Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Moskva i Brusel uplácely zelené neziskovky

Zdroj: Shutterstock
Kateřina Lhotská
Kateřina Lhotská Spolupracovnice redakce

Víte, co má společného Evropská komise a Rusko? Z jejich kasiček byli financováni zelení aktivisté. Ti za to pomáhali Rusku posilovat závislost EU na jeho plynu a Evropské komisi prosazovat „zelenou politiku“.

Ruské peníze tak napomohly například k zákazu frakování. V Německu pak proudily do zelených neziskovek usilujících o odklon našeho západního souseda od jádra a uhlí a jeho nahrazení ruským plynem. Šlo třeba o nadaci Klimastiftung, kam přiteklo 192 miliónů € a nadaci na „ochranu přírody Baltského moře, která dostala 15 miliónů €. Vzhledem k tomu, kolik ruského plynu do EU přes všechny proklamace o „odstřižení se“ nadále proudí, to byly z pohledu Moskvy evidentně dobře investované peníze.

Nicméně to, že se nějaká velmoc pokouší prosazovat v jiné zemi své zájmy a za tímto účelem v ní financuje různé jednotlivce i skupiny, není zase nic až tak neobvyklého. Dělají to totiž v podstatě všechny. Co však úplně běžné není, aby si nějaká vrchnost kupovala z veřejných peněz někoho proto, aby prosazoval její politiku. Přesně to přitom dělala ta bruselská, která si platila zelené aktivisty. Ti pak lobovali za protlačení jejích „zelených návrhů“ v evropských institucích.

Ticho po pěšině

Celé to prasklo před několika týdny a vzhledem k tomu, o jakou nehoráznost se jedná, by člověk očekával, že se vzápětí rozjede rozsáhlé vyšetřování, ti, co jsou s touto aférou spojeni (v čele s paní Uršulou), odstoupí a peníze, které byly takto rozfofrovány, budou po příslušných neziskovkách vymáhány zpět. Tedy že se bude dít přesně to samé, jako když se zjistí jakékoliv jiné zneužívání unijních prostředků. Jenomže se nestalo vůbec nic. Tedy až na pár prázdných prohlášení typu „je třeba přijmout opatření, aby se nic takového neopakovalo“. Nejspíš se tím myslí, aby to už příště neprasklo.

Svůj velký podíl na tom, že se zatím stále daří celou aféru vymlčet, mají však i média, která absolutně selhávají ve své roli „hlídacích psů“ a až na pár světlých výjimek připomínají spíše medvěda v období zimního spánku. O skandálu totiž téměř mlčí. Ta soukromá na to mají samozřejmě právo. Ale co ta veřejnoprávní? Tady někdo zneužívá veřejné peníze pro prosazování vlastní politické agendy a v ČT je ticho po pěšině? Co by se asi na jejích obrazovkách odehrávalo, kdyby něco podobného prasklo na někoho, kdo je k „zelené transformaci“ naopak kritický? To by se tam vystřídalo mluvicích hlav, které by na dotyčného čpěly oheň a síru…

Čína se může smát

Když už jsme u toho financování, je třeba nezapomínat také na Čínu. Jestli totiž někdo na „zelené transformaci“ EU vydělává opravdu nejvíc, je to právě ona. A to hned dvakrát. Jednak díky tomu, že unijní firmy v jejím důsledku přestávají být konkurenceschopné, a ona tak obsazuje jejich pozice na světových trzích. A jednak je takřka monopolním dodavatelem většiny technologií, komponent a surovin, bez kterých se „zelená transformace“ nedá realizovat. Což jsou pro Čínu dost dobré důvody udělat vše proto, aby EU z této cesty neuhnula ani o píď.

A to už za nějaký ten jüan investovaný do těch, kteří zajistí její pokračování, stojí…

Čtěte také:
 Ztracená Evropo
Potrumpovské převlékání kabátů
Pracovat méně, ale zato déle
Zelenou transformaci mohou zhatit její nejzarytější propagátoři

Líbí se vám článek?

Spolupracovnice redakce

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >