Menu
Přihlásit se

Komentář.

Jak využít boje proti dezinformacím pro podporu svobody slova

Ta informace mnohými otřásla. Všem zemím vzkazujeme, vybavte brigády, které nahradí na frontě naše chlapce, kteří jsou už unavení, měl pronést na nedávné tiskové konferenci NATO Zelenský. Tuto zprávu přineslo jen několik ruskojazyčných webů a naplňovala takřka všechny parametry dezinformace, a tak se jí nevěnovala pozornost. Mohl jsem nad ní mávnout z opatrnosti rukou, jako to udělali jiní, ale místo toho jsem zkusil jiný postup. A zafungoval skvěle.

Pavel Cimbál Pavel Cimbál
Publikováno 24/10/2024
Doba čtení 3 min.
Generální tajemník NATO Mark Rutte s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským během společné tiskové konference v sídle NATO. Foto: ANP / Alamy / Alamy / Profimedia

Boj proti dezinformacím je fenoménem, který, jak už je u totalitních mechanismů typické, jednu věc deklaruje, zatímco jinou ve skutečnosti činí. S dezinformacemi, tedy informacemi nepravdivými, totiž ve skutečnosti nebojuje. Proč? Protože lež se vyvrací fakty a pravdou, ale to s sebou nese hned dvě úskalí. V narativech, které dezinformace zahrnují, jsou některá fakta vyloženě nepohodlná, o pravdě nemluvě. A vyvracení jakéhokoliv tvrzení přináší nutnost předávat jeho původní obsah dál, což je ne vždy žádoucí.

Proto je boj s dezinformacemi postaven na principu Potěmkinovy vesnice, slaměného panáka a argumentačního faulu klamné analogie. Záměrně čas od času rozcupuje několik zjevných konspiračních nesmyslů, aby z nich vybral společné atributy, a na jejich základě už své závěry aplikuje automaticky. Bez argumentace, bez zdůvodňování a iracionálně, toliko na základě shodných průvodních znaků. Vlastně tak rezignuje na to, čím se od počátku zaštiťoval, a sice takzvaný factchecking. Hodnotí všechno možné namísto vlastní pravdivosti, který by nás měla zajímat především.

Informace nebo dezinformace?

A tak jsem toho využil. Namísto abych ustrašeně zkoumal, zda zveřejněním neověřené zprávy náhodou něco neporuším nebo někoho nenaštvu, jsem ji jako nepravdivou přímo odprezentoval. Bojujete proti dezinformacím, tak tady jednu máte, a bojujte, milí factcheckeři. Donutil jsem tak systém k akci, které se snaží záměrně vyhýbat. A začaly se dít věci.

Všichni „bojovníci proti dezinformacím“ se na mě jako vždycky bezostyšně a nevybíravě vrhli ve spoustě hanlivých komentářů. „Kristepane, Blembáku, poslechněte si tu společnou tiskovku Zelenského s generálním tajemníkem NATO Ruttem, nic takového tam nezaznělo. Co tam ale řečeno bylo, byla jasná perspektiva členství Ukrajiny v NATO. To samozřejmě v Kremlu neradi slyší,“ upozorňuje mne nakonec na dostupný záznam celého vystoupení pan Štýs. Konečně relevantní argument a odkaz k použitelnému faktu. Nastalo tak triumfální vítězství factcheckera nad dezinformátorem? Nikoliv.

Podcenil totiž jednu věc. Já jsem si ten záznam opravdu pustil. A poslechl. Celý. A pro jistotu i z dalšího nalezeného zdroje, čemuž jsem obětoval v souhrnu hodinu života. No a co byste řekli? Ve dvacáté sedmé minutě zde říká Zelenský v zásadě přesně to, co tvrdily ony dezinformační weby a podivné twitterové účty.

„So, our messages to all the countries. Just equip brigades, they can be resourced and they can change our guys, who are tired. Some of them are tired, we need to change them on the battlefield. That’s why we need this resource.“

Překládat tento druh angličtiny do zvukomalebné češtiny je tak trošku oříšek, ale zkusím to.

„Takže, náš vzkaz všem zemím. Prostě vybavte brigády, ty mohou mít prostředky a nahradí naše muže, kteří jsou unavení. Někteří jsou unavení, potřebujeme je na frontě vyměnit. Proto potřebujeme tyto zdroje.“

Konfrontujte novodobé cenzory

A jaký z toho plyne závěr? Konfrontujte novodobé cenzory se vším, čím se tak ohání, a to co nejčastěji. Pokud bojují s dezinformacemi, přinášejte jim je v množství větším než malém. Ať se třeba ufactcheckují. Aspoň se ukáže, co je a co není pravda. Pranýřovat dezinformace o ploché zemi a alobalových čepičkách je pro ně podstatně snazší než přiznat, že se u nás o situaci na Ukrajině neříká vše, a to, co se napíše, není vždy pravda. V mainstreamu je to přitom dost závažný problém.

