Už jsme slyšeli moře píárových výzev proti únavě ze čtyř (či spíše dvanácti) let ozbrojeného ukrajinského konfliktu, která obchází Evropou. Je však nabíledni, že se řady stoupenců boje do konečného vítězství Zelenského korupční kliky valně úží. Široké mezinárodní pochybnosti o smyslu dalšího pokračování zástupného střetu posílil nezákonný americký vpád do Venezuely, rovněž navazující na spoustu předchozích konfliktů, převratů, atentátů či jiných podvratných činů. Tedy na úspěšný pokus USA o podobný únos hlavy tamější vlády, o jaký se v Kyjevě bezúspěšně pokusily ruské speciální útvary před čtyřmi lety. Vyvolal dokonce bonmot, že Ukrajinci prohráli v Caracasu.
Dalším krokem (ne-li skokem) v překotném běhu událostí se stal s Bolívarovskou republikou Venezuelou i Ruskou federací úzce související Írán. Jako s tzv. speciální vojenskou operací rázem vymizelo alarmistické covidové zpravodajství, tak nyní vidíme odklon od Kyjeva ve prospěch bojů v Perském zálivu. Jen se nehovoří o „nevyprovokované agresi“…
Samozřejmě, přeci jen se nepřestajně dozvídáme, že je Zelenskyj laureátem některých nových vyznamenání. Nejlépe těch, co se udělují osobám se zásluhami o mírový rozvoj. Třeba ctihodná EU jej hodlá – spolu s Angelou Merkelovou – dekorovat zbrusu novým Řádem za zásluhy o lidskou důstojnost, svobodu a demokracii. Nicméně celkové srovnání s předchozími lety „hodnotové masáže“ daný narativ už v žádném případě nesnese. O to nápadnější a hořce úsměvnější se zdají novinové titulky podsouvající nám nepostradatelnost Kyjeva: „Ukrajina je na roztrhání“. Jasné, však se také prezident té země ve svých gangsterských výhrůžkách dosavadním evropským podporovatelům překonává!
Nahrávka Kremlu i Pekingu
Další z válek v Zálivu má ovšem též jiná než symbolicko-propagandistická sdělení o odklonu Bílého domu od Ukrajiny či o novém globálním dělení zájmových sfér. Jejím ideálem je podobné rozdrolení Íránské islámské republiky, k jakému došlo v Sýrii. Formuje tím další nebezpečí migračních vln (do Evropy) nebo potvrzení starých obav, že nediverzifikované energetické zdroje mohou znamenat přímou bezpečnostní hrozbu. Kremlu tudíž přímo nahrávají prudce rostoucí ceny uhlíkatých paliv, jež budou muset i jeho nepřátelé nakupovat přes prostředníky (například Indii) ještě dráž než obvykle. Vlastně platí cynická nadsázka, že kdo u nás tankuje benzín, podporuje ruskou válku na Ukrajině.
Takříkajíc automatickou komparativní výhodu přinesla protiíránská agrese Putinově režimu i v pragmatické ČLR, kde byl dosud spojenecký Teherán jeho vážným energetickým konkurentem. A bude to právě Peking, komu se otevřou obrovské možnosti investic v rozbombardované Íránské islámské republice. Možná jde tedy jen o další „západní“ válku, která – přes zjevné ohrožení existence BRICS – v konečném výsledku nejvíce pomůže Východu.
Čtěte také:
Írán se vrátil k monarchii. Historie se směje revolucím
Operace Epic Fury: Západ versus ajatolláhové
Evropané podporují konflikt, který není jejich
