Kde vezmeme elektřinu?

Německá Energiewende, tedy celková přestavba energetiky, začala před více než 10 lety. Stála už přes 300 miliard eur, tedy přes osm bilionů korun. Otázku, odkud se bude brát bezemisní elektřina, když nebude foukat vítr, nebo svítit slunce, však ani ona dosud nezodpověděla.

V USA loni klesla produkce elektřiny z větrných elektráren o dvě procenta přesto, že jejich instalovaný výkon ve stejném roce vzrostl o 6,2 gigawattu. Důvodem bylo méně větru na Středozápadě. S odvoláním na zprávu amerického úřadu pro energetické informace o tom informovala ČTK. (Pro představu, co obnáší oněch 6,2 gigawattu – české hnědouhelné elektrárny mají instalovaný výkon 10,8 gigawatu, jak uvádí ČEZ.) Loňský výsledek amerických větrných elektráren připomíná, jak nejistá je unijní sázka na OZE, takzvané obnovitelné zdroje energie. Protože OZE jsou současně také jen občasné zdroje energie.

Jaderné, uhelné i plynové elektrárny jsou schopné dodávat elektřinu neustále. Fotovoltaika nedodává v noci a za velké oblačnosti. Za oblačnosti nedodává zdaleka tolik, kolik umožňuje její instalovaný výkon. Větrné elektrárny nedodávají při slabém větru, bezvětří a při příliš silném větru. Velká oblačnost a bezvětří se nejčastěji a nejdéle kombinují v zimě, kdy není výjimkou týden bez větru a slunce. Bývá to ovšem také 10 dnů, nebo dokonce dva týdny. Kromě toho denní doba a počasí ovlivňují výkon těchto zdrojů i v průběhu roku.

Například roční počet slunečných hodin bývá v Česku, podle lokality, mezi 1200 – 1700 z celkových 8760. A podle větrné mapy Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd se pro stavbu větrné elektrárny hodí jen zhruba pětina českého území. Ale ani tam nefouká pořád. Úhrnem české větrníky dodávají v průměru ročně pouze čtvrtinu svého instalovaného výkonu a fotovoltaika v létě 60 až 70 procent, v zimě pak 20 procent a méně (údaje ČEPS). Při nepříznivých podmínkách však nedodají tyto OZE nic.

Takže, zjednodušeně, když potřebujete výkon 100, postavíte jeden zdroj s výkonem 100 na jádro, plyn, nebo uhlí a máte požadovaných 100 k dispozici neustále. Ve větru však musíte postavit zdroje o výkonu 400 a ve fotovoltaice alespoň 500, abyste získali oněch 100. A to ještě nemáte garanci, že je v nejchladnější části roku dostanete.

Jak se tomuto riziku vyhnout, zatím nikdo prakticky neví. Teoreticky to jde bateriovými a jinými úložišti energie, nebo výrobou zeleného vodíku. Ale oba způsoby jsou tak finančně a energeticky náročné, že je jejich použití v celostátní praxi zcela nereálné.

Energetici podporují jaderné zdroje

Skutečnost, že masové nasazování dotovaných OZE vyžaduje stamiliardové investice do posílení sítí a vede ke zdražování elektřiny, nechme pro tentokrát stranou. Obrovské investice do sítí samozřejmě vyžadují také unijní záměry na import elektřiny z OZE napříč Evropou. Z jihu té fotovoltaické, ze severu větrné. Na principu fungování a nefungování OZE to nic nemění.

To je ten důvod, proč se energetici brání bezhlavé dekarbonizaci a proč podporují jaderné zdroje. Ne proto, že by byli zglajchšaltovaní nějakou uhelnou lobby. Energetici totiž posuzují celý systém produkce a dodávky elektřiny podle jeho nejslabšího článku. A tím jsou prokazatelně občasné zdroje energie tlačené Bruselem a dovážené z Číny.