Netradiční PF šéfredaktora Marka Stoniše: O balíčcích pro cizí mocnosti

Vladimír byl veselý, vtipný a vynalézavý člověk, dal by se označit za typ klasického prvorepublikového recesisty. Někdy kolem konce druhé poloviny osmdesátých let minulého století nám vyprávěl historku, která byla tak veselá, až z ní trochu mrazilo: Jako člověk, který pravidelně „vymetal“ antikvariáty, v jednom z nich narazil na technickou příručku o tanku T-54, kterou v padesátých letech vydala Československá lidová armáda, a tak neváhal a za pár korun ji koupil. V práci ji zabalil do obálky, opatřil známkami, jako adresáta označil PENTAGON, Washington, USA a coby odesílatele největšího komunistu v Ústavu. A balíček nechal ležet u stolečku na vrátnici. Do pár dnů přepadli ústav kontráši, vypukly výslechy podezřelých literárních a jazykových vědců, ale pachatel této velezrady nakonec nebyl odhalen. Možná přišel listopad 1989 a tak byla kauza odložena ad acta, nevím.

Na Vladimíra, bohužel předčasně zesnulého už v první polovině devadesátých let, jsem si vzpomněl při čtení přílepku zákona „Lex Ukrajina“, který Sněmovnou protlačila vládní koalice a už se nemůže dočkat, až jej schválí také Senát a podepíše prezident. Což si u něj můžeme být téměř jisti, protože už samotné znění paragrafu 318a mu musí znít jako rajská hudba dávných rázných časů: „Neoprávněná činnost pro cizí moc“, kdy může být potrestán odnětím svobody až na patnáct let (což je asi tak pětinásobek za znásilnění, případně trojnásobek za vraždu) člověk, který vykonává… no prostě neoprávněnou činnost pro cizí moc. Ten paragraf je samozřejmě gumový, zneužitelný, odstrašující a vypovídá o tom, kdo dnes de facto vládě diktuje zákony, týkající se bezpečnosti – vojenská polojunta, která ovládla generální štáb armády, „strategickou“ komunikaci vlády i tajné služby. Skutečný demokrat, a demokracií se paradoxně ohánějí ti nejzuřivější obhájci onoho šíleného přílepku, pro takový zákon nemůže zvednout ruku, ani kdyby mu výše zmínění drželi bambitku u hlavy.

Co je neoprávněná činnost a kdo to bude určovat? Tajné služby, vojenská prokuratura? Bude to sdílení kritických příspěvků ohledně zahraniční, sociální, ekonomické nebo dokonce obranné politiky vlády na sociálních sítích? Cestování do cizí mocnosti za holkou, na výlet, na nákupy nebo za obchodem? Humor? Koncertování nebo sportování v nepřátelské mocnosti? Může být setkání s cizinci v restauraci, kdy si před nimi postěžujete na vládní plýtvání penězi nebo korupci, a vedle u stolu bude sedět shodou náhod (nebo taky ne náhod) nějaký novodobý Bretschneider, považováno za spolupráci s cizí mocí? Komentář v médiu, třeba tady na denik.to, který bude sdílen, čten a třeba šířen v zemi, kterou orgány považují za cizí mocnost? Bude skupina občanů obviněna ze šíření blbé antisystémové nálady? Nebo bude nakonec stíhán onen „macurovský“ vtipálek, který zabalí programové prohlášení vlády do obálky a pošle je s komentářem, že nám vládnou idioti, na ambasádu cizí moci?

A všimněte si, že úmyslně nepíšu, o kterou vládu konkrétně by mohlo jít. A že bych si troufl definovat cizí moc, to už vůbec ne. Časy se mění, nepřátelé a přátelé také, jen ten přílepek by tady s námi měl být navěky.

Vážení čtenáři, doufám a všem nám přeji, že toto mé PF bude možno dříve či později považovat za malování čerta na zeď (spolupráci s cizí mocností?), příští rok bude prost podobně hnusných legislativních pastí na naši svobodu, a že na jeho konci se jim budeme moci už jen smát. A těm, kdo je vymýšlejí, schvalují a obhajují, ještě více.

Hodně zdraví a dobrých lidí kolem sebe Vám za redakci našeho měsíčníku a denik.to přeji,

Váš Marek Stoniš