Zatím, pravda, přednesené jen v norském parlamentě ústy jeho místopředsedy výboru pro zahraniční věci Asmunda Aukrusta. Nápad je to tak logický, že jistě brzy docupitá do té nedaleké auly, kde norský Nobelův Institut cenu doporučenou parlamentem předává s požehnáním norského krále.

Kudy cesta k míru

Konečně svět začíná chápat, co je mír a jaká k němu vede cesta. Ještě donedávna se myslívalo, že mír znamená nezabíjení. Dnes víme, že zabíjení je naopak nedílnou součástí mírového úsilí, a mír sám může nastat teprve tehdy, až budou nepřátelé míru pozabíjeni, aby už nemohli mír ohrožovat a Bůh Měsíce mohl v míru celé planetě vládnout. Kdo všechno těmi nepřáteli jsou, ví jen sám Bůh Měsíce. Tak praví učení mnohými západními politiky přezdívané „náboženství míru“.

Nobelovka se, pravda, neudělí přímo Hamásu, nýbrž (jak pan poslanec navrhuje) jeho pobočce zvané „Agentura OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům na Blízkém Východě“, zkratkou UNRWA. Ta je teď sice podezírána z těsné spolupráce s Hamásem a tudíž podpory terorismu, po zjištění, že 12 jejích zaměstnanců se aktivně osobně podílelo na masakru izraelských civilistů 7. října 2023. Ale i to se brzy přežene

Návrh na Nobelovku byl přednesen poté, co toto zjištění světu sdělila izraelská rozvědka a samotná UNRWA je přiznala propuštěním identifikovaného tuctu zaměstnanců. A taky poté, co 15 zemí pozastavilo agentuře své financování. Ne zrušilo, chápejme, zatím jen pozastavilo, po dobu dalšího šetření. I to jistě nakonec dopadne správně a ku prospěchu míru. UNRWA tak dočasně ztrácí 80 % svého rozpočtu, který ročně činí 1,1 miliardy dolarů a je placen výlučně západními zeměmi (+ Japonsko). Asi třetinu hradí USA, pětinu Německo, desetinu EU.

Na co peníze jdou?

Vyplácí se z ní různé formy podpory 6 milionům Palestinců (desetinásobek původních uprchlíků z roku 1948), 58 táborům (zavedených, by se Palestinci nemohli integrovat v arabských státech), 706 školám, 140 nemocnicím a mnoha různým dodávkám potravin, léků, ošacení, technologie, stavebního materiálu. Včetně toho, z něhož Hamás vybudoval 800 kilometrů podzemních chodeb, pracoven a skladišť zbraní, a z něhož celou Gazu ovládá prostřednictvím výstupů v oněch nemocnicích a školách, kde učitelé UNRWA vyučují boj za mír zabíjením nepřátel míru.

Globální mírový kontext zasluhující Nobelovku tomu už rok předtím dal vrchní politruk Hamásu Mahmoud al-Zahar tímto ujištěním zaznamenaným v internetovém podcastu: „Všech 510 milionů čtverečných kilometrů planety Země přejde pod vládní systém, v němž nebude žádné bezpráví, žádný útlak, žádný sionismus a žádné zrádné křesťanství.“

Dokonalý mír pod vlajkou Měsíce, konečně bez nepřátel.

Proti pozastavení fondů – ale i proti vyhazovu oněch dvanácti teroristů ze 7. října – se čile protestuje. Podle palestinských politiků (Gazy i Západního Břehu) jde jen o „izraelskou propagandu s cílem zničit agenturu, která drží při životě naději Palestinců na návrat do svých domovů a zároveň hájí jejich právo odporovat okupaci“.

Zastánci UNRWA mají jasno

Činitelé mezinárodních institucí agenturu hájí ujišťováním, že s terorismem je spojována jen hrstka z mnoha pracovníků UNRWA. „Za údajné děsivé činy několika zaměstnanců by neměly být trestány ty desetitisíce mužů a žen pracujících pro UNRWA“ (Generální tajemník OSN Guterres).“

„Šokuje mě, že k takovým rozhodnutím dochází na základě údajného chování několika jednotlivců, zatímco válka pokračuje a hrozí hladomor.“ (Šéf UNWRA Lazzarini).

„Nepůsobte hladovění dětí za hříchy několika jednotlivých pomocných pracovníků.“ (Šéf norské Rady pro uprchlíky Egeland).

„Zastavit finanční pomoc, protože tucet zaměstnanců údajně pomáhalo Hamásu, je kolektivní trestání palestinských civilistů.“ (Bývalý pracovník Human Rights Watch Ken Roth).

„Nechutně bezcitné rozhodnutí nejbohatších zemí světa potrestat tu nejzranitelnější obyvatele Země kvůli údajným zločinům dvanácti lidí.“ (Agnes Callamard, Amnesty International).

„Pro UNRWA pracuje 13 000 Palestinců. Nařčení jsou vznesena proti 12 zaměstnancům – 0,092%. A jsou to jen nařčení, na základě izraelského ´výslechu´ zajatců.“ (Owen Jones, The Guardian).

„I kdyby Izrael prokázal svá nařčení, že 12 ze 13 000 zaměstnanců agentury OSN se podílelo na 7. říjnu, jak to proboha může obhájit decimaci pomocné organizace?“ (Nathan J. Robinson, Current Affairs).

„Je morálně neobhájitelné zastavit humanitární financování kvůli činům 12 zaměstnanců“. (Yonah Lieberman, If Not Now).

A desítky podobných. Všechny dávají smysl. Reakce je disproporční. Jenže ono se to začne jevit trochu proporčněji, když si třeba takový UN Watch dá práci do agentury UNRWA nahlédnout hlouběji. A zjišťuje třeba toto: Od roku 2015 se na terorismu aktivně podílelo 180 zaměstnanců UNRWA, zjištěno jen ze sociálních sítí a z vlastního přiznání (chlubení). Z tisíců učitelů placených z UNRWA nikdy ani jeden nekritizoval nenávistné projevy svých kolegů na sociálních sítích. („Nezaznamenali jsme jediného“).

Proti propuštění učitele Riada Nimra za podporu terorismu v roce 2023 stávkoval celý učitelský svaz, dokud si nevymohl jeho navrácení. Podobných případů bylo několik. Na protestech žáci vychovávaní k terorismu mávali zbraněmi.

Mírová cena za nenávist?

Nadšené palestinské oslavy útoku Hamásu 7. října podpořilo 3 000 učitelů UNRWA ve 249 000 vstupech na sociálních sítích. Izraelské zpravodajské služby registrují 1 200 zaměstnanců UNRWA patřících k aktivním jednotkám Hamásu a Palestinského islámského džihádu. Hamás používá budov a areálů UNRWA ke skladování zbraní a raketovým útokům, zjistila samotná OSN. Ve školách UNRWA se vyučuje nenávist k Židům (ne jen Izraelcům) a podpora terorismu, podle učebnic Palestinské správy.

Všechny ty omluvy a výmluvy, že UNRWA o ničem nevěděla, zesměšnilo nalezení podzemního velitelského stanoviště Hamásu, s počítačovými servery, kancelářemi, trezory a ubikacemi – přímo pod budovou ředitelství UNRWA, propojené s ním tunelem a napojené na jeho elektřinu.

Těžko bychom si dnes dokázali přestavit lepší zásluhu o mír, která by plnila podmínky mírové Nobelovky, jimiž je „mimořádné přispění k míru redukcí zbraní, mezinárodní spoluprací, organizací akcí přispívajících k míru a prosazováním lidských práv přispívajícím k míru.“