Ta blbost spočívá v tom, že „zatímco levice se sjednocuje i přes propastné neshody, pravice se štěpí i přes zjevné shody“. Výsledkem může ještě pořád být opětné „nevítězství“ pravice, jako už tolikrát předtím.
Připomeňme si, že na pravici francouzského politického spektra dlí vedle Rassemblement National Marine Le Penové a Jordana Bardelly ještě taky tradiční kdysi De Gaulleova a Chiracova středopravá („liberálně-konzervativní“) strana Republikánská. Ta sice dodnes ráda pod vlivem levicových médií přiděluje RN fašistoidní nálepky, ale ztratila tolik hlasů, že si sama proti levici neškrtne a ráda by si zase zavládla. Proto tentokát poprvé a zdráhavě souhlasí jít s RN do volební koalice. S podmínkou, že RN svůj „extremismus“ zmírní.
Jaká zmírnění bude ochotná provést, zatím můžeme jen hádat. Zda jí to bude něco platné, a zda to koalici s Republikány zpečetí, zdaleka ještě není jisté, zvlášť když přitom Republikáni vyloučili svého předsedu Érica Ciottiho, zřejmě právě za vyjednávání s RN.
Navíc k absolutnímu vítězství by pravice možná ještě potřebovala třetí stranu Reconquête („znovudobytí“), která je vnímána – alespoň v postoji k imigraci a islamizaci – jako ještě „extrémističtější“ než RN. Ta je ale nepřijatelná pro Republikány, takže vlastně potažmo i pro RN. A té Reconquête už tak vyčítá posun ke kompromisu středopravému.
V eurovolbách získala 5,5 procent s 1,3 miliony hlasů, což jí dalo 5 europoslanců. Stranu zakládal politicky nekorektní novinář Éric Zemmour a předsednictví předal někdejší poslankyni Marianne Maréchalová, neteři Le Penové. Ti dva se teď porafali a vygenerovali chaos, z něhož se dá vyrozumět přibližně to, že Maréchalová (a jí fandící část strany) souhlasí s velkou koalicí, zatímco Zemmour (a jemu fandící část strany) chce, aby Reconquête kandidovala nezávisle.
Proč, je možná těžko pochopitelné u člověka tak vytříbeného intelektu, jakým Zemmour proslul. Snad se to dá vysvětlit tím, že je přece jen lepší novinář, než politik, a věrnější principům, než kompromisům. Taky mu tým Maréchalové hned odpověděl, že nasazením nekoaličních nezávislých pravicových kandidátů „vytváří riziko, že tato nebývalá šance porazit Macrona a levici se promarní”.
Z té mlhy chaotických a emočně vyhraněných informací se zdá možné prozatímně vyčíst přibližně takovouto zápletku:
Maréchalová s RN nejprve dohodla, že Reconquête bude kandidovat nezávisle v některých obvodech, kde měla šanci zvítězit, a pak vytvoří koalici s RN v novém parlamentě. Někdy o něco později jí předseda RN Bardella sdělil, že Zemmourovi nevěří a že RN bude mít lepší šance s Republikány, kteří ale odmítají Reconquête. Maréchalová poté souhlasila, že přivede Reconquête do koalice, zřejmě s nějakými ústupky.
To vše se dělo bez konzultace s členstvem či předsednictvem Reconquête (každopádně bez vědomí Zemmourova). Když to vyšlo najevo, Zemmour Maréchalovou počastoval epitetem „zrádkyně, která odhodila naše zásady 48 hodin poté, co za nás byla s naším úsilím zvolena”. A ze strany ji vyloučil. S ní odešli další tři nově zvolení europoslanci. Do nové strany, kterou Maréchalová oznámila, že zakládá. Zemmourovi a Reconquête v EU zbude jeden poslanec.
Provázela to přestřelka nařčení a obviňování. Za rozkol prý může výlučně Zemmour a jeho milenka a volební manažerka Sarah Knafová. Během volební kampaně do europarlamentu prý o ní oba „šířili ponižování a urážky“ a jejímu týmu „odepřeli potřebné fondy a informační technologii“. Europoslanecké křeslo získala i přesto, a má prý podporu „většiny členů strany“. Zemmour i jeho milenka „si vykopali vlastní hrob.“
A tak strana Reconquête „implodovala“, píší francouzská média. Je-li to tak, dopadá jako už tolik zhroucených pokusů o principiální pravicové strany. Ty naše vlastní by mohly vyprávět. Máme jich plný krchov. Ona ta pravice francouzská není úplně ta nejblbější.
Čtěte také:
Macron po volebním výprasku od Le Penové rozpouští parlament
Macron rozhodně není Churchill
Francie páchá sebevraždu
https://pravdaovode.cz/novinky/koncern-vydelava-obcane-plati/
Aktivisté kritizují francouzský zákaz hidžábu a říkají, že „sport by měl být inkluzivní“. Kulturní oděv nebo náboženský symbol? islám je organizovaná zločinecká pomatená vraždící ideologie nikoli náboženství. to, že se chodí kolem slova islám po špičkách, svědčí, že právě toto je problém, který muslimové sají s mateřským mlékem.🤮🤮🤮🤮🤮
Čtyřicet dní před zahájením olympiády v Paříži řeší organizátoři velké problémy…tak doufám, že bude dost kebabu…tak čest
Na jednu stranu v tom vidím podstatu pravice. Každý za sebe. Ale jsou prostě okamžiky, kdy je nutné i pro pravici se „levicově“ spojit a táhnout za jeden provaz. Ale asi to nechápou. U nás by mohli vyprávět třeba Svobodní…
30.6. jsou ve Francii předčasné volby. Po nich můžeme čekat protesty nespokojených s výsledkem.