Miloš Zeman Fialově vládě: Ve jménu Božím, táhněte!

O nadcházejících volbách, Green Dealu, svobodě a demokracii, cenzuře, justici, tajných službách a také o tom, co má Evropská komise společného se Sovětským svazem. S někdejším premiérem a prvním přímo zvoleným prezidentem České republiky Milošem Zemanem.

Sešli jsme se k rozhovoru v čase prudké předvolební kampaně. Při každé kampani se říká, že právě tyto volby jsou zásadní, zlomové, dnes rovnou slyšíme, že jde prý o všechno. Jenže ona se nynější kampaň přece jen trochu liší od ostatních, nejen rostoucí mírou lhaní, urážek a různých dehonestací, ale také počtem policejních a soudních stíhání. Jistě jen náhodou jsou vedeny pouze proti lídrům opozice. Vy jste zažil celou řadu předvolebních kampaní. Jak se díváte na tu současnou? Je běžná, byť ostrá, nebo je přece jen v něčem zvláštní?
U běžných kampaní existuje tradiční struktura politických směrů. To znamená levice a pravice. Samozřejmě, že pravicová vláda varuje před osudovou volbou, která může přivést k moci levici, a naopak. Ale problém spočívá v tom, že v České republice se tato klasická dlouhověká dichotomie mezi levicí a pravicí úplně ztratila. Dokonce ani nebyla nahrazena dichotomií konzervativní versus liberální. Ti, kdo se dnes považují za konzervativce, nejsou konzervativci, a ti, kdo se dnes považují za liberály, nejsou liberály. Takže je to taková klasická „česká bramboračka“, a pokud tato volební kampaň bude v něčem specifická, tak jenom v tom, že se možná po jejím výsledku z té „bramboračky“ dostaneme. A když říkám dostat se z „bramboračky“, tak tím myslím výměnu Fialovy vlády. Já ji pokládám za vládu amatérů, vládu, která není ani levicová, ani pravicová, ani konzervativní, ani liberální a její jediný konstitutivní rys je amatérismus, což v našem rozhovoru budete-li si přát, mohu doložit. Má-li být tato vláda nahrazena v dobrém slova smyslu vládou profesionální, tak si myslím, že je to opravdu něco méně tradičního, méně obvyklého, než bývají standardní volební kampaně, kdy v Británii labouristé jsou nahrazeni konzervativci nebo naopak. S tím ovšem, že v minulosti labouristy nevedl šedivý úředník a konzervativce nevedla černošská ministryně.

A jak vnímáte fakt, že najednou všichni opoziční lídři čelí vyšetřování?
V principech demokratického státu byla nezávislost soudní moci. Dnes si vládnoucí elita soudní moc podrobila, a to nejen u nás. Vezměte si příklad rumunských prezidentských voleb. Nebo Francie a Marine Le Pen, příklad Německa, AFD a nyní také příklad Česka a například Andreje Babiše. U toho bych se rád pozastavil. Andrej Babiš byl mnohokrát pravomocně osvobozen ve své kauze „Čapí hnízdo“. Ta kauza je stará 17 let a současná politická garnitura podle mého názoru zneužívá jak státní zastupitelství, tak soudní moc k tomu, aby se nikoli demokratickými prostředky, ale právě touto manipulací soudní mocí zbavila nejsilnějšího oponenta. Já to pokládám jednak za ubohé a také za nebezpečné, protože pokud se to podaří, tak v této zemi přestane existovat demokracie.

Kdyby stejnému vyšetřování čelila i vládní strana, například kvůli bitcoinové aféře…
Tak národní centrála pro boj s organizovaným zločinem takové vyšetřování zahájila, včetně přezkumu případného zneužití pravomoci veřejného činitele, z čehož je patrně viněn ministr Blažek. Ale já se domnívám, že by se to mělo rozšířit minimálně i na ministra financí Stanjuru a případně i na premiéra Fialu. Takže uvidíme, jak toto vyšetřování proběhne, zda se ho vládní moc nebude snažit potlačit, jako například potlačuje třeba kauzu „Dozimetr“. Pokud to vyjádříme jedinou větou, tak obžaloba by měla znít: „Ministr spravedlnosti s pomocí ministra financí a s vědomím předsedy vlády se dopustil trestného činu praní špinavých peněz.“ Takto by zněla jednovětá obžaloba, pokud by naše justice, včetně státního zastupitelství, byla nezávislá.

Chápu to správně, že příliš nedůvěřujete slibům nové ministryně Decroix, že to všechno odhalí a vyčistí?
Jestliže jsou tři nejvyšší funkcionáři ODS – protože Stanjura je první místopředseda ODS – obviněni ze zmíněného trestného činu praní špinavých peněz a jestliže jako ministryně spravedlnosti má na tento proces dohlížet nejenom členka, ale dokonce místopředsedkyně ODS, tak je to kafkovská absurdita, která se může stát pouze v zemi Josefa Švejka.

