Dovolil bych si, vcelku přátelsky, polemizovat s článkem Iva Strejčka „Na cestě k nevzdělanosti. Dá se s tím ještě něco dělat?“, který publikoval Institut Václava Klause. Oprávněně upozorňuje na problém pasivity ve vzdělávání, ale umělá inteligence (AI) za to nemůže.
„Skutečně jsme na cestě k nevzdělanosti? Že přeháním? Že je to příliš silný názor?“ ptá se Ivo Strejček hned v úvodu svého textu. A pokračuje ještě ostřeji: „jsme na cestě k negramotnosti, na cestě k nezvládání základních matematických dovedností, na cestě k nechápání důležitých přírodních zákonitostí.“ Je to silná teze. Možná až příliš. A právě v jejím stínu pak Strejček hledá viníky – mezi nimi i umělou inteligenci. Jeho text však spíše připomíná jiný historický okamžik. Počátek průmyslové revoluce, kdy dělníci rozbíjeli stroje, protože se báli, že jim vezmou práci.
Opatrnický přístup se nevyplácí
Nepohybujeme se dnes v podobné situaci? A nevolá Strejček – byť intelektuálně sofistikovaněji – po tomtéž? Strejček redukuje umělou inteligenci na nástroj, který podle něj pouze skládá odpovědi na základě pravděpodobnosti, nikoli skutečného porozumění. To sice není nepravdivé, ale je to hluboce nedostatečné. Ano, AI pracuje se statistikou. Stejně jako mozek pracuje s neurony. Důležité však není, jak systém funguje uvnitř. Důležité je, co dokáže.
A dnešní umělá inteligence vytváří souvislé argumenty, udržuje kontext a generuje nové myšlenkové struktury. Nazývat to „bez porozumění“ je spíše filozofická interpretace než popis reality. V praxi tyto systémy se smyslem pracují, a právě proto mají takový dopad. Podobně zavádějící je implicitní směšování AI s vyhledávači. Google a jemu podobní vrací odkazy, AI vytváří odpovědi. Vyhledavač ukazuje cestu k informaci, AI ji syntetizuje. To není drobný rozdíl. To je rozdíl mezi katalogem a nástrojem, který aktivně pracuje s poznáním. Kdo to nevidí, nevidí ani podstatu technologické změny.
Ivo Strejček patří dlouhodobě k hlasům, které zcela správně a poučeně kritizují přeregulovanost evropské ekonomiky. Varuje před tím, že nadměrná regulace dusí inovace a přispívá k tomu, že Evropa ekonomicky zaostává. Právě proto je překvapující, že v případě umělé inteligence zastává postoj, který jde v podstatě opačným směrem. Tam, kde by bylo logické volat po otevřenosti, investicích a podpoře technologického průlomu, se jeho argumentace přibližuje spíše opatrnickému přístupu, Tedy přesně tomu, který Evropu brzdí i v jiných oblastech.
Rozvíjet, nikoliv regulovat
Evropa dnes čelí stagnující produktivitě, slabému růstu a postupnému zaostávání za Spojenými státy i Čínou. Umělá inteligence přitom představuje příležitost, která se objevuje jednou za nesmírné dlouhé období. Dokonce je možná poslední šancí pro svět, jak se ekonomicky zachránit. EU přesto – a třeba říci, že nepřekvapivě reaguje způsobem, který už dobře známe. Namísto otázky, jak AI rozvíjet, si klade otázku, jak ji regulovat. Namísto hledání příležitosti
hledá především riziko.
Zatímco Evropa přijímá komplexní regulační rámce typu AI Act, Spojené státy a Čína investují obrovské prostředky, přitahují talenty a posouvají technologické hranice. Kontinent, který chce regulovat budoucnost, ji tak paradoxně nemusí být schopen vytvořit. O to větší kontrast je s tím, jak o AI uvažují lidé stojící v jejím centru. Elon Musk dlouhodobě upozorňuje, že spojení umělé inteligence a robotizace může znamenat bezprecedentní nárůst produktivity a prosperity. Nejde podle něj o drobné zlepšení existujících procesů, ale o zásadní změnu – situaci, kdy se inteligence i práce stanou široce dostupnými. Právě tato otázka – komu a jak bude tato nová „vrstva inteligence“ patřit a sloužit – stojí i v pozadí jeho sporů se Samem Altmanem o směřování OpenAI.
Ve hře není málo. Možná jsme totiž konečně narazili na technologii, která naplní to, co předchozí „průmyslové revoluce“ slibovaly, ale naplnily jen marginálně. Třetí a čtvrtá průmyslová revoluce – digitalizace, internet, mobilní technologie – sice změnily svět, ale z hlediska produktivity přinesly spíše postupná zlepšení než skutečný skok. AI ve spojení s robotizací může být jiná. Může znamenat skok natolik výrazný, že ho lze přirovnat k legendárnímu výkonu Boba Beamona na olympiádě v Mexiku v roce 1968 – skoku, který překonal světový rekord o téměř půl metru a dlouho působil jako výkon z jiné dimenze. Právě takový může být dopad AI na produktivitu: ne o jednotivá procenta, ale o řády procent. Právě proto je dnešní evropská opatrnost tak problematická.
AI nevede k nevzdělanosti
Ale zpátky k článku Ivo Strejčka. On oprávněně upozorňuje na problém pasivity ve vzdělávání – že „mnozí studenti se stávají pasivními příjemci informací“. Ale dělá chybný krok, když tento problém spojuje s AI. Pasivitu přece nepřinášejí technologie samotné, ale způsob jejich používání. Umělá inteligence může být nástrojem „konzumace výstupu“, stejně tak ale může být nástrojem hlubšího porozumění. Student ji může použít k opisování, ale také k tomu, aby porovnal různé přístupy, strukturoval problém a testoval vlastní argumentaci.
Obava, že AI „stírá hranici mezi vlastním myšlením a výkonem stroje“, je už zcela mimo realitu. Umělá inteligence tuto hranici naopak zpřesňuje, protože nutí člověka formulovat otázky přesněji, myslet systematičtěji a kontrolovat závěry. Odhaluje rozdíl mezi tím, kdo rozumí – a tím, kdo jen opakuje. Strejček sám píše, že jeho text má být „především polemikou“ a „úvahou nad idejí vzdělávání“. V tom má pravdu. Problém ale neleží v umělé inteligenci, leží v jejím nepochopení.
Luddisté nerozbíjeli stroje proto, že by jim rozuměli. Dělali to proto, že jim nerozuměli, že nedokázali pochopit jejich přínos. Nicméně vycházeli z pocitu vlastního ekonomického ohrožení, protože stroje jim brali práci, na níž byli ekonomicky závislí. Také AI už dnes bere mnohým lidem práci a v brzké budoucnosti se tento proces stane mnohem intenzivnějším. Učitele však nahradit nedokáže, ale může mu významně pomoci. AI sama tedy rozhodně nevede k nevzdělanosti. Otázka zní, zda ji dokážeme využít k tomu, abychom byli vzdělanější – a zároveň i ekonomicky silnější – než kdykoli předtím. Je škoda, že si ji Ivo Strejček nepoložil.
