Je to zvláštní. Neznám snad nikoho, kdo by na kole jezdil nerad. Jsme zemí cyklistů. A nemyslím tím výrok jistého Rakušana o národu, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape. Ten se týkal práce. Ale Češi mají kolo hlavně pro zábavu. A pro volný čas.
Kdo v dětství, za Husáka, nejezdil na kole, ať hodí ventilkem první. Na kole se jezdí o víkendu na výlet. Nebo večer do hospody. Ale ne v pondělí ráno do práce či do supermarketu. Češi jezdí rádi, když mohou. A nikoliv, když musí.
A to je problém Prahy. Praha pirátská, Praha cyklistická. Zní to hezky. Kolo nesmrdí a neodkapávají z něj ropné produkty. A nedělá hluk, navíc je ekologické. A právě odsud vítr fouká – od německých Zelených. Čeští Zelení se rozpadli jen zdánlivě. Většina jejich elektorátu přešla k Pirátům, a ti razí zelenou liberální politiku úplně stejně.
Jenže Praha není Berlín. Ani Paříž. Vypadá jinak a žije se tu jinak. A na kole se jezdí také jinak, ale vysvětlujte to Zdeňku Hřibovi, náměstkovi pro dopravu z Piráty obléhaného magistrátu.
Česká metropole je totiž kopcovitá. To není Berlín, kde mají za nejvyšší vrchol Teufelberg. Bývalou skládku sutin, i s nacistickou Werktechnische Fakultät Alberta Speera navěky pohřbenou uvnitř a odposlouchávací stanicí americké NSA na vrcholu. Ani Paříž. Tam nebýt Eiffelovky, nemají si ji turisté ani odkud řádně prohlédnout.
Jedna silnice pro všechny
Praha, to jsou kopce a údolí. Na jižních svazích čtvrti výstavní a luxusní, na severních a v údolích chudé. A to poznamenalo i charakter dopravy. Ulice se buď vinou do kopců mezi vilami, nebo tísní v husté údolní zástavbě. Do velkorysých bulvárů západních metropolí mají podobně daleko, jako Piráti na magistrátu k racionální dopravní politice.
Zvolili pro ni totiž cestu dopravní multikultury a sdílených prostředků. Jedna silnice pro všechny. Měla by uspokojit jak cyklisty, tak motoristy a musí se o ni podělit. Výsledkem je, že budou nadávat oba tábory. Motoristé, protože se do zúžených pruhů nevejdou, a cyklisté, protože se budou proplétat mezi popojíždějícími kolonami.
Pirátské řešení je pak takové, že se jízdní pruh radši zlikviduje úplně. Zácpa ať si vzniká někde opodál. Ale cyklisté tudy stejně jezdit nebudou. Jako na Smetanově nábřeží. Znáte někoho, kdo by tudy jezdil od Národního divadla směrem do Holešovic? Všichni to radši střihnou do centra po Národní, proplétat se pěší zónou mezi chodci. Něco na tom nábřeží totiž chybí. Průjezdnost. Část cyklostezky je totiž jen o málo lepší, než cyklostezka žádná. Ale na to jsou v Praze zřejmě specialisté.
Do Parlamentu na kole? Asi jste se zbláznil
Pokud najedete v Praze na cyklostezku, můžete si být skoro jistí, že končí ještě před cílem, v tom nejhorším možném místě. Nebo že na ni navazují kočičí hlavy. Případně vás nečekaně vyvrhne přímo do hustého provozu. Ale nejde jen o vedení tras a jejich průjezdnost. Pirátský dopravní džihád začíná už u samotného značení.
Cyklopruhy vznikají a mizí, často uprostřed silnice, stejně jako piktogramy nebo předsunuté boxy. Nikdy nevíte, z které ulice bude zítra cykloobousměrka. Kanály u chodníků mají otvory zásadně podélně a hluboko pod úrovní vozovky. Kdekoliv developerovi ukápl beton, je tam navždy. A bahno z jarního tání potkáte na krajnici ještě o prázdninách. Tohle vše pak cyklisty vytlačuje a nutí zabírat autům pruh. Nedělají to schválně. Pořád lepší být „vytrouben“, než letět přes řídítka. Ano, taková je situace.
Skoro se až zdá, jako by osoby odpovědné na kole vůbec nejezdily. Ale to pro Piráty neplatí. Tam se kolo stalo doslova symbolem volební kampaně. A tak jsem nedávno vyrazil do Parlamentu k nějakému jednání na bicyklu. S naivní vírou, že si ho odložím třeba tam, kam slavní pirátští poslanci. Jsou už jen čtyři, místa tam musí být habaděj. Ale ouvej! Recepční se na mne podívala nepopsatelným pohledem. Cože? Kolo? Asi jste se zbláznil.
Na tom sem nikdo nejezdí…
Komentáře (0)