Škoda, neboť alespoň pošťuchovačka, během které by pravidelně cvičící Babiš vzdoroval o deset let mladšímu a větší hmotností disponujícími Stanjurovi, mohla být hodně zábavná. Babiš se nakonec omluvil, zároveň ale dodal: „Pan Stanjura mě tady chce fyzicky asi venku napadnout.“ Přeloženo do češtiny chtěl asi Andrej Babiš říct, že může čelit fyzickému ataku v prostorách sněmovny i mimo ně.
Každopádně se neopakovala situace z ledna 2021, kdy nezařazený poslanec Lubomír Volný neměl roušku a násilím se posadil při bitvě o mikrofon na klín schůzi předsedajícího Tomáše Hanzela (ČSSD), kterému sliboval flákanec. Do bitky se vložili další Hanzelovi spolustraníci, Volného odvedla ochranná služba policie.
Hodnotná politická rvačka
V obou případech se jednalo o pokračování tradice. K první fyzické rozpravě mezi politiky totiž došlo již v roce 1995, když poslanec Josef Wagner (ČSSD) trefil svého stranického kolegu Václava Grulicha. Muselo se jednat o povedenou ránu, budoucí ministr vnitra vlády Miloše Zemana totiž strávil další dva týdny v pracovní neschopnosti a stěžoval si na bolesti páteře. Dle místa konání se akce zapsala do historie jako podsedická facka.
O jedenáct let později uštědřil na kongresu stomatologů poslední místopředseda federální vlády Miroslav Macek zezadu pohlavek tehdejšímu ministrovi zdravotnictví a budoucímu za korupci odsouzenému poslanci ČSSD Davidu Rathovi. Následná docela legrační přetlačovaná proslavila oba její aktéry dokonce na globální úrovni, v roce 2011 vyhlásil britský list The Guardian souboj Macek – Rath třetí nejhodnotnější politickou rvačkou na světě. Vyhlášený požitkář Macek tehdy hájil stejně jako Stanjura čest manželky Jany, kterou ovšem po čase vyměnil za podstatně mladší choť Petru.
Fackující Alexandra
Pro ránu nešla daleko ani dáma, svého času místostarostka Prahy 2 Alexandra Udženija (ODS), která v únoru 2018 nafackovala zastupiteli a bývalému stranickému kolegovi Danu Richterovi. Akce vzbudila patřičný rozruch. Například Václav Klaus mladší prokázal nedostatečný odhad svého tehdejšího poslaneckého klubu. Předpokládal totiž, že facku vlepí panu Richterovi dle jeho slov spíše milá, impulzivní dáma, starostka Prahy 2 Jana Černochová.
Zatímco Richter podal stížnost, Udženija přišla na svém facebookovém profilu s následujícím prohlášením: „K pondělnímu incidentu se hrdě hlásím. Paní kolegyně zastupitelka Mazancová čelila skutečně už po několikáté vulgárnímu a krajně nemístnému verbálnímu útoku zastupitele Richtera, se kterým to nebylo jednoduché nikdy. Ano, dala jsem mu výchovnou facku, a víte co. Nebyl to zkrat, nejsem si jista, zda bych to neudělala zase. Nesnesu hulváty, kteří si myslí, že jim všechno projde a chtěla jsem se nějak postavit za kolegyni.“
Nikoli efektivní, leč demokratické
V případě touhy po zahraniční inspiraci je možno dát za příklad Ukrajinu. Na konci roku 2012 se ukrajinští poslanci servali hned na ustavující schůzi. Jednomu z bitkařů bylo natrženo ucho, další byli vyhozeni ze dveří a tyto byly následně uzamčeny. Vyhození zákonodárci však nelenili, sehnali autogen a cestu dovnitř si doslova propálili. Do bitky se naštěstí nezapojil kyjevský starosta a předsedy strany UDAR (Rána), mnohonásobný profesionální mistr světa těžké váhy, Vitalij Kličko.
Pěstní souboj ukrajinských zákonodárců na parlamentní půdě z roku 2018 se dokonce dostal na stránky profiboxing.cz. V souboji, který údajně snesl i přísnější boxerská kritéria, si to rozdali poslanci Ivaščeno (Vlast) a Sobolev (Svépomoc). Bitku ovládl prvně jmenovaný, který, ač s rozbitým nosem, posledním úderem svého soka vypnul. Jeden ukrajinský politik komentoval souboj následujícím způsobem: „Rvačky zástupců politických stran jsou asi poslední možností, jak se zviditelnit a prosadit. Není to sice efektivní, ale demokratické.“
Komentáře (0)