Česká politická scéna zažila za poslední dekády plno změn, včetně řady povážlivých jevů. Jenže málokterý úkaz poslední doby je tolik fascinující jako úspěch současné hlavy státu, jíž důvěřuje přes šedesát procent občanů. Muže, pro nějž se vžilo pejorativní oslovení „generál-prezident“. Po svých polistopadových předchůdcích, jasně definovatelných osobnostech Havla, Klause a Zemana (ať už o nich soudíme cokoliv) představuje Petr Pavel zásadní i hluboce symbolickou proměnu. Od éry ideových střetů jsme se posunuli do éry čistého marketingu. Jakési prázdné estetizace politiky. Jeho úspěšnou předností je přece zjevná bezobsažnost a takřka plastelínová tvárnost celoživotního vojáka.
Pokud bychom hledali motto, jež by nejlépe vystihovalo jeho „túrovanou“ cestu k moci i současné působení, měli bychom si vypůjčit a parafrázovat známé lidové přísloví: „Kam vítr, tam flanel!“ Je to totiž právě tento druh textilie, který se stal symbolem promyšlené transformace kariérního (neřkuli kariéristického) starorežimního vojáka v dnešního lidového prezidenta. Až se chce skoro jízlivě dodat, zda sametová revoluce skutečně nebyla spíše textilním převratem…
Stávající pán Hradu, respektive jeho stvořitelé (zejména tzv. přítel po boku, který již před lety vyslovil přání stát se prvním občanem) nejsou v tomto směru pochopitelně žádnými průkopníky. Neběží o žádnou inovaci, kráčejí – nebo teď na olympiádě běžkovali – v prošlapaných stopách globální politické reklamy. Velmi podobný vůdcovský obraz pěstovali kdysi lidé kolem George W. Bushe. Vsázeli na roli prostého rančera z Texasu, s jehož chlapeckým úsměvem, flanelovou košilí či kovbojským kloboukem se může ztotožnit „jeden každý z nás“. Jde v zásadě o ten samý trik, doplněný jen o motorku velké kubatury. Proto žádné strachy, drazí agitátoři, Česká republika patří na Západ…
Nápadná shoda platí i v tom, jak neochvějně je v obou případech reprezentace zájmů vojensko-průmyslového komplexu a válečných štváčů. K čemuž se hodí připomenout dnes přímo na Hradě opět bohužel působící figurku jménem Foltýn…
Prezident, agresivně podpíraný i některými představiteli „církve míru“, často nevystupuje jako suverénní mluvčí českého lidu, nýbrž spíše jako mluvčí zájmů sahajících daleko za naše hranice. Jeho projevy obvykle vyznívají coby mechanistické opakování tezí jeho loutkovodičů. Ostatně, připomeňme si, stejně jako v případě Zuzany Čaputové silně napojených na místní americký zastupitelský úřad. Povaha jeho veřejných názorů má patrně leckdy co dělat i s rozsahem časové prodlevy od setkání s cizími lobbisty či politickými představiteli.
Uzavřená exkluzivita flanelové fasády
Přestože tedy daná rétorika není obvykle plodem nějakého hlubokého přesvědčení (krom nutkání být znovu zvolen), její úspěch se jeví nesporným a získal si též pozornost dokonce v zahraničí. A je dalším faktem, že Petr Pavel se rychle přizpůsobil i celkovému pojetí své úlohy ve společnosti, která si potrpí na mocné přežitky monarchismu. Podobně jako Václav Klaus začal užívat narcistní plural majestatikus. Ovšem v jeho případě není přece důvodu ke kritice, jelikož zjevně běží o jakousi tolerovatelnou, roztomilou libůstku…
Dobře organizované pěstování (společensky polarizujícího) kultu beztvaré osobnosti si vážně získalo širokou pozornost. Lidový humor v reakci na patolízalské články o kopytnatcích přitahovaných prezidentovým charizmatem nebo existenci „mládeže nové, mládeže flanelové“ stvořil například variaci na známý obraz Františka Ringo Čecha o obdivujících zvířátkách…
Za hraniční řekou Moravou se zase objevují uštěpačné poznámky kritických intelektuálů, že takové systematické míře uctívání se snad netěšil ani Vladimír Mečiar, neblahé paměti. A údajně snad už jedině Kim Čong-una vítají pro jeho aureolu moudří delfíni.
Doopravdy „směroplatný“ se nicméně jeví jiný postřeh: slova „kultura“ i „kult“ mají stejný kořen, ale vzájemně protivný obsah. První pojem znamená živý, mnohotvárný organismus, jenž nám pomáhá přemýšlet o světě nebo komunikovat s okolím. Kdežto druhý z nich, kult, obnáší uzavřenou exkluzivitu. Falešnou iluzi jednoduché útěchy a porozumění. Flanelové fasády.
Čtěte také:
Pyrrhovo vítězství prezidenta Pavla: Vyhraná bitva, riskantní válka
Politický Kocourkov aneb Marťané by raději odletěli
Když paní Eva sejde z Hradu k nábřeží, lidé tleskají… aneb Kult osobnosti soudruha prezidenta a jeho paní
