Neurážejte krávy, paní ministryně

To když paní Mgr. (titul uvádím záměrně na důkaz, že ani vzdělání nezabraňuje vzdělancům chovat se nevzdělaně) Jana Černochová (50), shodou okolností ministr (sic!) obrany České republiky, poctila rozkošatělým zvířecím titulem jednu svou kolegyni, nemilovanou politickou oponentku. Tou se vyjevila europoslankyně Ing. Bc. Kateřina Konečná(43), protože dokázala být ještě pohotovější a vtipnější než zavedený TMBK.

Člověk už je na leccos zvyklý, a tak ho jen málokdy zaskočí něco nového ´nej´. A vidíte, stalo se. Světlo světa a sociálních sítí spatřil NEJjpitomější nápad posledních dní, mikina s obrázkem legendárního českého lva pózujícího u pyramidy po světě nasomrovaného střeliva, jež bude nyní spolehlivě garantovat další tisíce zmařených životů na ukrajinských bojištích, aniž by to mělo na další průběh války nějaký ´pozitivní´ vliv. A když blbý nápad, kdo jiný se do něj může po zásluze navléknout, než provokující elita vládní ODS?

Na chlubivé fotografii se tak v oné konfekci hrdě odhodlaně tváří náš pan premiér svorně se svou paní ministryní. S úsměvem, který leccos napovídá a mnohé dráždí. Komouška Konečná, k jejich smůle, to stihla první: její stručný suchý jizlivý komentář je naopak to z NEJvtipnějšího, co mohla současná politická šermovačka zplodit. A sice: Jak Český lev ke dvoum ocasům přišel.

Paní Černochová zabrala hned na první dobrou. Bujná fantazie, vlastnost tak nevhodná pro funkci ministryně obrany, navíc nepodepřená základními znalostmi ať už historie či zoologie, dovedla tuto vztahovačnou osobu v maskáčích k iluzorní úvaze, že snad oněmi dvěma velkolepě vztyčenými ´údy´ českého lva jsou míněni dva z nejpřednějších českých mírumilovných politiků. (Ačkoli od hubaté Káči by se něco podobného dalo klidně čekat). A tak se na základě jednoho nápadu, inspirovaného jednou mikinou, zrodil hysterický soukromý a zřejmě bez souhlasu Generálního štábu vedený útok: „Kateřino, nechovejte se jako tupá, vulgární a primitivní kráva!“

Omluvte se. Krávám

Urážka, která měla trefit, ale minula cíl. Ale chápu ji, pro mnohé lidi je kravička pouhým božím hovádkem vhodným jenom k tomu, aby dávala mléko, a když už nemůže, bez milosti připravena o život, tak ještě přední na vývar, zadní na svíčkovou a prostřední na dršťkovku.

Mělo to být pěkně sprosté přirovnání, tedy v představě člověka, který denně křižuje pouze pražskými ulicemi cestou z ministerstva na radnici a zase zpět. Kdo se dostane na hnojem vonící venkov jenom když ho vyvezou na nějaký cvičák či střelnici, kde se o existenci hovězího dozví až po mimořádce v souvislosti s nášlapným hnědozeleným lívancem. Nevím, jestli je paní ministryně mocná strategického uvažování, ale tomuto debaklu se dalo snadno vyhnout: stačilo jenom do mikiny navléknout ještě alespoň jednoho fialového rusobijce. A soudružka Kateřina by byla s ocasy namydlená.

Vygeneroval jsem z celé šlamastiky alespoň jednu dobrou radu: „Omluvte se, paní Černochová! Ne paní Konečné, tu jste tím přirovnáním nemohla pošpinit. Těm krávám se omluvte, ty jste ve svém zanedbatelném necivilním intelektuálním rozhledu urazila!“

Inteligentní zvířata

Jsou totiž úplně jiné, než za jaké je považujete. Něco o tom vím, před nástupem na vysokou jsem deset měsíců praktikoval na Okresní veterinární ošetřovně v Rakovníku. Tam jsem kravičky, čerstvý městský maturant, dobře poznal. Nejsou (dle názoru ignorantů) tupé jenom proto, že u žlabu jakoby bez zájmu přežvykují či na louce šťavnatou zeleň melancholicky uždibují. Nejsou primitivní, ale naopak inteligentní, konečně jako všichni savci. Jsou i dostatečně chytré, vnímavé, přátelské, disciplinované (jistě, pořád se pochopitelně bavíme v kategoriích zoologie!), dokonce i něžné, péčí o potomky výrazně převyšující mnohé z nás.

Ale jakmile se něco v jejich celodenním fádním režimu náhle změní, okamžitě zpozorní a začnou panikařit. To hned vycítí, že něco je jinak, a to nové už nebude dobré. Netuší pochopitelně, že nyní, za pilnou celoživotní produkci mléka, je člověk o ten život připraví. Přesto se v jejich očích, těch krásných velkých očích, prý nejkrásnějších v živočišné říši, objeví tolik strachu a hrůzy, jako by věděly. O kolik jen jsou tihle tvorové vnímavější než naši Homo sapiens politico, kteří naopak s očima roztouženýma velkým očekáváním dobrovolně kráčejí vstříc svému osudu, neb není voliče, který by jim tu cestu do Bruselu kategoricky zahradil. A tak prosím: „Lidi, neurážejte krávy! Máte mezi sebou dost jiného dobytka na výběr.“

Dva ocasy z dob Přemysla Otakara II.

Nyní ještě považuji za nutné přidat jedno vysvětlení: jak se vlastně přihodilo, že ten náš lev, král zvířat, má vedle svého ocasu ještě další rezervní? Historici se domnívají, že toto erbovní znamení používal Přemysl Otakar II., markrabě moravský, když vládl se svým otcem králem Václavem I. Právě toto spoluvládnutí měl druhý ocas symbolizovat. Erb si ponechal i v roce 1253, kdy po smrti otce nastoupil na český trůn. Hle: Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, zakladatel měst, a Petr Fiala I., dva vládcové z českého trůnu. Taky vás ta spřízněnost v jejich státnické velikosti a národní užitečnosti napadla?

A na úplný závěr také dvě didaktická napomenutí. Paní ministryni k jejímu hodnocení druhých, byť oponentů: už od dětských let platilo úsloví „Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje“.

Občansko demokratickým pradlenám: dvouocasé mikiny obohacené střelivem perte nejvýš ve čtyřicítce, při vyšší teplotě hrozí nebezpečí samovznícení s následnou explozí, po níž odejde k čertu pračka i se všemi čipy.

Čtěte také:
Černochová předvedla další válečnický kostým. Zkoumá hranice cynického nevkusu
Vedení ODS uskutečnilo největší politický podvod od roku 1989