Tak mě napadá hypotetická otázka: Kdybyste byl v této chvíli prezidentem, jmenoval byste Evu Decroix do funkce ministryně spravedlnosti?
Zcela určitě ne. Žádal bych, aby tam byl nestranický odborník, zejména za situace, kdy probíhá bitcoinová aféra.

Co říkáte náznakům, že kdyby Andrej Babiš vyhrál volby, tak by ho prezident Petr Pavel nemusel jmenovat, protože je popotahován?
Chtěl bych odkázat na expertizu – podle mého názoru nejvýznamnějšího ústavního právníka – profesora Pavlíčka, který jasně řekl, že trestní stíhání není překážkou pro jmenování premiérem.

A měl by prezident jmenovat do ministerské funkce někoho, koho podezírá, že chce vystoupit z Evropské unie anebo z NATO? Což se netýká samozřejmě Andreje Babiše, ale případného vládního angažmá členů jiné opoziční strany. Byl by to podle vás důvod k tomu, aby takového člověka odmítl jmenovat do vlády?
Já jsem vždy zastával názor, že je zapotřebí především přijmout zákon o obecném referendu. Připomínám, že v Listině základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy, se tento zákon předpokládá. A jestliže dosud nebyl přijat, tak proto, že někteří politici se bojí svých voličů a také jimi současně pohrdají. Měla by tedy zvítězit ta politická garnitura, která bude mít tento zákon ve svém programu. To zaprvé. Zadruhé, jestliže tento zákon bude obsahovat i možnost vyjádřit se k členství v mezinárodních organizacích, jimž je nepochybně jak Evropská unie, tak NATO, no tak není důvod, aby se tato otázka nepředložila onomu obecnému referendu. Mnohokrát jsem řekl, že kdyby bylo referendum o vystoupení z Evropské unie nebo z NATO, tak bych v oboupřípadech hlasoval proti. Ale neupíral bych právo těm, kdo si takové vystoupení přejí, aby vyjádřili svůj názor.

Když jste se stal předsedou sociální demokracie, proměnil jste ji z okrajové strany na partaj schopnou vítězit v parlamentních volbách. Co říkáte na to, jak dopadla? A také na vyjednávání jejího vedení o spojení do jednoho uskupení s KSČM?
Tak to jsou dvě na sobě ne zcela závislé otázky. Vyznávám názor, který kdysi dávno vyjádřil anglický historik Arnold Toynbee, který napsal, že „dějiny jsou dějinami hrdinů“. Když to oprostíme od toho patosu, který je ve slově „hrdina“, tak bych řekl, že dějiny jsou životními příběhy významných osobností. Tím odpovídám na vaši první otázku: Proč došlo k úpadku sociální demokracie? Protože neměla významné osobnosti. Ne osobnosti, které se za osobnosti pouze pokládaly a ujaly se jejího vedení. Nebudu mluvit jen o Špidlovi a Grossovi. Tragickou nebo spíš tragikomickou postavou sociální demokracie byl její poslední premiér Bohuslav Sobotka. Všichni tito jmenovaní politici dokázali sociální demokracii srazit ze 32 procent postupně až pod 5 procent a vyhnali ji z parlamentu. Přitom vyznávám názor, že český národ je v podstatě levicový. A že je tady obrovský potenciál voličů sociální demokracie, ale ten potenciál musí umět levicový politik oslovit. No, a to se nestalo. A teď ke druhé otázce, spojování s komunisty. Vycházím z toho, že SOCDEM má podle průzkumu 2,5 procenta. To znamená, že samostatně by se do Poslanecké sněmovny nedostala. Chce-li se zachovat jako parlamentní strana, musí vstoupit do předvolební koalice s nějakou jinou stranou. Nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že je to opakování Fierlingerova postupu z roku 1948, protože tam sociální demokracie zanikla. Tady sociální demokracie plně zůstává jako samostatná strana. Ano, vidím to jako východisko z nouze. To znamená, že kdyby měla výrazné osobnosti a přitažlivý program, kdyby se průzkumy jejích předvolebních preferencí pohybovaly vysoko nad hranicí 5 procent, tak bych jí doporučoval kandidovat samostatně. Ale v současných podmínkách způsobených právě oněmi třemi neumětely, o kterých jsem mluvil, by samostatná kandidatura SOCDEM byla politická sebevražda.

V kuloárech se mluví o tom, že prý tomuto spojení přejete, případně že se dokonce osobně angažujete v tom, aby k němu došlo. Jsou to jen fámy?
Jsou to fámy v tom smyslu, že se v tom přímo angažuji, protože tím bych si hrál na aktivního politika a tím nejsem. Na druhé straně je pravdou, že jsem se veřejně několikrát vyjádřil ve prospěch tohoto spojení.

Celý rozhovor naleznete v měsíčníku TO číslo 7.