Když vznikla Česká pirátská strana, díval jsem se na ně jako na trošku zelenou, trošku červenou, trošku naivní a možná i trošku zhulenou stranu mladých, kteří chtějí do české politiky přinést nový vítr a nové myšlenky. Jejich zápal mi přišel sympatický a považoval jsem je za příjemné oživení jinak stojatých vod české politiky. Bože, jak naivní jsem tehdy byl!
Z tohoto názoru jsem postupně vystřízlivěl a úplný konec nastal poté, co předseda Pirátů a zároveň ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš neuvěřitelným způsobem zpackal digitalizaci stavebního řízení a měl ještě tu drzost tvrdit, že za to on nemůže, že za tím jsou nějaké „temné síly“.
Svým neumětelstvím docílil totálního kolapsu všech stavebních úřadů v České republice, z něhož se doposud nevzpamatovaly, a způsobil škody jak developerům, tak i běžným stavebníkům v řádech mnoha a mnoha miliard korun.
Přichází Hřib
Mylně jsem se domníval, že si posype hlavu popelem a stáhne se alespoň na nějakou dobu z veřejného života. Trochu to tak na začátku vypadalo, ale hle, Bartoš je opět zpátky a na billboardech s drzým čelem opět tvrdí „hurá na ně“, „letos Piráti“, a tak dál.
Myslel jsem si, že když předá pomyslné žezlo a trůn strany pragmatickému kapitánu pirátské lodi jménem Praha, exprimátorovi a prvnímu zástupci primátora Zdeňku Hřibovi, vstoupí do vedení pirátstva i trochu odpovědnosti a rozumu. Po tom, co hlava stávající pirátské suity ovšem předvedla v tomto měsíci, mi okamžitě vytanul na mysli známý citát legendární postavy doktora Štrosmajera: „Kdyby blbost nadnášela, tak vy si tu poletujete jako holubička.“
Předseda Pirátů, to přece není nějaký nadšený chlapeček s dredy, je to již téměř sedm let nejmocnější či druhý nejmocnější zastupitel hlavního města. Jeho myšlenky tedy nejde brát jen tak na lehkou váhu. Přesto může náměstek primátora, který z našich daní pobírá 160 tisíc korun základní plat, představit svým voličům tak hloupou vizi, ze které všem, a to nejen odborníkům, okamžitě hrůzou stouply vlasy na hlavě. Přišel totiž s krásným nápadem, že šmahem rozšíří nabídku bytů v Praze grandiózní výstavbou, a pokud my voliči dáme Pirátům svůj hlas, udělá z hlavního města největšího developera v Evropě.
Sídliště v Kolovratech?
Jako ukázku toho, kterak se na to musí jít, představil i vizi 80tisícového sídliště, kterou zamýšlí realizovat u obce Kolovraty u Prahy. Jen pro ilustraci, sídliště Jižní Město má 78 tisíc obyvatel a je největším sídlištěm v republice. Pokud by měl zástupce primátora v hlavě jen ždibec rozumu, musel by pochopit, že postavit 80tisícové sídliště možná může dokázat v totalitním státě, kde všechno včetně pozemků patří státu nebo monarchovi a nemusí se tak ohlížet na zájmy ostatních vlastníků.
Jenže v Kolovratech Praze nepatří skoro nic. Jako zástupce primátora by měl ale také vědět, že lokalita u Kolovrat hlavně nemá prakticky žádnou možnost dostavět infrastrukturu, kterou by pro toto sídliště bylo třeba vybudovat. Kapacita vodárenské soustavy v této části Prahy je naprosto přetížená a bez obrovských investic v řádech mnoha desítek miliard korun není možné ji rozšířit. A to je jenom voda. Kanalizaci by také musel kompletně přeřešit. Stávající ČOV sice prochází procesem zkapacitnění, ale s předpokladem nárůstu čtyři tisíce obyvatel navíc vodní toky v místě nejsou vůbec schopny absorbovat předpokládaný nátok. Bylo by tedy opět nutné vzít několik miliard a kanalizaci připojit na centrální ČOV v Troji. Ani tam však s kapacitou nepochodí.
Sice se na okraji Kolovrat chystá dostavba okruhu, jenže ten takovýto nápor nevyřeší. Kdo lokalitu zná, moc dobře ví, že už dnes je situace na komunikaci spojující Kolovraty s Prahou naprosto neúnosná. A řešit to posílením vlakové dopravy či přivést do lokality metro? Další desítky miliard a deset let plánování a povolování. Elektřina v místě také není schopná bez opravdu masivní investice utáhnout předpokládaný příkon. Snad jedině plynárenská soustava by se obešla bez nějakých větších investic, ale i tak jsou náklady na přípravu sítí v lokalitě zcela enormní.
Územní plán? Na co…
Stejně tak by měl Zdeněk Hřib pochopit (a je to koneckonců jeho práce), že takovýto nápad musí být zachycen v uzemním plánu, na jehož stávající podobě i připravované změně se pražské pirátsvo intenzivně podílelo. A světe div se, nikde a nikdy, nejen v lokalitě Kolovraty, ale ani v celé Praze Piráti nepožadovali žádnou změnu územního plánu, která by byť jen velmi vzdáleně umožnovala budoucí rozvoj bytové výstavby. Naopak vesměs tlačili na snižování intenzity, čímž bránili rozvoji celých čtvrtí – a v Kolovratech dokonce odsouhlasili v novém územním plánu snížení hustoty plánované výstavby na polovinu. A dnes ji chtějí navýšit desetkrát?
Pokud pan Hřib není úplný hlupák, a to si o něm opravdu nemyslím, pak přece musí vědět, že uvedený nápad postavit megalomanské sídliště na polích na okraji Prahy je realizovatelný pouze tehdy, pokud by v naší zemi nastavil režim obdobný tomu v Severní Koreji. Nebo alespoň takový, kterému jsme v roce 1989 klíči odzvonili. Pak je zde ještě poslední varianta, že pirátský šéf moc dobře ví, že to, co říká, jsou jenom žvásty, které mají nadchnout jeho mladé voliče. Těm potom následně může tvrdit, že on pro to chtěl dělat všechno možné, ale nějaké „temné síly“ jeho bohulibou činnost zastavily.
Pevně věřím, že voliči Pirátů nejsou až taková banda hlupáků a na takové absurdní politické pohádky jim neskočí. Nevím jak vy, ale já bych se určitě nechtěl jednoho dne probudit do České socialistické pirátské republiky. Určitě ne do takové, která by byla ochotna realizovat pomatené myšlenky pana Hřiba. Na konci tohoto článku mi dovolte trochu smutku nad tím, že si ze svých daní musím platit takovou ignoranci. A že se může stát, že ji budu platit po volbách i nadále.
Čtěte také:
Greta musí mít radost, čeká nás zelené peklo!
Piráti budou jazýčkem na vahách. Hřib nebude mít důvod být skromný
Krizi bydlení vyřeší rychlé kroky, ne vzdušné zámky a vizualizace nových čtvrtí