Bojovat proti dezinformacím jen někdy a někde je pak nejen pokrytecké, ale vyloženě škodlivé, pokud se zpětně prokáží jako skutečnost. Pak byly onálepkovány a potlačeny neprávem, a jsme zase rázem zpátky tam, kde jsme před pětatřiceti lety byli. A nad tím se mává rukou docela těžce.

Pokud se nemýlím, máme v Ústavě stále cosi o svobodě slova…

Čtěte také:
Kdy nám česká média přestanou lhát o Ukrajině? Až válku prohraje?
Boj s dezinformacemi kryje sílící cenzuru, varují v deklaraci světové osobnosti
Čeští trpaslíci si hrají na rytíře pravdy. Za americké peníze sepisují seznamy zloduchů

Komentáře (26)

  1. sice jste nedobrovolně obětoval v souhrnu hodinu svého života, ale oběť nebyla marná! Naši protivníci spoléhají na pohodlnost, lenost. Kdo však chce najít pravdu, musí tomu něco obětovat. Děkuji, že jste to udělal za nás!

  2. Už zase informace musíme hledat v zahraničí. V době internetu je to snazší než poslouchat vysílačky.

    Česká státní televize a rozhlas důsledně korigují informace. Jak říká hlavní dezinformátor Fialenko: Občané mají právo na zkorigované informace. Hnus.

    Už jsem otrávený z těch diskuzí kolem údajných dezinformací, misinformací, korigovaných informací a dezinterpretací, které se nakonec ukážou jako pravdivější než dle svých slov OBJEKTIVNÍ a vyvážená Česká státní televize s ročním rozpočtem 7 miliard od nás.

    Uráží mě, když mě poučuje o tom, co je pravda, či vyvrací evidentní fakta hloupá guma generál Foltýn nebo pornoherec Janda Evropské hodnoty. Za naše peníze, samozřejmě.
    Korunu tomu dá PePa, když mluví bez papíru od bezprověrkového agenta CIA Koláře. Prý některé informace nám škodí, i když jsou pravdivé. Ha ha. Loutka PePa chce rozhodovat o tom, co nám škodí a co se nesmíme dozvědět.

    Údajný factchecker zpravidla hledá informace na wikipedii nebo ve státních médiích. To přece žádné ověření není.
    Tomu věří jen notorický konzument státní propagandy ČT a ČRo.

    Jednou z metod je usvědčovat debilní vládu, vlastizrádné poslance pětidemolice a kolaboranta PePu z jejich lží a podvodů.
    Citovat s odstupem času jejich výroky a konfrontovat s realitou.
    Nechť je vidět evidentní rozpor mezi jejich výroky a skutečností.

    Každý to pochopí. Nepotřebujeme vysvětlení od blba Foltýna nebo zkorumpovaného redaktora České státní televize.

  3. Fiala podepíše smlouvu s Vatikánem, prezident si drží odstup. Co přesně se premiér chystá podepsat, je až do samotného podpisu tajné. Často se vede spor o to, zda existuje jeden Bůh (monoteismus), nebo jich je více (panteismus). Použijeme-li opět jednoduchou analogii s flétnou, můžeme tento dávný mýtus navždy vyvrátit. V těle flétny je pouze sedm otvorů, přesto kombinace sedmi tónů a jejich četných permutací vytváří melodii hudby a flétna proměňuje vzduch v hudbu. K vytvoření melodie stvoření používá Bůh také různé tóny. Různá Božstva jsou jako prsty umístěné na flétně, které zdůrazňují jeden nebo více aspektů téhož Boha. Není možné zahrát hudební melodii na flétnu, která má pouze náustek, jímž se fouká, ale chybí jí otvory, jimiž by vzduch unikal ven. Dokud není sedm otvorů, které dávají sedm tónů k vykreslení rozmanitosti, nelze vytvořit žádnou hudbu ani melodii. Proud vzduchu vstupující do flétny je jeden a jediný. I když je vypouštěn sedmi různými otvory, zůstává jedním a tím samým proudem vzduchu. Bylo stvořeno mnoho Bohů, ale Božstva jsou ti Bohové, kteří jsou uctíváni a kteří jsou zcela ztotožněni se svými charaktery. Božstva jsou buď ženská, nebo mužská (Jing a Jang). Byla stvořena podle povahy, funkce a výživy prvotních kvalit (zákon podobnosti, zlatý řez), kterým vládnou a na nichž jsou podle svých různých funkcí ustanoveni jako předsedající Božstva…

    1. V traktátu De ecclesia (1378) Jan Viklef ( teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve. Jeho učení byla oficiálně odsouzena coby hereze.) psal, že církev nepředstavují papež a duchovenstvo, nýbrž tvoří ji vyvolení Boží, jejichž hlavou je Kristus. Jestliže papež a preláti svým životem ukazují, že nepatří k vyvoleným Božím, nemohou duchovně vést církev Kristovu, ale jsou sborem satanovým. Viklef zde odmítl i odpustky, odpouštět hříšníku může jen Bůh, nikoliv kněz. V traktátu De potestate papae (asi 1379) odmítl božský původ papežství. Papež, který není opravdovým následovníkem Krista, je Antikrist.

Napsat komentář