Jsme rozčarováni z toho, jak je naše společnost politicky rozdělená. Není to ale jen u nás. Je to v USA, je to na západ i na východ od nás v Evropě. Pod politickým rozdělením vězí rozdělení daleko hlubší, rozdělení hodnotové. Konzervativní hodnoty a normální svět kontra progresivistické hodnoty a nová společnost.
Ať si to Fialova koalice chce či nechce přiznat, stala se reprezentantem progresivismu, jehož sídlem je EU. Opozice vcelku logicky přijala pohled opačný, tedy konzervativní. Těžko bychom nazvali hnutí ANO konzervativním. U SPD s přímou demokracií bychom o konzervatismu mohli mluvit asi ještě méně. Snad jen u Motoristů sobě můžeme brát konzervativní vymezení jako relevantní. To, co ANO a SPD přivedlo ke konzervativním tématům, je rezignace na tato témata ze strany ODS a KDU-ČSL.
Normální svět
O jaký normální svět konzervatismus bojuje? O svět, kde jsou dvě biologická pohlaví, žena a muž. Kde rodina znamená manželství ženy a muže a jejich děti. Kde člověk přijímá přírodu v jejích přirozených cyklech, kde je ctěn jedinečný lidský život od početí do přirozeného konce. A vše ostatní, co popírání a rozbíjení těchto hodnot přináší. Proto jedním z prvních opatření amerického prezidenta Donalda Trumpa byl dekret o dvou pohlavích, muže a ženy, a vypovězení Pařížských dohod o klimatu.
Už samotné označení „normální svět“ u progresivistů vzbuzuje silné negativní emoce. Pokrokáři chtějí nový svět, novou společnost reprezentovanou novými, progresivními jedinci. Na jejich mušce je především kapitalismus a katolická církev. Proč? Protože právě ony jsou pilíři normálního světa.
Normální je třeba odstavit!
Fialova koalice v podzimních sněmovních volbách prohrála. Ne na celé čáře, ale prohrála. A s ní prohrála i naše mainstreamová média. Smůla. Přitom mobilizace (téměř doslova) proti přítomnosti ruských tanků na českých ulicích byla monstrózní. Sice těsně, ale většina ČR na tuto představu neskočila. Tak jako neskočila americká společnost před posledními prezidentskými volbami na představu kandidátky Harrisové, že nejdůležitějším problémem dneška je právo na potrat.
Německý římskokatolický kněz, kardinál Gerhard Müller hovoří o roli wokeistů v současném světě jako o pokračování marxistického pohledu na lidstvo: „Ideologické hnutí, které se staví proti osobní identitě, tělu – mužskému i ženskému, stabilním rodinným vztahům, rozmanitým kulturám a jazykům, historii a normálním, stabilním vztahům, které jsou součástí lidské bytosti. V podstatě je pokračováním starého marxismu. Ačkoliv nefunguje jako oficiální politická strana, má dobře organizované nátlakové skupiny všude – v Evropské unii, ve Spojených státech prostřednictvím deep state (tzv. hlubokého státu, vlády tvořené potenciálně tajnými a neautorizovanými mocenskými sítěmi, které fungují nezávisle na politickém vedení státu a sledují vlastní agendu a cíle), v masmédiích, sociálních médiích a na univerzitách. Tyto skupiny jsou extrémně represivní, militantní a agresivní vůči každému, kdo se neřídí jejich způsobem myšlení.“
Sestavování nové vlády po volbách
To, co právě sledujeme při sestavování vlády, je další pokračování boje pokrokářství. Samozřejmě, že výroky, které Deník N uvedl jako výroky možného kandidáta na ministra zahraničí, jsou odsouzení hodné. Proč se objevily právě teď, to se hned tak nedozvíme. O pravosti nemluvě. Ale situaci to pořádně zkomplikuje.
To zná ostatně jak Trump, tak většina těch, kdo se postavili za normální svět. Nepřítel pokrokářů se musí nejprve očernit, zpochybnit, zdiskreditovat ve „slušné“ společnosti. Protože každá společnost obsahuje konformní většinu (tu, která chce jít s proudem), úspěch je téměř zaručen. Kdo by se chtěl stavět na stranu rasisty, proruského sluhy, xenofoba, fašisty? A když média pěkně zapracují, to by v tom byl čert, aby se destrukce nepovedla.
Pokrokáři strkají své prsty do všeho
Buďme daleci toho, hledat konkrétní strůjce iniciativy Deníku N. Není to k ničemu. Strůjcem je progresivismus, který nechce novou vládu, neb ta progresivistům může šlapat na paty. Nová vláda chce totiž omezit vliv politických neziskovek, kde se právě progresivisté srocují a taky živí. A konformní většina, bohužel, na jejich argumenty slyší.
Nechť si tedy s budoucím kabinetem láme hlavu budoucí premiér, budoucí koalice a prezident. Všichni vědí, věřím, moc dobře, co je v sázce. Je to mnohem víc než jeden ministr, jedna vláda. Je to naše normální budoucnost. A ta stojí za námahu. Přejme jim moudrost. A pokrokáři všech zemí, opravdu už táhněte do háje!
Čtěte také:
Pokrokáři všech zemí, táhněte do háje!
Zpovykaná civilizace se zahubí sama
Kardinál Duka, mše za Kirka a ostuda veřejnoprávní televize
