Je francouzská pravice nejhloupější na světě?

Ta blbost spočívá v tom, že „zatímco levice se sjednocuje i přes propastné neshody, pravice se štěpí i přes zjevné shody“. Výsledkem může ještě pořád být opětné „nevítězství“ pravice, jako už tolikrát předtím.

Připomeňme si, že na pravici francouzského politického spektra dlí vedle Rassemblement National Marine Le Penové a Jordana Bardelly ještě taky tradiční kdysi De Gaulleova a Chiracova středopravá („liberálně-konzervativní“) strana Republikánská. Ta sice dodnes ráda pod vlivem levicových médií přiděluje RN fašistoidní nálepky, ale ztratila tolik hlasů, že si sama proti levici neškrtne a ráda by si zase zavládla. Proto tentokát poprvé a zdráhavě souhlasí jít s RN do volební koalice. S podmínkou, že RN svůj „extremismus“ zmírní.

Jaká zmírnění bude ochotná provést, zatím můžeme jen hádat. Zda jí to bude něco platné, a zda to koalici s Republikány zpečetí, zdaleka ještě není jisté, zvlášť když přitom Republikáni vyloučili svého předsedu Érica Ciottiho, zřejmě právě za vyjednávání s RN.

Navíc k absolutnímu vítězství by pravice možná ještě potřebovala třetí stranu Reconquête („znovudobytí“), která je vnímána – alespoň v postoji k imigraci a islamizaci – jako ještě „extrémističtější“ než RN. Ta je ale nepřijatelná pro Republikány, takže vlastně potažmo i pro RN. A té Reconquête už tak vyčítá posun ke kompromisu středopravému.

V eurovolbách získala 5,5 procent s 1,3 miliony hlasů, což jí dalo 5 europoslanců. Stranu zakládal politicky nekorektní novinář Éric Zemmour a předsednictví předal někdejší poslankyni Marianne Maréchalová, neteři Le Penové. Ti dva se teď porafali a vygenerovali chaos, z něhož se dá vyrozumět přibližně to, že Maréchalová (a jí fandící část strany) souhlasí s velkou koalicí, zatímco Zemmour (a jemu fandící část strany) chce, aby Reconquête kandidovala nezávisle.

Proč, je možná těžko pochopitelné u člověka tak vytříbeného intelektu, jakým Zemmour proslul. Snad se to dá vysvětlit tím, že je přece jen lepší novinář, než politik, a věrnější principům, než kompromisům. Taky mu tým Maréchalové hned odpověděl, že nasazením nekoaličních nezávislých pravicových kandidátů „vytváří riziko, že tato nebývalá šance porazit Macrona a levici se promarní”. 

Z té mlhy chaotických a emočně vyhraněných informací se zdá možné prozatímně vyčíst přibližně takovouto zápletku:

Maréchalová s RN nejprve dohodla, že Reconquête bude kandidovat nezávisle v některých obvodech, kde měla šanci zvítězit, a pak vytvoří koalici s RN v novém parlamentě. Někdy o něco později jí předseda RN Bardella sdělil, že Zemmourovi nevěří a že RN bude mít lepší šance s Republikány, kteří ale odmítají Reconquête. Maréchalová poté souhlasila, že přivede Reconquête do koalice, zřejmě s nějakými ústupky.   

To vše se dělo bez konzultace s členstvem či předsednictvem Reconquête (každopádně bez vědomí Zemmourova). Když to vyšlo najevo, Zemmour Maréchalovou počastoval epitetem „zrádkyně, která odhodila naše zásady 48 hodin poté, co za nás byla s naším úsilím zvolena”. A ze strany ji vyloučil. S ní odešli další tři nově zvolení europoslanci. Do nové strany, kterou Maréchalová oznámila, že zakládá. Zemmourovi a Reconquête v EU zbude jeden poslanec.  

Provázela to přestřelka nařčení a obviňování. Za rozkol prý může výlučně Zemmour a jeho milenka a volební manažerka Sarah Knafová. Během volební kampaně do europarlamentu prý o ní oba „šířili ponižování a urážky“ a jejímu týmu „odepřeli potřebné fondy a informační technologii“. Europoslanecké křeslo získala i přesto, a má prý podporu „většiny členů strany“. Zemmour i jeho milenka „si vykopali vlastní hrob.“

A tak strana Reconquête „implodovala“, píší francouzská média. Je-li to tak, dopadá jako už tolik zhroucených pokusů o principiální pravicové strany. Ty naše vlastní by mohly vyprávět. Máme jich plný krchov. Ona ta pravice francouzská není úplně ta nejblbější.

Čtěte také:
Macron po volebním výprasku od Le Penové rozpouští parlament
Macron rozhodně není Churchill
Francie páchá sebevraždu