My dezoláti, frustráti a další občané

Proces ten konal se pod heslem ´Převléknem si kabáty, zametem s dezoláty´, a navíc pod samotnou patronací osvědčených antišvábů Rakušana a Foltýna. (Ti dva nejvyšší se ho však osobně nezúčastnili, na jejich místě hlavního žalobníčka se skvěly jenom jejich modrožluté busty od Černého.)

V soudní síni, vlastně to bylo spíš něco jako starořímský amfiteátr, nás obžalovaných spodin dřepělo na kamenných stupních tohoto auditoria mnoho. Mraky. Tolik, že by to ani Stanjura nespočítal, stejně jako ty Václaváky. Jeden po druhém jsme předstupovali před Velkou Stolici a zodpovídali se ne snad z toho, čím jsme, ale čím nás vidí. Oni sami, a s nimi i všech zbývajících nevím kolik (snad 12-15) rozhodujících procent liberálně pravověrných jejich věrných.

Jste jen lidské trosky, které mají více exekucí nežli zubů

Scéna ztichla, prokurátor přistoupil ke čtení obžaloby, a s urválkovským elánem se obrátil k obžalovaným. Vědom si své intelektuální nedovybavenosti použil k tomu veřejný příspěvek neznámého anonyma z diskuse na sociální síti nejmenovaného Šafrova zdroje:

„Kdy už konečně pochopíte, že jste ta největší spodina naši společnosti a žádná vláda vám blahobyt nezajistí. Jste jen lidské trosky, které mají více exekucí nežli zubů. Nikdo vám nic nedá. Budete pořád jen uřvaná a věčně nespokojená primitivní chamraď. Nikdo za vaše problémy nemůže, jenom vy sami. Jste ostudou naší krásně vlasti. Vaše ubohost, krátkozrakost, omezenost a hloupost jsou alarmující. Za zpackané životy si můžete sami!“

Vyšetřování samo pak začínalo zvolna, málem jako kulinářské pohlazení: Jak a proč jsem se stal koblihou, která má v hlavě místo mozku marmeládu? Pokračovalo jakousi chápající vstřícností, neboť jsem prý nešťastný frustrát, jemuž se nevyvedl život, zapšklý zoufalec babišovec, jenž si neumí poradit sám se sebou a nedokáže nic než hulákat na náměstích. S Bobkem si zřejmě opakovaně fňukám „Už nejsem pán, už jsem jen kmán“, co s petkou laciného Braníka přespává pod branickým mostem Inteligence.

Načež závěrem, v duchu obžaloby, se ještě přitvrdilo, až se konkrétní nálepky štosovaly: dezolát, chcimír, ruský šváb, putinovský troll, flastenec, zrádce, kolaborant… To už začínalo být zle, neperspektivně. Atmosféra houstla, v hledišti dokonce někdo (zdálky vypadal jako Jandourek) vytáhl transparent Psům psí smrt!

Excelentní obhajoba

A pak se to najednou dokonale zvrtlo, a to tak, že mojí zásluhou. Já, vážená natvrdlá stolice, nejsem žádný chudák, zdůraznil jsem. Vždyť mám oficiálně přiznaný skoro průměrný důchod od toho vašeho Jurečky! Nejsem bezzubý, to jsem si jenom k přelíčení zapomněl vzít náhradu, zubů mám jinak plnou hubu od toho vašeho Válka! A nebydlím pod mostem, mám – to už ovšem od komoušů – půl století byt na zeleném ďáblickém sídlišti, 3+1 s lodžií za tehdejších 31 000 Kč, mých deset měsíčních platů.

Hlavní trumf, a to písemný, jsem však vynesl až závěrem. Třímal ho v ruce a mával jím před očima zaskočených žalovatelů: letáky našich oblíbených zahraničních supermarketů. Neplatí totiž, foltýnovci, váš klíčový lživý dehonestující argument, že pivo Braník je chlebem nás zoufalých dezolátních chudáků, proruských alkoholiků. Vždyť dvoulitrová petka tohoto moku byla původně v polovině srpna u Alberta k mání za 55,90 a v sousedním Penny dokonce ještě o čtrnáct káčé víc! Hle, vždyť ve skutečnosti není piva dražšího! Braník, nápoj znalců a lidí movitých, i těch správně prounijně zliberalizovaných!

Inu lež má krátké nohy. Věděl jsem, že po tomto svém excelentním entrée zvítězím. Že mě budou muset osvobodit.

Leč nedočkal jsem se. Se slastným pocitem dobře odvedené práce jsem se totiž předčasně probudil…

Čtěte také:
Neurážejte krávy, paní ministryně
Povolební úklid s Járou Cimrmanem
Tož Nerudo, kam nyní s ní?