Československa, později Česka, a také se nechával slyšet, že to „smíření“ by mělo obsahovat omluvu za odsun. Před lety jsem zaznamenal jeho signál, že by nebylo špatné nějaké „odškodnění“ za ten strašlivě nespravedlivý odsun.

Sudeťáci také stále častěji mluví o tom, že by se výroční sjezd sudetských Němců mohl historicky poprvé uskutečnit na území České republiky a ze strany českých vládních představitelů nezazněl jediný prostest…

Dále se začala měnit rétorika a do veřejného prostoru se dostávaly formulace typu, že „odsun“ byl krvavé bezpráví ne nepodobné genocidě. Ale v tu samou chvíli se přestalo mluvit o vraždách policistů, vojáků, civilního obyvatelstva, včetně dětí, ještě před okupací našeho území po Mnichovské zradě, kterou nám uštědřily Francie, Velká Británie a v pozadí i Polsko, protože i jejich představitel se na jednáních objevil, jen my jsme k nim nebyli připuštěni; o nás, bez nás… Však to znáte.

Přestala se objevovat dobová svědectví o šílenostech Henleinovců páchaných před a po okupaci německými nacisty. Přestalo se zmiňovat násilné vysidlování českých občanů z okupovaného pohraničí, kdy si směli vzít jen kolem dvaceti kil zavazadel a všechno ostatní museli zanechat ve svých domovech pro árijsky čistou rasu.

Sledoval jsem jedny facebookové stránky, které svého času uveřejňovaly autentické příběhy s fotografiemi z pohraničí, ve kterých Henleinovci pořádali pogromy na české obyvatelstvo. Nebo tam byly zveřejněny příběhy lidí vysídlených z okupovaného pohraničí.

A víte, co se s těmito stránkami stalo? Ano, byly nenávratně smazány. Qui bono?

Také jsme stále častěji byli informováni, že válku rozpoutali nacisté, cudně byla nezmiňovaná jejich národnost, jako kdyby přestalo existovat nacistické Německo. Už se nemluví o nacistickém Německu, které rozpoutalo válku a vyvraždilo milióny lidí, ale o jakémsi Nacisticku. Pozoruhodné, že?

Korunou pro mě bylo, když se na jedno výročí osvobození nad německými nacisty dostavil nějaký německý politik, ale Ruský nebyl pozván. Tohle vrtění psem je dokonalé.

Hladoví Lichtenštejni

Ale ještě zpět k Hermanovi. Jistě jste zaznamenali táhnoucí se spory s Lichtenštejny, kteří se domáhají majetku zabaveném na základě Benešových dekretů, neboť oni byli uznáni kolaborující stranou s německými nacisty. Lichtenštejni mají tu kolaboraci jaksi v genech, protože se podobně zachovali po bitvě na Bílé hoře, kdy horlivě podporovali katolizaci, a za to byli odměněni darováním zabaveného majetku popravené české šlechty, nebo těch, kteří byli donuceni emigrovat. Právě z té doby získali Lichtenštejnové své největší bohatství.

No a když navrácení majetku neprochází soudní cestou, tak se Daniel Herman, který se mezitím stal honorárním konzulem Lichtenštejnů, právě před rokem, v listopadu 2023, zmínil: „Pro Českou republiku mohou mít kauzy s mezinárodním přesahem velmi negativní dopad. Pokud někdo chce zasednout k jednacímu stolu, aby nerozhodoval anonymní soud, připadá mi to jako velmi velkorysé a je to nabídka, kterou bychom ignorovat neměli…“ K čemuže nabádá? K jakémusi „mimosoudnímu vyrovnání“, které by mělo Lichtenštejnům zaručovat neomezené možnosti „správy“ majetku, který jim byl za zradu zkonfiskován.

A aby toho nebylo málo, tak se i Petr Pavel v jednom rozhovoru vyjádřil, že by to bylo správné narovnání vztahů s Lichtenštejny a „smíření“ s nimi.

Asi bych nad tím vším mávl znechuceně rukou. I nad tím, že jsme se stali ekonomickou kolonií Německa, která tady dobývá rentu, viz oligopolní německé řetězce a banky vyvádějící stamiliardy korun dividend do Německa. Nebo montovny, které tu s nízkou přidanou hodnotou pro Němce vyrábí výrobky z původně českých, Němci privatizovaných firem. To je úděl posametového prodeje českého průmyslu zahraničním „partnerům“. Nebo i nad tím, že Němcům prodáváme za hubičku naše přebytky elektrické energie, ale přes Lipskou burzu si je pro sebe draze nakupujeme. Inu, úděl otroka ve vlastní zemi.

Pak ovšem káply dvě poslední kapky, kdy jsem se rozhodl, že už mlčet nebudu.

První kapka: „Němci v Sudetech skupují nemovitosti a pozemky. Hledají bezpečí“, říká makléřka Alice Wolf, majitelka realitní kanceláře Wolf Reality.

Druhá a poslední kapka naší Fialovy vlády, která doplnila Prohlášení vlády ČR k Evropské chartě regionálních či menšinových jazyků, ve kterém povýšila ochranu němčiny jako menšinového jazyka na nejvyšší úroveň, a to výslovně v oblastech bývalých Sudet a na žádost Shromáždění německých spolků v České republice. Toto mimojiné také zavazuje Českou republiku z daní občanů platit aktivity německých spolků spojených s německou kulturou a vydáváním jejich publikací.

Právě s tímto přijatým doplňkem nejvyšší ochrany němčiny jako menšinového jazyka jsem si vzpomněl, že Petr Fiala byl členem spolku Panevropa, který kdysi založil hrabě Coudenhove-Kalergi; máte-li chuť, najděte si, čemu se věnoval a asi budete překvapení; cosi o „smíchané“ evropské rase.

Jmenovanému spolku Panevropa předsedal v devadesátých letech i Bernd Posselt. Přesně v té době byl Petr Fiala předsedou Moravského zemského výboru Panevropy.

Tak se nám ten kruh tak nějak uzavřel, že?

Rozhodně tedy odmítám plíživé „Heim ins Reich“ 2.0 zejména v oblasti suverenity Čechů na českém území.

Rozhodně odmítám plíživou erozi Benešových dekretů, kterých zrušení se Posseltovi sudeťáci také domáhali.

Rozhodně nechci, aby se historie opakovala!

Čtěte také:
Sudeťák Posselt si pochvaluje spolupráci s Čechy