Menu
Přihlásit se

Ladik Větvička.

Mikrovypravy Ladika Větvičky – Vojvodinska zem

Su mista, kaj se člověk citi ztraceny a nikdo se ho nevšima. Třeba v oblasti Königsberga (dneska Kaliningrad), v kraju, kaj země ztratila svoju dušu a rozbite baraky dodneška křiči, bo pamatuju ty hruzy, kere se tu odehravaly v prvnich měsicach roku 1945.

Ladik Větvička Ladik Větvička
Publikováno 06/08/2024
Doba čtení 3 min.
Vzpomínka na Trianonskou zlodějnu je živá i po 100 letech. Foto: Ladik Větvička

Nebo ve Slezsku na druhé straně hranice Moravy a Čech. Ale co si budeme povidat, aji země typu Danska, Litvy nebo Norska su našemu naturelu vzdalene. Na křižovatkach starych cest nenajdete boži muka, obyvatelstvo je chladne a hospod, kaj by se ujali pocestneho, napojili ho a nakrmili, je velice malo.

A pak su tady mista, kaj se citime tajak doma. Na počatku června zme se ze synkama zebrali a vlakem odjeli do maďarskeho Szegeda, odkud je to do srbske Vojvodiny par kilaku.

Na první pohled by se mohlo zdat, že nas Maďaři nebudu mět moc radi pote, co sudruh Masaryk v letě roku 1918 dohodnul v Ameryce se sudruhem Wudru Wudru Wilsonem rozparcelovani teho Rakusko-Uherska. Ale oni si naštěsti pamatuju tu legendarni Švejkovu větu z Kyralihydy, když saperovi Vodičkovi vysvětloval, že „některej Maďar taky nemůže za to, že je Maďar“. Vzhledem k temu, že to byla v celosvětove literatuře první poloviny 20. stoleti jedina pozityvni poznamka o Maďarach, nepovažuju nas Maďaři za strujce Trianonu, ale z jakehosik zvlaštniho duvoda nas maju radi. Takže se nebojte a přijimajte pozvani na čerešpalinku bez obav.

Autor v dresu TO na počátku cyklistické mikrovýpravy. Foto: Archiv Ladika Větvičky

Co se tyka piva, nezrobite chybu, když si zeberete svoje. My zme měli černe, anonymni plechovky bez potiska, IPY z ostravskeho pivovara Hoppy Dog. Za prve byly levnějši, bo zme je sladkovi čorli přimo z vyrobni linky, za druhé zme měli jistotu, že ani na nadraži Kelete, ani Nugate, ani Fekete po nas nebude jakasik maďarska hydra ječet, ať si ty alkoholy zabalime do pytlika, bo na to su pry zakony. Takhle zme mohli tvrdit, že pijeme mineralni vodu z prosluleho maďarskeho městečka Kočkomet (dočasně pod maďarskym nazvem Kecskemét).

Pokud ste drsni, možete samozřejmě na maďarske straně koštovat piva Dréher a Boršódy, ze srbske strany pak Jelen a Lev. Ručim vam ovšem za to, že až se vratite dodom, bude vam aji desitka Argus chutnat jako božsky napoj.

Cyklostezky – Eurosajuz zaplatil – příroda si bere zpět. Foto: Ladik Větvička
Cyklostezky – Eurosajuz zaplatil – příroda si bere zpět. Foto: Ladik Větvička
Cyklostezky – Eurosajuz zaplatil – příroda si bere zpět. Foto: Ladik Větvička

Hned, jak přejedete na srbsku stranu, překvapi vas za prve přitomnost cyklostezek, za druhé vas asi překvapi aji nedostatek cyklistu na tychto cyklostezkach, postavenych pravděpodobně za nemale peníze z maďarsko-bruselskych dotaci. Ony ty dotace su zlo všude. Na co su asi tak vojvodinskym Maďarum cyklostezky, když nemaju kola?

A tak si přiroda zase bere zpatky to, co se ji bruselsky socialista pokusil ukrast. Bodlaky už pohltily polovinu plochy cyklostezek. S horskym kolem to furt eště ide, ale děcko už bysem sem nepušťal, mohli byste ho v nich ztratit a pak budete děckovi hodinu vybirat pichlave žďorby z vlasu.

Foto: Ladik Větvička

Překročenim maďarsko-srbske hranice se dostane do oblasti, kde si určitě nebudete připadat ani jako v Kaliningradu, ani jako v Litvě nebo Dansku, ale jako doma. Možu vam ručit za to, že střizlivi ani hladovi nezustanete a ještě si budete libovat, že tak daleko od baraku se dorozumite česky.

Je pravda, že mladši synci, keři nas doprovazali a nemaju ty zkušenosti z Jugošky, tak chvilu tapali. Jeden myslel, že se v pudelku skryva jakysik darek pro manželku s nazvem „Dobra stara“. Druhy zas oponoval, že to je jakysik trest pro babu s nazvem „Stara sviňska“, ale když pudelko odevřeli, hned pochopili, co se skryva pod nazvem „Stara dobra svinjska mast“. Tak vam to snad překladat nemusim. Kobzolove placky na tym byly skvěle.

Kulturní vojvodinská krajina. Foto: Ladik Větvička
Kulturní vojvodinská krajina. Foto: Ladik Větvička
Kulturní vojvodinská krajina. Foto: Ladik Větvička

Každopadně se budete v urodne krajině Vojvodiny citit tajak doma na jižni Moravě. Boži muka, slunečnica, kukuruza, vinna reva…

A hlavně se nebojte zastavovat u cesty, když narazite na sceneryju podobnu te z posledniho obrazka. Srbske zemědělstvi ještě není tak zešněrovane tajak to naše a lidi se zatím neboji prodavat svoje produkty u silnice, bo tady je zatím žadna Srbska obchodni inspekce a jiné podobne organy okupačni spravy nebuzeruju.

Bo Srbsko v EuroSajuzu není. A da-li buch, pokud se do ni dostane, bude to už po rozpadu do te obřezane středoevropske verze, kde se zase daju dohromady narody podunajske monarchie, aby se zas mohli branit Turkovi.

Řekni, maš rad Turka, toho pohanskeho psa? (Filipe, sorry…).

Ladik Větvička, Vojvodina

PS: Cely velky cestovatelsky članek o Vojvodině najdete v tištěne verzi časupisa TO, nebo v jeho internetovem vydani TADY.

Čtěte také:
Slovak jim zas načural do mravenišťa
O nákupu „hodnotové ropy“ z Ázerbajdžánu: Dalši ostuda spravce Fialy
Čtvrt století chaosu

Komentáře (2)

  1. Německo: Maskované policejní komando vtrhlo na přednášku o cenzuře a okamžitě ji ukončilo. Velká Británie: Premiér zajišťuje zvláštní ochranu mešit, příčina nepokojů ho však nezajímá.

Napsat komentář