Ve světle nové kampaně Fialovy trojkoalice se ukazuje, že vláda nemíní zakládat volby na „přízemních“ a „hokynářských” problémech běžných lidí. Nemohou bilancovat. Nemohou se prezentovat výsledky svého vládnutí. Nemají se čím vychloubat. Proto musí mnohá meritorní témata upozadit a nahradit. Velká média v čele s těmi veřejnoprávními jim s tímto úkolem jistě budou nápomocna.
Předvolební debaty se nesmí odehrát na půdorysu střetu myšlenek levice a pravice – což je účelové: mohlo by dojít k odhalení ideové propasti mezi údajně konzervativním Spolu a neskrývaně progresivním hnutím STAN; navíc v dnešní sněmovně není subjektu, který by takové myšlenky autenticky reprezentoval. Nepůjde o české hospodářství, průmysl, stavebnictví, o dlouhodobou stagnaci, o dopady inflace a důsledky zdražení energií. Nebude se debatovat o pravomocích státu a svobodách jednotlivce, o kvalitě života a veřejných služeb či institucí od školství po zdravotnictví atd. atd. Zkrátka to nebude o tom, co zajímá „normálního člověka” a co ovlivňuje jeho každodenní život.
V sázce je totiž prý sama demokracie, národní bezpečnost a charakter státu. Bojovat za takzvanou „hodnotovu polilitku” a „politickou kulturu” je ctnostnější než se zabývat trablemi „dezolátů“ žijících ve lži. To Fialova vláda žije v pravdě (a její stanoviska také jedinou pravdu představují). Jen pan premiér a jeho kolegové stojí na správné straně. Pouze voliči dnešní vlády jsou „demokratičtí,” jak to Petr Fiala naznačil už v povolebním projevu. Tato podivná dichotomie je bezprecedentní a neuvěřitelná. A taktéž nebezpečná.
Odmítá realitu
Ministerský předseda se není ochoten smířit se skutečností, že se jeho čas – alespoň podle většiny průzkumů – pomalu blíží ke konci. Neumí prohrávat. Neumí důstojně odcházet. Petr Fiala se místo toho naopak uchyluje k podpásovým úderům a strategii nehodné kteréhokoliv premiéra: k rozdělování společnosti, k arogantním a neuváženým vyjádřením, ba pomluvám. K obětování nejen Občanské demokratické strany, ale nejspíš i všeobecné důvěry v českou vládu a stát. Rád se stylizuje do role státníka. Ale chová se tímto způsobem skutečně odpovědný politik?
Nezbývá nám než se připravit na ještě intenzivnější smršť kýčovitého moralismu, povýšenectví a nebetyčné hloupých analogií. Kdo nejde s námi, jde proti nám – co pro ti nám – jde s Putinem! A s někým takovým se nevyjednává. Někdo takový by ani neměl mít místo ve veřejném prostoru. Opět se dostáváme do stavu, kdy se neřeší zda je ta která teze pravdivá či nikoliv – nýbrž komu potenciálně slouží nebo kdo by ji mohl vyslovit. A pokud je to osoba ideologicky závadná, je teze nutné lživá, dezinformační, hybridní.
Ačkoliv se pan premiér s oblibou zaklíná slovy o zdravém rozumu, očekávejme z nejen jeho úst ještě méně opodstatněná tvrzení. Nicméně i to lze chápat v jistém ohledu pozitivně. Právě takto nestátnická, ostentativně drzá prohlášení – snad – zvednou část spoluobčanů ze židle a přimějí je zamířit k volebním urnám. Optimisticky (či naivisticky) doufám, že se tak stane.
Útrpná kampaň
Blížící se volby budou lacinou hrou na politiku. Nečekejme žádnou změnu. Místo věcné debaty se předvolební souboje stanou groteskou snoubící posměšky, překřikováni, obviňování a absurdnost. Nepohodlné, přestože klíčové, otázky moderátoři raději vynechají. Mohlo by se to někoho dotknout. To, že onen „dotek” – jak se přeneseně ze šermování francouzsky říká „touché” – představuje základ argumentace, a to zejména dobré argumentace, je vedlejší. Oponovat menšinám, ať už jsou zelené, genderové, válkychtivé, nárokové či jakékoliv jiné se v dobré „občanské společnosti” zkrátka nemá. A moderátoři musí jít příkladem.
