Donald Trump jako nevyzpytatelný „hopík“? Mnoho lidí si ho tak skutečně vykládá. Jednou se usmívá na Zelenského a slibuje rychlý mír, o několik hodin později mluví o tom, že Putin je „silný lídr“, s nímž se dá domluvit. Tento výkyv v tónu i obsahu jeho vyjádření je často interpretován jako chaos. Ale je opravdu na místě vnímat jej jako politika řízeného výhradně impulsy? Nebo pouze sledujeme styl, který je natolik odlišný od tradiční diplomatické školy, že jej považujeme za iracionální?
Média a komentátoři Trumpa pravidelně líčí jako osobu nepředvídatelnou, impulzivní, neschopnou udržet jednotnou linii. V polarizovaném politickém prostředí takové vyprávění rychle rezonuje. Každý výrok je okamžitě interpretován, přeceňován, nebo naopak bagatelizován podle politických preferencí publika. Pojďme se podívat na Trumpovu zdánlivě nekoherentní politiku vůči Ukrajině a Rusku méně emotivní optikou.
Trumpův svět: Obchodník, ne diplomat
Abychom Trumpovo chování pochopili, musíme přijmout zásadní předpoklad, a to, že není produkt tradiční americké diplomacie. Není to politik, který celý život studoval nuance mezinárodních vztahů, protokol či etapy vyjednávání. Je to člověk, který čtyřicet let budoval impérium založené na real-estate obchodech, a právě tato zkušenost mu formovala nejen přístup, ale i samotné vidění světa.
Trump se soustavně řídí logikou transakce. Každý vztah, ať už s vůdcem spřátelené demokratické země, nebo s autoritářem, který vede agresivní válku, vnímá jako obchodní dohodu. Vždy něco za něco. Výhoda za ústupek. Slovo za protislužbu. V této logice není prostor pro dlouhé strategické plánování, budování pozvolné důvěry nebo držení hodnotových pozic. Naopak, jeho metoda vyžaduje rychlé zvraty, pochvala jako cukr, hrozba jako bič. V prostředí diplomacie působí tento styl nečekaně, dokonce neprofesionálně. Avšak z hlediska člověka, který celý život uzavíral velké obchody, je to racionální přístup – tlak, ústupek, přátelský tón, tvrdá slova, to vše střídá podle toho, co si myslí, že mu zrovna může přinést výhodu. Nepůsobí to konzistentně, ale konzistence není jeho primárním cílem.
Trump a Ukrajina: Podpora i tlak
Trumpovo jednání směrem k Ukrajině je ideálním příkladem způsobu, jakým jeho transakční logika vstupuje do vysoké politiky. Opakovaně chválí prezidenta Zelenského, mluví o tom, že Ukrajina musí „zvítězit“ či že mír je „nejvyšší prioritou“. Na druhé straně však během svého prezidentství i po něm několikrát zlomil hůl nad dlouhou válkou a naznačil, že Ukrajina by měla učinit ústupky, pokud chce konflikt rychle ukončit – a to i za cenu, že nebudou pro Ukrajinu vždy výhodné.
Na první pohled jsou tyto postoje protichůdné. Ale pokud je zasadíme do obchodnického rámce, logika se vyjeví jasněji. Trump nevěří, že vleklé konflikty přinášejí výhody. Vnímá je jako špatný obchod, který odčerpává prostředky, a nedává protihodnotu. Jako prezident opakovaně deklaroval, že jeho cílem bylo „vyřešit válku během 24 hodin“, což zní možná absurdně, ale pro něj jde o způsob, jak vyjádřit přesvědčení, že protistrany lze přimět k rychlé dohodě. Zelenskému tak někdy nabízí podporu, jindy jej tlačí ke kompromisu. Přístup, který by v tradiční diplomacii působil nevhodně, pro něj představuje běžnou taktiku: cukr a bič v rychlém sledu, jaký zná z podnikání. Ďáblův advokát by to okomentoval slovy: Trumpova proměnlivost není motivována sympatií k Rusku, ale neochotou připustit vleklý a nákladný konflikt.
Trump a Putin: Hranice mezi obdivem a strategií
Trumpova slova o Vladimiru Putinovi jsou často předmětem debat i kritiky. Dokáže jej během jediného vystoupení označit za „silného lídra“, dodávat, že „respektuje jeho rozhodnost“, ale o týden později mluvit o tom, že „Rusko udělalo katastrofální chybu“. Někdy se zdá, že vztah mezi nimi osciluje mezi fascinací a distancí.
Moje vysvětlení opět vychází ze stejného principu. Pochvala je pro Trumpa nástroj, ne výraz sympatie. V byznysu často chválíte i soupeře, pokud od něj něco chcete. Autoritářské lídry navíc považuje za ty, kteří lépe reagují na přímou osobní komunikaci. Trump věří, že Putin je typ člověka, který respektuje sílu, a aby sám sebe prezentoval jako „rovnocenného hráče“, volí jazyk, který může působit jako obdiv.
Je však třeba dodat i další rozměr. Trumpova nevyzpytatelnost vůči Putinovi může být také formou tlaku. Někdy mu vysílá teplý signál, jindy studený. Jeho cílem není stabilita, ale nejistota a reakce. Zatímco tradiční diplomacie stojí na pevných signálech, Trump pracuje s výkyvy. Věří, že protivníka vyvede z rovnováhy a přiměje udělat chybu.
Proč působí jako neřízená střela
Ve skutečnosti se zde střetávají dva politické světy. Ten první je vybudován na dlouhodobé strategii, analyzovaných dopadech a opatrném zacházení se slovy. Ten druhý je založen na intuici, improvizaci a víře, že i světová politika se dá řídit jako byznys. Trumpova nepředvídatelnost je tak často produktem tohoto střetu. Američtí i evropští diplomaté očekávají stabilitu, předvídatelnost a nepřekročitelné hodnotové linie. Trump jim však nabízí sérii rychlých obratů, tvrdých i lichotivých výroků a schopnost během chvíle změnit tón rozhovoru – Zelenskyj ostatně ví své. Ne protože by nutně měnil názor, ale protože mění taktiku. Výsledkem je fenomén „hopíka“ – politika, který se odráží z jedné strany na druhou, často nečekaně. Ale jeho trajektorie není chaotická, nýbrž řízená jinými pravidly, než na jaká jsme zvyklí.
Není pochyb o tom, že Trumpův přístup přináší rizika. Pro spojence je často nečitelný. Pro Ukrajinu může být jeho tlak nebezpečný, pokud vyvolává pocit, že USA zvažují ústupky. Rusko může jeho rétoriku interpretovat jako příležitost. Nicméně Trumpova osobní diplomacie někdy dokáže urychlit jednání, která se jinak vlečou roky. Jeho přístup může přinést realistické kompromisy tam, kde se ostatní drží ideálů, které do real politiky nepatří, a jež nejsou v praxi uskutečnitelné. A v neposlední řadě má schopnost vyvíjet na protistrany tlak nečekaným způsobem, což může být v určitých situacích výhoda.
Ať už s ním souhlasíme nebo ne, jeho přístup stojí za to chápat. Protože právě pochopení motivací je často první krok k tomu, jak rozumět i těm nejméně předvídatelným politikům současnosti.
Čtěte také:
Trump nastavil EU zrcadlo
Vysoká hra patriotů
Proč Trumpův plán není druhý Mnichov?
https://messerinzidenz.de/