Není to už asi úplně běžné, ale pod články Deníku TO stále najdete diskuze. Nejsou nijak moderovány, vyjma spamu a vulgarit, a kdokoliv do nich může svobodně nahlížet a libovolně přispívat. A kdokoli jiný zase na příspěvky ostatních reagovat. Věřte, nebo ne, ale čteme si je i v redakci, protože některé z nich opravdu stojí za to. Zrovna jeden takový, velmi kritický, jsem objevil pod odpověďmi ministra vnitra Víta Rakušana na našich dvaadvacet otázek. Celý článek najdete zde.
Nejsem novinář, ale programátor, a tak k psaní přistupuji trochu jinak. Píšu o tom, co mne zajímá, a získaná fakta se snažím, s jistým nadhledem, třídit, prověřovat a komentovat. A zajímá mne, pochopitelně, jak to dělají jiní, v oboru znalí a zběhlí. Na všechny tyto otázky mi, s jistou nadsázkou, dává výše zobrazený komentář pana Richarda Pavlíka určitou odpověď. Vida, konečně se něčemu přiučím. A tak si to vezměme po pořádku.
Pisatel uvádí jméno Marek Stoniš, ale to se v celém článku, který pranýřuje, vyskytuje jen v perexu s tím, že ministr vnitra reagoval na jeho post na síti X. Autorem textu je redakce Deníku To, nikoliv šéfredaktor sám. Od člověka, tepajícího kriticky novinářské přešlapy druhých, je to dost zásadní opomenutí hned v úvodu. Rétorickou otázku ohledně názvu titulu pak nemá smysl ani komentovat. Autor zajisté tuší, kam svým odsudkem přispívá a proč, a mimo jiné vidí název nahoře v liště.
Jak vypadá manipulativní otázka?
Další věty se pak dotýkají témat, která mne bytostně zajímají. Novinářské praxe, kterou v podstatě neznám, a pravidel žurnalistiky, o kterých jsem se doposud naivně domníval, že jsou dána toliko zákonem, svědomím a upřímnou snahou získat pravdivé informace o tom, co čtenáře zaujme. Ale ono ouha. Zjevně jsou zde výjimky týkající se emocí určitých skupin obyvatel, které právo na nekorigované informace nemají. Panují zde jakési obavy, že by snad jejich strach ze slušné západní společnosti a frustraci vůči úspěšným a tolerantním ona slušná západní společnost neustála. A tak se ve jménu zachování svobod musí zkrátka preventivně omezit.
Zajímavá je i kritika otázek samotných. Prý jsou manipulativní. Přitom, aby byla otázka manipulativní, musí předjímat určité východisko, které se nezakládá na pravdě. Z mainstreamových reportáží a debat jsem skoro nabyl dojmu, že jsou standardní veřejnoprávní výbavou reportéra či moderátora a další tituly nezůstávají v ničem pozadu, ale u pana ministra to náhle vadí. Aniž by autor uvedl, v čem konkrétně manipulace spočívá. Připomenutí nežádoucích faktů to asi nebude. Podsouvání opačného významu k tomu, co dotazovaný tvrdí, není zrovna totéž, co implikace z jeho tvrzení vyplývající.
Jedna z otázek, týkající se šifrovaného telefonu, s kterým si, dle slov pana ministra, hrály jeho děti, pak byla nazvána nejhlubší žumpou. Chápu správně, že je normální, aby měl ministr vnitra šifrovaný telefon na členy vyšetřované skupiny organizovaného zločinu, a byl nadále ministrem vnitra, ač si s ním volně hrají jeho malé děti? Opravdu je to natolik běžné, že se na to nesmí nikdo už ani zeptat? Něco mi z té soudobé novinářské praxe asi opravdu uniká.
Nevyžádaná psychoanalýza
Závěr sám je pak také půvabný. Pan Stoniš je prý absolutně zbytečný, a přitom mu pán k článku napíše takovouto nevyžádanou psychoanalýzu. Proč tedy? Slovo zcela tak můžeme rovnou škrtnout, a zabývat se spíš tím, jak je možné, že někdo, kdo si hraje na morální maják a etalon nepsaných pravidel žurnalistiky, neuznává ani tak základní disciplínu, jako argumentační logiku a konzistenci. Tvrzení, že někdo, kdo pokládá otázky, vlastně hledá něco jiného, než na co se ptá, je více subjektivním pocitem než věcným příspěvkem do diskuze.
A tak nevím zase nic. Prý jsou zde nějaká pravidla a nějaká praxe, ale zatím to spíš vypadá, že jsou zde především nějaká tabu, opovrhované skupiny občanů a privilegované elity. A z tohoto povědomí potom vyplývá vše ostatní tak nějak intuitivně. Kdo jej má pevně zafixované, veškeré přešlapy cítí a vidí jako pan Pavlík, ale to já bohužel nejsem, a zůstanu i nadále v hluboké, leč blahé nevědomosti.
