Kardinál Duka nevyužil možnost mlčet. A moc dobře udělal

V první řadě je Dominik Duka kritizován za přirovnání letošní olympiády v Paříži k těm, které proběhly v Berlíně (1936) a Moskvě (1980). Nevidím sebemenší důvod, proč by kardinál neměl právo srovnávat? Jak hry v nacistickém Berlíně, tak i v komunistické Moskvě totiž figurují nadále v seznamu účastnických měst, jedná se o právoplatné olympiády, organizátorům se ze strany MOV dostalo po konci her, stejně, jako tomu bylo letos v případě Paříže, pochvaly.

Podstatný rozdíl spočíval v tom, že Mezinárodní olympijský výbor na rozdíl od Paříže 2024 v případě Berlína a Moskvy sportovcům žádné země účast nezakázal. Nikde jsem nenašel, že by se snad MOV za přidělení her hlavním městům dvou největších totalitních mocností někdy omluvil.

Nacisté, komunisté, progresivisté

Mnohé pak o MOV vypovídá skutečnost, že v roce 1936 hostilo nacistické Německo vedle letních her také zimní, které proběhly v únoru Garmisch-Partenkirchenu. Na rozdíl od obou v té době nacistických měst čelila bašta komunismu Moskva alespoň částečnému bojkotu, stalo se tak v reakci na vpád vojsk SSSR do Afghánistánu v prosinci 1979.

Her se pochopitelně účastnila výprava ČSSR a jsem rád, že doposud nikoho nenapadlo chtít například po vítězných fotbalistech, aby projevili patřičnou dávku sebemrskačství a hry odsoudili. Fotbalisté jsou tak považováni za stejně plnohodnotné olympijské vítěze jako naši dnešní hrdinové a plavovlasá hrdinka. Zatímco však pro sportovce ze socialistických zemí byla účast na moskevských hrách povinná, západní země, měly možnost výběru. Přesto se na bojkotu her odmítly podílet například Itálie, Francie, Velká Británie, Austrálie, Dánsko, Švýcarsko, Španělsko, Řecko, Belgie, Nizozemsko či Irsko. Mimochodem, na komunistických hrách nechyběl ani dnešní velký rusobijec Sebastian Coe, který vyhrál běh na 1500 metrů.     

Hloupost a omluva

V příspěvku se kardinál Dominik Duka rovněž vyjádřil k zahajovacímu ceremoniálu, podle jeho názoru se jednalo o absolutní výsměch antice, nejenom tedy křesťanství. Nejsem zběhlý v antice, ani v křesťanství, ale na základě vlastních sportovních zkušeností souhlasím se slovy kardinála, že nelze pořádat Dionýsovské bakchanálie, a pak jít sportovat.

A skutečnost, že pořadatelé her se omluvili za ztvárnění obrazu Poslední večeře všem křesťanským skupinám minimálně naznačuje jejich vědomí toho, že se jim scéna připomínající slavné dílo Leonarda da Vinciho zobrazující poslední jídlo Ježíše Krista, ve kterém účinkovali drag queens, transgender modelka či skoro nahý zpěvák, moc nepovedlo. Byť jak pravil římský filozof a státník Marcus Tullius Cicero, hloupost nemá omluvy, 

Nepřesnost se vloudila

Odpůrce Dominika Duky pobouřila rovněž jeho reakce na zápas alžírské boxerky Imán Chalífové s Italkou Angelou Cariniovou, která zápas na začátku prvního kola vzdala. V tomto případě se kardinál dopustil nepřesnosti. Alžířanka, která turnaj ovládla, není trans žena, ale žena s mužskými chromozomy XY nabitá snad až mužskou dávkou testosteronu.

Lehká atletika se s problémem vypořádala, když Mezinárodní sportovní arbitráž rozhodla o tom, že pokud chce dvojnásobná olympijská vítězka v běhu na 800 metrů Caster Semenyaová (JAR) soutěžit se ženami, musí se podrobit hormonální terapii, která sníží hladinu testosteronu v jejím těle. MOV se ovšem rozhodl toto pravidlo neaplikovat, což poskytlo Imán Chalífové v souboji ryze ženskými soupeřkami nespornou výhodu.

Nole jako trn v oku

Se zlou se kardinál Duka potázal i v případě svého díku vítězi mužské tenisové dvouhry Novaku Djokovičovi ze Srbska, který odmítal očkování a měl šířit o dezinformace o nemoci covid–19. O žádných dezinformacích v případě nejúspěšnějšího tenisty historie nevím. Na druhou stranu chápu, že Djokovič, který na zahájení her reagoval demonstrativně ukazováním křížku na krku, neskrývá svůj mimořádně kladný vztah k pravoslavné církvi, může být například známé katoličce horující a plačící na půdě Senátu pro sňatky stejnopohlavních párů, trnem v oku.

Zvláště pak, když Novak Djokovič žije s vlastní manželkou, se kterou má dokonce dvě děti a před Bruselem upřednostňuje Bělehrad. Každopádně s díky kardinála Duky Novaku Djokovičovi se zcela ztotožňuji, jeho zápas s fantastickým Španělem Carlosem Alcarazem, rovněž se jedná o heterosexuála, považuji za vrchol her.  

Víra a utrpení

K příspěvku kardinála Dominika Duky se vyjádřil rovněž bývalý předseda KDU–ČSL a TOP 09 Miroslav Kalousek, který na síti X uvedl: „Být katolíkem je někdy dost velké utrpení, skoro takové, jako být členem TOP 09.“

Je otázka, zdali by se bývalý lidovec, z jehož věty jsem pochopil, že se cítí být katolíkem, neměl zajít přeptat kardinála Dominika Duky, jak je to s katolicismem a velkým utrpením. Emeritní arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka totiž strávil v osmdesátých letech patnáct měsíců ve věznici Bory, a to za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím.

Za mřížemi se potkal s disidenty Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem. Jsem si proto víceméně jist, že o spojení víry a utrpení toho ví mnohem více než Miroslav Kalousek.

Čtěte také:
Vzkaz z Paříže: Křesťané, na olympiádě nejste vítáni
Ještě pár olympijských humoresek a kiksů
Olympijský propadák