Od vládní garnitury nelze čekat jakoukoliv sebereflexi, pokoru. Ba ani respekt k vůli lidu, jenž Fialovu kabinetu již delší dobu není nakloněn. Blížící se porážku nebudou ochotni přijmout bez výmluv a patosu. Podniknou veškeré možné kroky, aby si prodloužili setrvání u moci.
Přál bych si, aby alespoň v poslední den ve funkci projevil premiér Petr Fiala svoji morální integritu a Strakovu akademii opustil důstojně a se ctí.
Čtěte také:
Přijde na tebe polednice nebo Rus. Poslední zbraní Spolu je strach
Tichý muž v neónové mlze
Služebník lidu Fiala nelže! Je totiž pravda denní, a pak pravda noční…
Rakušan za půl roku vykulí oči, spočítá milion obálek, až na 13 všechny pro pětidemolici a fialová pětidemolice jede dál!
Odejít důstojně a se ctí? Fialenskyj? To vážně nečekám.
Očekávám perzekuci opozičních lídrů, ničení předvolebních stánků, narušování předvolebních mítinků, cinknuté průzkumy, milion fialových krajánků na jedné poště, pomalý sčítací SW, Bidenovu křivku, neobjektivní nevyváženou Českou státní televizi, korigované informace derniérem, ohořelý bus BIS.
Nakonec soudce Baxa Rumunský posoudí, zda jsou kandidáti demokratičtí a výsledky v souladu.
Anebo jako poslední záchrana demokracie zafunguje NGŠ Řehka-Oplt, manekýn PePa a Mamuk Mamulašvili, všichni v maskáčích.
Nepřijde vám zvláštní, že SLAK se náhle objevil po 50 let zrovínka v neposlušném Maďarsku a Slovensku? Zvláštní náhodička.
Nesnažte se rozčílit Ursulu von der Lejnovou. SLAK se prý šíří vzduchem a kravským lejnem.
Je mi jedno, jestli odejde důstojně a se ctí (kterou nemá), hlavně už aby to bylo a byl pryč! S celou vládou! Škoda že nejde i hradní guma.
Od Pijaly očekávám všechno možné jen ne důstojný odchod. A mám docela obavu co se bude dít po volbách.
ja ho píšu s y. Pyjala.
Člověk, který dokázal přivést ke krachu podniky, zdebilnil školství, potopil zemědělce, zdecimoval zdravotnictví, nemá žádné pozitivní úspěchy, kterými by mohl přilákat voliče. Proto musí hledat vnější a vnitřní nepřátele, aby jimi mohl strašit. Možná by bylo lepší, aby zrádce volby vyhrál a mohl pokračovat v devastaci České republiky, protože dokud si blbej čecháček může zajet na dovolenou k móři, tak je spokojenej. Teprve až nebude mít co do huby, tak snad konečně vezme vidle a půjde tu sebranku vyhnat. Ovšem zničené hospodářství, školství, zdravotnictví a energetika se nedají obnovit za pár let. Na tom budou muset zapracovat jedna až dvě generace. Tedy nějakých 50 let.
O důstojnosti odcházení nelze u Velkého Lodivoda a Signalisty vůbec mluvit. Nemůže být pochyb, že tento člověk si vůbec neuvědomuje jak vážnost situace v této zemi, tak i obrovský problém, na který jeho vláda zadělala svým nerozvážným a doslova nebezpečným se zapojením do válečného konfliktu, který se rozhořel na Ukrajině. A to přesto, že od počátku bylo zřejmé, že jde o proxy válku, kterou už dnes USA přiznávají. Dnes stojí NATO před odchodem USA z evropské části a náš premiér, který zoufale chce být součástí válečnických snah Koalice šílených bláznů, je ochoten naši zemi zatáhnout do další fáze konfliktu (který se nás netýká ani náhodou), a sice jaderné války, kterou zjevně šílenci jako Kallas, Starmer, Onannuel, Merz, Tusk a Meloni jsou připraveni rozpoutat „pod jaderným deštníkem Francie“. Neuvěřitelné a strašné, to vše za situace, kdy v čele 4 nejvyšších ústavních institucí máme 4 hlupáky hodné toho jména.