Ministerstvo pro místní rozvoj podalo trestní oznámení na tři své bývalé úředníky, šéfku Platformy pro sociální bydlení a tři neziskové organizace (Platforma je jednou z nich). V těchto neziskovkách úředníci, kteří na odboru MMR zabývajícím se bydlením pracovali ještě před pár měsíci, podle ministerstva působili a zároveň je zvýhodňovali. Organizace i dotčení úředníci to odmítají.
Jak vyplývá z trestního oznámení, bývalí úředníci a šéfka Platformy pro sociální bydlení měli údajně vytvořit takzvanou organizovanou skupinu a společně spolek zvýhodňovat v získávání dotací. „Činnost uvedených fyzických a právnických osob vykazuje výše popsané znaky jednání organizované skupiny, která díky vytvořenému schématu chování a jednání mohla systémově ovlivňovat v letech 2022–2025 celý řetězec aktivit týkající se sociálního bydlení,“ píše se v trestním oznámení.
Ať už policie oznámení posoudí jakkoliv, jeden primát ministerstvu zůstane. Poprvé totiž úředním jazykem popsalo systém, který se v české státní správě zabydlel nejpozději s nástupem politiků Pirátské strany. A který státní správu extrémně irituje.
Piráti ve volbách uspěli s heslem „pusťte nás na ně“ a stejný způsobem začali obsazovat úřednická místa. Jejich lidé přišli s novými, často radikálními vizemi, u nichž se ale někdy ukazuje, že vycházejí – mírně řečeno – z vidění ideálního světa, který má s realitou pramálo společného. A protože státní správa je v české realitě až po kolena, svěřují uskutečňování těchto vizí ideologicky spřízněným neziskovkám, samozřejmě dostatečně podpořeným granty a dotacemi. Státní správa totiž musí doručit nějaký výsledek, zatímco ve světě neziskovek bývá často cílem už jen naplňování konkrétní vize.
Rozdělování grantů pak doprovází aspekt, který je v dokumentu MMR také popsán – o dotacích často rozhodují lidé, kteří z těchto neziskovek přišli nebo na ně jsou nějak napojeni. V tomto případě je dobré jmenovat především Víta Lesáka, bývalého šéfa odboru bydlení MMR. Ten byl ředitelem Platformy pro sociální bydlení a na svém profilu na LinkedInu uvádí, že zde skončil v roce 2022, evidentně v souvislosti se svým nástupem na ministerstvo. Podle obchodního rejstříku však působil v orgánech Platformy až do roku 2025, tedy další tři roky, kdy už byl zaměstnancem ministerstva, které Platformě dotace přidělovalo.
Pro experty střet zájmů neplatí
Když se vrátíme k úspěchu Pirátů u voleb – velkou roli hrál jejich nesmiřitelný postoj ke střetu zájmů. I samotné podezření bylo pro ně důvodem k útoku. Realita ale mnohokrát ukázala, že to, co požadují po ostatních, pro vlastní lidi neplatí.
Na zmíněném Lesákově profilu se vyskytuje i slovo, které je pro pochopení střetu na MMR rovněž důležité. Je to slovo „expert“. Piráti tak nazývali prakticky všechny, které na ministerstva a další úřady vyslali. Vít Lesák tak nazývá sám sebe, a například článek webu Alarm týkající se této kauzy používá pro její aktéry výhradně toto označení. Nikdy se nemluví o tom, že by to byli „úředníci“, „zaměstnanci úřadu“ apod., snad proto, že by to už implikovalo jakousi loajalitu k instituci. „Expert“ v pirátském podání je člověk loajální jen své vizi. Tento pohled pak požaduje po všech ostatních, a kdo jej nesdílí nebo jejich vizi nenaplní, je automaticky nepřítel. A není to tedy „expert“. Nezbývá mu tedy než se obrátit na ony ideologicky spřízněné neziskovky.
Dobrým příkladem je krásná myšlenka Housing First, tedy snaha řešit problémy lidí, kteří spadli na úplné dno, tím, že získají bydlení jako kotvu, která jim – za pomoci pracovníků neziskovek – umožní se ode dna odrazit.
Housing First
V Praze, která má vlastních bytů zoufalý, ale opravdu zoufalý nedostatek, tato idea prosazovaná pirátskými politiky na magistrátu způsobila téměř katastrofu, s níž se magistrát a některé městské části horko těžko vyrovnávají dodnes. Piráti, kteří tehdy tuto oblast dostali do své gesce, se do Housing First pustili zgruntu.
Nejprve vyčlenili většinu dostupných bytů pro sociální případy na úkor tzv. „profesí“, tedy učitelů, lékařů, policistů, kterým pak Praha již neměla co nabídnout. Poté změnili systém hodnocení žadatelů o městský byt ve smyslu „čím hůře, tím lépe“ – tedy čím více problémů, čím déle na ulici, čím více pobytů na psychiatrii nebo v drogové léčebně, tím více kladných bodů. A také limity počtu takových nájemníků na jeden dům – zatímco dříve šlo o jeden, dva byty, po změně jich bylo klidně 20 %.
O případné problémy se měli starat pracovníci neziskovek, kterým tuto činnost pokryly granty. Rozhodně se nedá říci, že by tyto organizace svou práci dělaly špatně; problém byl opět v systému – neziskovky neměly žádnou zodpovědnost a nikdo z pirátských úředníků v podstatě výsledky ani nevyžadoval –, jako by pro ně projekt přestal existovat v momentě, kdy narazil na reálný svět, mimo jiné na to, že tu žijí i jiní lidé než sociálně slabí.
Výsledkem bylo zhoršení kvality života pro desetitisíce Pražanů; v místech, kde se počet takto přidělených bytů koncentroval (především na Černém Mostě), vznikly dokonce nové – oficiálně uznané – vyloučené lokality. K jejich projevům patřilo například přemnožení potkanů nebo štěnic v celých panelových domech.
Samozřejmě je nutné přiznat, že bez vizí, ideálů i těch „expertů“ se svět nikam nepohne, nic nového nevznikne. Problémem je, že v realitě z pirátských vizí často nakonec zbydou jen ty dotace pro spřízněné neziskovky a nyní i trestní oznámení.
