Úvaha Milana Knížáka o tom, jestli je lepší žít v pofiderní demokracii nebo „rozumné“ diktatuře.
Ze školy víme, že demokracie je vláda lidu. To je samozřejmě nesmysl. Žádná vláda lidu nikdy neexistovala a ani existovat nemůže.
Dovedu si představit tzv. demokratický systém v nějaké malé, uzavřené společnosti složené z lidí podobné intelektuální úrovně, kde by mohly, alespoň po určitou dobu, vládnout demokratické poměry.
Vyznavači demokracie se holedbají tím, že vše je rozhodováno na základě výsledků svobodných voleb. Není to tak jednoduché. Vyhrává ta část společnosti, která dostane nejvíce hlasů, a to někdy velmi těsně. Většina jednapadesáti procent poráží 49procentní menšinu a má tedy právo rozhodovat o osudu všech. Není tajemstvím, že existuje řada prostředků (a stále se hledají nové), jak ovlivnit společnost, aby se zaměřila určitým směrem. Nejen peníze či výhody, ale i lákavé ideály a sliby.
Není výjimkou, že si lidé odhlasují něco, co jde proti nim. Současné demokracie (které jsou vždy nadvládou pofiderní většiny), mohou odhlasovat vlastní zkázu. Připomínám Druhou světovou válku, kterou rozpoutal Adolf Hitler, jehož drtivá většina Německa uctívala.
Svoboda je pojem, který lze libovolně ohýbat
Řadu systémů si lidstvo již vyzkoušelo, ale žádný z nich nebyl skutečně demokratický, vždy šlo o nadvládu nějakého segmentu společnosti.
Dnešní společnost nároků se dobrovolně, s vidinou demokracie, podřizuje více či méně intenzivní diktatuře.
Humánnější a inteligentnější společnosti ponechávají více šancí a prostoru při méně důležitých rozhodnutích, a lidé tak mají pocit svobody. Řadu omezení lidé přijímají rádi, poněvadž mají pocit, že jim pomáhají. Svoboda je pojem, který lze libovolně ohýbat.
Současná česká politická scéna vygenerovala pojem dezinformace. Ve skutečnosti jde o obyčejnou odpornou cenzuru. Některé mocnosti, které se tváří, že zachraňují světu mír a prosperitu, jen bezohledně válčí.
(Ještě dodávám, že zdaleka ne všichni, kteří jsou hodní, laskaví a spravedliví, jsou schopni vládnout.)
Nejlepším řešením je asi existence v „rozumné“ diktatuře, jen nevím, která je rozumná, a zda takovou zůstane. Poměry ve společnosti se mohou prudce měnit.
Kdybych se na to podíval matematicky, řekl bych, že tento příklad nemá řešení.
Říkal nějaký Fiala:“benzín stojí 40Kč, inflace je okolo 15% a pořád se najde dost blbců, kteří si pořád ještě myslí, že to děláme dobře.
Pan Knížák má ohledně demokracie v naší i mnoha okolních zemích naprostou pravdu. Ovšem je tu výjimka zářící jako slunce. Jde o Švýcarsko. Velice inspirativní rozhovor s členem Hnutí švýcarské demokracie Tomášem Raždíkem lze nalézt na Svobodném Universu. Hnutí má i vlastní stránky. Jen tak pro představu: Ve švýcarském parlamentu má svého poslance úplně každá strana, která se účastnila voleb – žádné propadlé hlasy, které si rozdělí ti úspěšní. I když se mají zvyšovat daně proběhne referendum. Před ním jsou občané pravdivě seznámeni s důvody pro i proti. Takže parlament pouze navrhne, co dělat a občané mu to buď schválí nebo zamítnou. Například zamítli stavbu mešit :). Najděte si rozhovor a poslechněte si To sami. Tam je demokracie s velkým D.