Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali

kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali. v dnešním komentáři se chci zamyslet nad tím, jak se dá výrok „kdyby mohly volby něco změnit, zakázali by je“ obejít a oklikou se dostat v podstatě k tomu samému výsledku. volič – tedy ten, kdo se nachází v nižších patrech společenského žebříčku jako např. pokladní v hypermarketu, montér oken, malý živnostník a malá firma, ale dnes už také větší firmičky, jejichž majitelé jsou zvyklí tvrdě pracovat, a ještě k tomu dávat práci dalším lidem, touží po tom, aby mohl slušně žít, a z toho, co si vydělá, mohl zaplatit nejen nutné výdaje, ale také si trochu těch peněz užít na dovolené nebo je utratit za koníčky. podle tohoto by se dalo předpokládat, že svými hlasy pustí do vrcholných státních orgánů (nebo do evropského parlamentu) lidi, kteří se postaví za jeho zájmy a potřeby. zjevně tomu tak ale není. voliči evidentně neustále podléhají klamu hezkých usměvavých obličejů z billboardů a hesel, z nichž např. to o nezvyšování daní označil ministr financí stanjura za billboardovou zkratku. tedy žádný závazný slib, který mohl dle mého soudu přinést pětikoalici mnoho hlasů a který se ve světle posledního vládního „konsolidačního balíčku” v podstatě stal jen lživým vyjádřením. jistě se dá voličovi přičíst jeho díl viny za to, že lépe nevážil důležitost svého hlasu a že se blíže nezajímal o dané kandidující osoby nebo o skutečnou vizi a program dané strany. a místo toho podlehl pr a mediální masáži, která si dala záležet na tom, aby si volič vybral „správně”. kdeže ty loňské sněhy jsou…. jenže… kdo vstupuje do politického kolbiště? dokážeme ještě rozlišovat a držet se nějakých zásad a principů? pokud mohu srovnávat politiky posametové doby a dívat se na způsoby jejich chování a respektu k občanům a případně hodnotit, za co byli ochotní odejít z funkcí, musím se smutkem konstatovat, že stav je od voleb k volbám horší a horší. dříve stačilo používat neoprávněně titul judr. a když to prasklo, daný politik se sám poroučel. dokonce ho vlastní strana sama vyzvala, aby tak učinil a nešpinil tak její jméno. ale dnes se jako špičky ledovce vyvalí obří kauzy s prokázanou zpronevěrou, machinacemi s veřejnými penězi a majetkem, s prokázanými kontakty politiků na „mafiány” – a neděje se nic. žádná osobní zodpovědnost, žádné výzvy politických stran, nic. naopak se všichni navzájem podrží, a třeba jako pan premiér fiala vydají prohlášení, že si to už vysvětlili a daný politik stále požívá důvěry. petr fiala v objetí s ursulou von der leyen. zdroj: profimediaa pokud se navíc dívám na nově příchozí politiky, jako je paní danuše nerudová nebo generál petr pavel, případně na evropské politiky typu ursuly von der leyen či franse timmermanse, což jsou takové vrcholky ledovce, nemůžu si odpustit dojem, že jeden z nejdůležitějších předpokladů je, aby na každém z nich ulpívaly nějaké dřívější „hříchy”, které by se daly případně použít, pokud by nebyli dostatečně poslušní. ať by to byly „prodeje titulů”, „vysoce angažovaná příslušnost ke komunistickému režimu s funkcí ve vojenské rozvědce”, „podivné a vyšetřované dodávky zbraní a vojenského materiálu za doby ministrování na ministerstvu obrany”, nebo mladická „angažovanost v extrémním komunistickém hnutí”. příčinou krize je morální bída. a teď celý tento marasmus převeďme do roviny hospodářství a prosperity nejen celého kontinentu, celé země, ale i každého jednotlivce. pokud byste srovnali trendy hospodářského růstu či růstu blahobytu občanů a vedle toho daly trendy chování politiků a dodržování předvolebních slibů, našli byste tam podobnost, kterou jsem tam našel já. a tak i když se dál volí, daří se nám čím dál hůř a naše reprezentace je čím dál více šílenější. a oni spoléhají na to, že budeme před volbami dělat stejné chyby. už s nimi kalkulují. a proto v dalších volbách zvolím zcela jinou taktiku, inspirován tomášem baťou:. „příčinou krize je morální bída. přelom hospodářské krize? nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. to, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. v naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. hrozím se důsledku tohoto omylu. v postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat, šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“. takže zvolím politiky, kteří jsou konzistentní ve svých názorech, neotočí o 180 stupňů po volbách, nepoženou naši zemi do dalších nesplatitelných dluhů a budou pracovat ve prospěch občanů české republiky, a nikoliv ve prospěch cizích zemí a cizích mocností. čtěte také:zrušme volby, ohrožují demokracii korespondenční volby jsou protiústavní chladný kalkul volby jako další oběť progresivistů.