Větrné elektrárny je prý v Česku potřeba rychle stavět také proto, že vítr fouká i v zimě, kdy nesvítí slunce. Do hry se tak vrací tvrzení o tom, že fotovoltaické a větrné elektrárny se vzájemně doplňují. Jenže to není pravda.
Ještě před pár lety příznivci takzvaných obnovitelných zdrojů energie (OZE) běžně operovali s tvrzením, že fotovoltaika a větrné elektrárny se navzájem doplňují. Když nesvítí slunce, tak fouká vítr – a tím pádem alespoň jeden typ OZE stále dodává elektřinu. Nyní toto tvrzení znovu použil výkonný ředitel Svazu energetiky Josef Kotrba v diskuzi na iDnes. „V roce 2035 tady budeme mít zhruba tolik jádra jako dnes, uhlí bude výrazně méně, zato víc obnovitelných zdrojů – a doufám, že nejen solárů, ale i větru, který fouká i v zimě.“
Vítr samozřejmě v zimě fouká. Nebo také nefouká. Jak kdy. Záruka není. V zimě navíc dochází k jevu zvanému dunkelflaute, kdy nejenže nesvítí slunce, ale ani nefouká vítr. Takže fotovoltaika ani vítr v té době nedodávají nic. Spotřeba elektřiny je přitom nejvyšší z celého roku. Dunkelflaute přitom může trvat pár dnů, ale také pár týdnů. A může se opakovat. Pro energetiku s výrazným podílem OZE to vždy představuje fatální problém.
Kdo sleduje zprávy z energetiky pečlivěji, ví, že dunkelflaute není výjimečný jev, nýbrž nastává každý rok. Ví také, že při tomto „temném bezvětří“ Německo se svým obrovským instalovaným výkonem v OZE v té době nastartuje jakoukoliv elektrárnu, včetně prastarých, opravdu neekologických mazutových. A kromě toho také doslova vysává dostupnou elektřinu z okolních států.
Česko a Německo přitom mívají počasí podobné, takže je vysoká pravděpodobnost, že když nefouká vítr a nesvítí slunce v Německu, panuje v Česku stejný stav. OZE jsou v takovém případě v obou státech úplně k ničemu. Dodávky elektřiny musí zachraňovat klasické řiditelné zdroje – uhelné a plynové elektrárny a v tuzemsku také jaderné.
Elektřina z větru u nás nemůže hrát zásadní roli
Zároveň také platí, že pro instalaci větrných elektráren (VTE) jsou v Česku vhodné především pohraniční hory. Potřebná průměrná rychlost větru totiž v tuzemsku bývá jen zhruba na pětině území. Což je zásadním limitem pro nasazení větrníků v české energetice. Z něj plyne, že v Česku nemůže elektřina z větru hrát zásadní roli. Ostatně, nehraje ji po většinu času ani v Německu, které je přitom prezentováno jako země větrníkům zaslíbená. Z online údajů německého Agorameteru to je jednoznačně patrné.
To ostatně platí i pro fotovoltaiku. Tu je sice možné stavět prakticky kdekoliv, ale nic to nemění na tom, že na plný výkon pojede jen okolo tisíce hodin za rok a dalších tisíc hodin na, řekněme, slušný výkon. Jenže rok má hodin 8760…
Neřiditelné a jen občas fungující OZE tak bez akumulace elektřiny nikdy nemůžou nahradit řiditelné zdroje, což jasně ukazuje pohled na electricitymaps.com. Jenže bateriová úložiště pro praktické celostátní využití jsou tak astronomicky drahá, že o nich zastánci OZE většinou ani nemluví. Navíc bychom museli mít tolik OZE, aby stihly souběžně nejen dodávat elektřinu do sítě, ale také nabíjet ona úložiště. Co by to znamenalo konkrétně v případě větrných elektráren? Pokud bychom v nich chtěli mít instalovaný výkon, jako má Temelín, museli bychom těch běžných s výkonem dva megawatty postavit tisíc. Zkuste si to představit. A ani to by nezaručovalo, že ten výkon skutečně dostaneme.
Supermoderní větrná elektrárna holt stále funguje stejně – jako plachetnice. Záleží na tom, jestli zrovna fouká, nebo ne. Jak je možné, že na to pořád někdo z odpovědných zapomíná?
Čtěte také:
Stát o energetice rozhodoval podle špatných podkladů
Green Deal zabíjí!
Čeští „užiteční idioti“ zaplatí za Green Deal půl bilionu