A možná je to tak dobře…
A právě proTo si kupuji To!!! 👍
Děkuji za skvělý článek a moc děkuji, že existuje tento „plátek“. Považuji se spíše za realistu než pesimistu, ale nemyslela jsem si, že normální (neagitační a nefanatická)žurnalistika ještě žije. Jsem sice absolvent „měkkých“ studií (sociologie, psychologie), přesto můj profesní život je zaměřen na mezinárodní obchod a finance. Neřekla bych tedy, že žiji v blahé nevědomosti (vím jak jste to myslel), spíš nepřestávám žasnout nad nedostatkem vzdělání a soudnosti osob, které si dnes říkají novináři a dostávají prostor v tzv. mainstreamových médiích. Ta absence znalostí je překvapující. Víte, když studujete například sociologii nevyhnete se seminářům o metodologii výzkumu a interpretaci statistik (doporučuji!), nebo vědeckém diskurzu. Nevyhnete se například tezi o tom, že postmoderní věda neposkytuje jeden správný pohled, naopak odkrývá, že jeden správný pohled neexistuje. Při studiu „měkkých“ věd se také seznámíte s pravidly komunikace, s komunikačními fauly, s potřebou mít dostatek informací, abyste se ubránili manipulaci (viz. např. publikace Doc.PhDr.Plaňavy)
Jak je možné, že lidé, kteří se považují za elitu, přijali odporný slovník rozdělující lidi na dezoláty a ty druhé, kteří jsou „znalí, úspěšní“ a hlavně mají „správné“ názory?
Jak je možné, že tito údajně vzdělaní lidé neprotestují proti cenzuře a „korigovaným“ informacím? Výrok pana premiéra v této souvislosti považuji za obzvláště pikantní.
Předem je nutné říct, že ty otázky opravdu nebyly úplně vychytané a daly se položit jinak a lépe, což je ale stejně jedno, protože všichni normální lidé pochopili, že se jedná o humor. Tento článek však má jinou obrovitánskou vadu: krmí trolla. Alternativní weby, které mají hlavu i patu a díky tomu začínají mít také návštěvnost, jsou ihned terčem provládních trollů. Nejvíce to asi pozoruji na Pravém prostoru, protože stejně jako ten váš má odvahu poskytnout lidem prostor pro diskusi a na rozdíl od provládních webů tuto diskusi necenzuruje. Každý ví, že nejúčinnější obranou je ignorovat trolla. A vy ho krmíte. A proč? Abyste přesvědčovali o tom, že vy máte pravdu. Nechte to laskavě posoudit nás čtenáře, ano?
Já myslím, že ho tak docela nekrmíme. A dost možná dokonce krmí on nás, aniž by si to zatím byť jen připouštěl. Čtenáře samozřejmě posoudit cokoliv a jakkoliv necháváme, to ostatně mohou vždy, a zakázat jim to, naštěstí, nikdo nemůže…
Berte to jako polemiku a podivení od nenovináře nad soudobou novinářskou praxí…
Souhlas s Lupenem. U nekterych otazek jsem mel pocit, ze byly provokativni, bohuzel ne moc chytre. Asi nikdo pri jejich sestavovani nepocital vazne s tim, ze by Rakusan rukavici zvedl.
Totez s krmenim trolla. Kdyby kritik vznesl nejakou vecnou namitku, budiz… Nebo kdyby byl autor kritickeho prispevku verejne cinnou osobou, mohlo by to byt zajimave. Takhle ted prisel o praci jeden redaktor CTK, ktery ve volnem case opravdu hulvatsky nadaval diskuterum na X. Asi hobby… Jeden z napadenych si proveril jmeno Zazvorka, podivil se, jakeho sprostaka cetka zamestnava, a uspesne si stezoval. Ale pokud se do mne navazi pan Nikdo, je skoda casu reagovat.
Časopis a deník To je jedinečný v záplavě mainstreamových médií, která hlásají tytéž „pravdy“. Děkujeme za něj! Myslím, že ten příspěvek je spíš nevyžádanou psychoanalýzou onoho „tolerantního“ pána, ale jen ať se vyjádří, jsem ráda, že ještě pořád máme svobodu slova…
Pokud byste občas nerozzuřil nějakého bolševika, znamenalo by to, že něco děláte špatně. 🙂
Všimněte si, jak jim chybí smysl pro humor, zato přebývá cosi jako zaťatost a neustálý pocit nutnosti s někým a něčím „bojovat“. Platí to jak pro staré bolševiky, tak pro ten dnešní dorost…
Boj o zrno, boj za mír, boj proti klimatu, boj s „dezinformátory“…. 😀
Skoro bych je politoval.
jj to jsou noví woke zelenáči téměř komunističcí, ba co hůř jsou velmi nedemokratičtí.
jj to jsou noví woke zelenáči téměř komunističcí, ba co hůř jsou velmi nedemokratičtí.to je normální bo pseudo komunista 200.. není demokrat