Nedávno jsme na tomto místě pt. laskavého čtenáře oblažili přehlídkou píárových aktivit našeho dnešního a rádoby též příštího prezidenta Pavla. Kterak jezdí na motorce, jiné motorkáře či automobilisty fotografuje, objímá se s rockery za vlády jeho státostrany natvrdo zakázanými a tito mu přízeň oplácejí mohutnou propagandou. Což vše má sloužit a nepochybně i slouží k přípravě pro budoucí volby v roce 2028.
Budování kultu kolem člověka naveskrz nezajímavého, průměrného a v minulosti se ukázavšího jako všehoschopný ohebný služebníček každého, kdo si pískne hlasitěji, by se dobře vyjímalo v nějaké hře prvního Pavlova předchůdce Václava Havla, avšak bojím se, že ani on by takovou absurditu nevymyslel. To je prostě život sám.
Leč prezidentský pár se dál činí. Během pár dnů navštívil Zemi živitelku, folkový festival v Telči a nově i slavnosti města Tábora. Mezitím si Pavel střihnul jízdu v čele pár stovek harleyářů. Co na tom, že motorku měl půjčenou (on sám jezdí na BMW). Tedy pokud mu první dáma na pořízení Harley-Davidsona nepůjčila ze své z našich peněz jdoucí apanáže. Apropos, mluví se o tom, že se výdaje Kanceláře prezidenta republiky budou v novém rozpočtu zvyšovat. Zdalipak také zvalorizují částku na hadříky, šminky a výlety naší hradní politručky?
V posledních dnech se tato bezmála intronizace těchto idolů stala, jak jinak, ostatně tak už to v Česku v časech nepříliš blahých je zvykem, předmětem spontánního lidového humoru. Tentokrát autorsky přispěla AI a s dovolením považuji toto její počínání patrně za jediné užitečné ze všech, o které zakopáváme. Ale to jen na okraj.
Jistě jsme mnozí skrz různé komunikátory (WhatsApp, Messenger atd.) obdrželi půvabné koláže představující budoucí české a krom toho i evropské bankovky. Stojí za to si jich povšimnout více zblízka.
Začneme u těch evropských. Vyjadřují metaforicky nejen dnešní stav zmatené politiky bruselské věrchušky, ale i její předpokládanou blízkou budoucnost. Na pětieurovce vidíme muslima na koberečku, zcela jistě deklamujícího Korán, k čemuž přihlíží jeho oblíbená partnerka. Co spolu obvykle dělají, se z bankovky nedovíme a není to ani podstatné. Kdo chce, ten to ví a kdo ne, tomu to beztak nedojde, pokud vychází z jiných, třeba křesťanských kulturních zvyklostí.
Desetieurovka má dokonce jistý smysl pro humor. Trable a duševní muka euroobčanů, způsobené příkazem EU přilepovat plastová víčka k PET lahvím, zde nacházejí krásný průmět. Až tuhle bankovku někdy dostanu do ruky, vzpomenu si na skvělou výpověď jednoho dálkového řidiče. Když zavedli tato neoddělitelná víčka, vyjádřil se takto: „Mně je to fuk. Já si na pumpě nakoupím nějaké ty vody, ještě na místě si je přeleju do svých původních ještě normálních flašek, a ty jejich okamžitě hodím do koše. Samozřejmě netříděného, takové na pumpách nemají.“ Dodám jen, že v EP je spousta nepříliš zaměstnaných osob, mohli by se třeba věnovat manuálnímu třídění plastů. Jistě by za sebou nechali víc užitku než doposud.
Dvacetieurovka je jistým protikladem pětieurovce. Osoba se zahalenou tváří (žena? Kdo to pozná) hledí kamsi, možná závidí tomu zvířátku z pětieurovky. Každopádně to nelze vyloučit. Padesátka názorně ilustruje příliv nových genetických vkladů, po nichž zatoužila herečka Žilková, a chirurgů z dovozu, kvůli nimž soudili Tomia Okamuru.
Zatímco naše stokorunovka má na líci zaostale a zpátečnicky chlapa, byť to je otec otce vlasti Karel IV., v EU to vzali z jiného konce. Dali tam ženu, či dívku, Gretu Thunbergovou. Tvář je vykreslená mileji než ve skutečnosti, jen to poprsí zdědila spíš po Gině Lollobrigidě, ale to je detail. A samozřejmě pointa je na dvoustovce: Kam jdou evropské peníze? No přece tam! A to se vyplatí!
Komentovat návrhy nových korunových bankovek nemá smysl. Radost, láska, starostlivost, odpovědnost, dobromyslnost obou zobrazených nedávají prostor k pochybám, že jsou to ti praví. Včetně pointy na pětitisícovce, vyjadřující nedávno vyslovenou generálovu myšlenku, že monarchie by nebyla od věci. Že v čele s ním už nedodal, ale můžete si to domyslet.
A tak jsem při pohledu na ty krásné návrhy pomyslel na rudou dobu našeho básnictví, kdy se i velcí autoři, nejen svazáčci typu Pavla Kohouta, předháněli, kdo více narůžovo nabarví tehdejší papaláše, zejména Stalina a Gottwalda. Tak jsem našel aspoň pár kousků takového dílka z pera autora rozporuplného, ale pro naši slovesnost nenahraditelného. Inu, i mistr tesař může mít kocovinu. Schválně, co vám ty verše připomenou?
Klement Gottwald – Vítězslav Nezval
Čerpal ze své rodné země všechny sladkotrpké mízy
Tisíc lidí oralo a jenom pár jich za ně sklízí
Nekonečná dobroto tys spravedlivý hněv!
Stal se srdcem v kterém ústí miliony cév
Únorové dny jak ptáci odlétají z pražských věží
Svírá ve své pěsti vítr mezitím co na něj sněží
Mohla hořet česká města mohlo shořet víc
Mohly trčet na ulici stíny šibenic
Mohl plakat celý národ Všichni Češi Každý
Národ mohl okusit blínu bratrovraždy
Mohly hořet vesnice i města ze čtyř stran
Kdyby nebyl zkrotil pevnou rukou uragan
Proti vůli mocných světa proti rušitelům míru
Mění zlé i dobré lidi v pokolení pionýrů
V jeho dýmce doutná jako v dýmce Stalina
Oheň kamen u kterých se schází rodina
Proti vůli mocných světa po Mnichovu po Lipanech
Řídí plavbu lodi jejíž vlajka vlaje na Hradčanech
Národe už neztroskotáš v moři na bárce!
Jeho kompas ukazuje k nové polárce
