Menu
Přihlásit se

Komentář.

2025 – rok změny

Jednou z nejvýznamnějších světových událostí roku končícího bylo nepochybně zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Podle jeho prvních povolebních prohlášení by pak měl být ten letošní rokem výrazných změn. Bude tomu opravdu tak?

Kateřina Lhotská Kateřina Lhotská
Publikováno 01/01/2025
Doba čtení 3 min.
Rok 2025, Ilustrační obrázek, Zdroj: Shutterstock.com

Donald Trump v nich přislíbil, že odstoupí od pařížské klimatické dohody, bude razantně postupovat proti jakýmkoliv projevům cenzury, genderové ideologii a všem těm woke nesmyslům, ochrání hranice před ilegálními migranty a udělá potřebné kroky k ukončení války na Ukrajině. Jinými slovy vyhlásil návrat od iracionality ke zdravému rozumu a stopku ideologickým zásahům do ekonomiky. Což pochopitelně vyvolalo naděje a očekávání u podobně smýšlejících lidí i mimo USA.

Vychýlení vlevo

Tato očekávání jsou velká, což sebou samozřejmě nese i obdobně velké riziko zklamání, pokud nebudou naplněna. Přiznejme si však otevřeně, že u nás na starém kontinentě jsou tato očekávání pro tuto chvíli nereálná a pohybují se v kategorii zbožných přání. Ono „společenské kyvadlo“, které je v současnosti velmi vychýlené do strany levicově progresivistické, se tak bude tímto směrem pohybovat nadále. Snad jen pomaleji. Aby však došlo ke zvratu a začalo se vracet do rovnováhy, musely by nejdříve polevit síly, které jej do této extrémní polohy tlačí. Podobně jako před čtyřmi desítkami let, když v Moskvě do křesla nejvyššího světového soudruha usedl Michail Gorbačov.

Možná někoho napadá, jestli není nástup Donalda Trumpa také tím okamžikem zlomu a jakýmsi začátkem konce progresivistické ideologie. Obávám se, že tomu tak není. Tenkrát byla totiž přeci jenom jiná situace. Komouši lezli drtivé většině lidí žijících v komunistickém bloku krkem a Východ prohrával drtivě svůj souboj se Západem i na poli ekonomickém. Dnes se však teprve začínají projevovat první viditelnější dopady zpackané „zelené politiky“ jako jednoho z pilířů progresivismu. Jediným jejím výsledkem je totiž raketové zdražení energií a s ní spojená ztráta konkurenceschopnosti firem ze zemí EU. A když k tomu přidáme ještě přeregulovanost podnikatelského prostředí, tak není divu, že firmy utíkají do zemí, kde se ještě podnikat dá.

Ekonomika EU se zkrátka řítí do zdi a bruselská vrchnost místo šlapání na brzdu ještě přidává plyn. Signály, že je něco špatně, však již začínají být nepřehlédnutelné. V problémech se totiž začíná ocitat i poslední odvětví, které za něco stálo – automobilový průmysl. Kdo by si ostatně pomyslel, že se budou v Německu zavírat automobilky.

Progresivismus do koše!

Lidé to však zatím příliš nepociťují, protože je stále kde brát a kdyby náhodou nebylo, tak tu jsou stále ještě rotačky elektronických peněz. Což je podle mne důvod, proč zatím ani u nás, ani i v dalších zemích EU není vidět žádná zřetelná většina společnosti dávající jasně najevo, že už má progresivistů plné zuby. A naopak v nich je stále poměrně silná skupina lidí, kteří jejich politice tleskají a věří tomu, že svobodnou společnost lze vybudovat omezováním svobody (třeba zaváděním cenzury balené do hávu „boje proti dezinformacím a nenávisti“) a k ekonomické prosperitě se dá proregulovat.

Pan prezident Václav Klaus tak měl podle mne pravdu, když tvrdil, že společenská nálada a touha po změně se ani vzdáleně nepodobají roku 1989, ale spíše 50. letům, kdy bylo nadšených podporovatelů komunistického režimu také stále ještě hodně. I když s tím druhým bych si přeci jen dovolila nesouhlasit. Podle mne je dnešek podobný spíše období mezi lety 1945-48, kdy sice ještě existovala relativní svoboda, ale ta byla postupně oklešťována, neexistoval volný trh a komunisté byli na „pochodu institucemi“, aby to pak celé vyvrcholilo 25. únorem 1948. Podle mne nás tedy ta „50. léta“ teprve čekají.

Naštěstí však platí ono okřídlené „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“, takže doufejme, že tak daleko to nedojde. Ostatně rok 2025 o dalším vývoji hodně napoví. I když jen za oceánem. U nás si na změnu budeme muset ještě počkat. A nepřinesou ji ani podzimní parlamentní volby. Ono totiž i nové osazenstvo Strakovky bude pouhým vykonavatelem toho, co rozhodne vrchnost v Bruselu. Takže by muselo dojít ke změně kurzu především tam. Nechce to však žádného nového Gorbačova.

Ale Margareth Thatcherovou…

Čtěte také: Věrozvěstové dobra fixlují s čísly, Nebezpeční, dezinformační Plochozemci, Kolem muslimské menšiny se chodí po špičkách, Zrušme volby, ohrožují demokracii

Komentáře (2)

  1. Stále ještě lze sebrat majetek v soukromém vlastnictví. A že ho v České republice je hodně. Nebude to takové okaté jako v padesátých letech. Bude to přes drahé energie a pokuty za nedodržování nesmyslných předpisů, zákazů a nařízení, čímž se nemovitosti pro obyčejné občany stanou neudržitelnými (naši levnou elektřinu kupujeme za německé ceny; místo levného plynu z Ruska kupujeme drahý z Ameriky; za nesprávné, ale dobře fungující kotle jsou drastické pokuty; jednoduché spalovací motory nesmí na silnici, protože produkují pro přírodu tolik potřebný CO2; zisky vytvořené na našem území plynou do zahraničí a další praktiky ničící kolonii zatím ještě nazývanou ČR). Západní magnáti si nás už rozebrali a teď se postarají o to, abychom neměli starost o majetky. Ukrajina měla být další zemí k drancování.

  2. „Podle mne je dnešek podobný spíše období mezi lety 1945-48, kdy sice ještě existovala relativní svoboda, ale ta byla postupně oklešťována, neexistoval volný trh a komunisté byli na „pochodu institucemi“, aby to pak celé vyvrcholilo 25. únorem 1948. Podle mne nás tedy ta „50. léta“ teprve čekají.“ – jo, toho se bojím. Že to nejhorší máme ještě před sebou. Určitou naději dává zvolení Trumpa, ale to nás ovlivní jen okrajově. Uvidíme ještě, jak dopadnou německé volby.

Napsat komentář