Na konci června jsme se sešli s hudebníkem, marketérem a poslední měsíce ministrem kultury Oto Klempířem. Povídali jsme si v prvé řadě o České televizi a Českém rozhlasu v souvislosti s chystanými změnami financování veřejnoprávních médií. Ale došlo také na kulturu a jednání opozice v parlamentu. „Tlak na setrvání koncesionářských poplatků opozici politické body nepřinese. Ale ať si klidně jdou pro další porážku,“ říká v našem rozhovoru ministr kultury.
Sešli jsme se společně jen pár hodin poté, co Ústavní soud rozhodl, s lehkou nadsázkou řečeno, koho musí vzít vláda na summit NATO do Ankary. Osobně očekávám, že opozici nyní narostou křídla, a ať prosadíte cokoliv, vždy se může obrátit na Ústavní soud…
Mně je vlastně jedno, co bude opozice dělat. Já se soustředím hlavně na ministerstvo kultury. Mám plán na prosazování konkrétních zákonů, primárně zákon týkající se financování médií veřejné služby. Chci se zasadit o to, aby média přestala být takovým „ovládacím prvkem“ společnosti. Veřejnoprávní média by podle mého názoru měla informovat univerzálně, poctivě a nestranně. Často se o tom mluví, ale v praxi to tak bohužel příliš nefunguje.
Mám dojem, že ve světle celosvětových událostí typu migrační krize, covid a válka na Ukrajině média prostě selhala. Zejména proto, že informovala jednostranně, rozdělovala společnost a dehonestovala opoziční názory. Navíc se média propojila s částí politické scény.
Publicistika a zpravodajství je pod silným vlivem menší části společnosti, která se domnívá, že musí tu větší část společnosti jaksi „vylepšovat“ a dovzdělávat. V této části společnosti silně rezonuje odkaz Václava Havla a listopadu 89. Šlo podle nich o dobu, kdy bylo vše morálně na výši. Z jejich pohledu však nakonec vše ovládlo zlo a oni mají pocit, že proti tomuto zlu coby představitelé dobra musejí bojovat. Od rána do večera, na všech frontách. A v tomto duchu se bohužel profiluje zpravodajství a publicistika České televize i Českého rozhlasu.
… které často silně nahrává současné opozici.
Oni samozřejmě nejsou hloupí a uvědomují si, že pomalu, ale jistě ztrácejí pozice. Podívejte se na aktuální preference dříve silných stran TOP 09 či KDU-ČSL a Piráti. Když jsem s nimi spolupracoval, tak měli chvílemi ke 30 % a Ivanu Bartošovi už v Bruselu říkali pane premiére. Na to konto chci poznamenat, že přílišné sebevědomí je krokem do propasti. Tuto větu si říkám pokaždé, když představitelé opozice u toho pultíku v parlamentu všelijak sebevědomě vykřikují.
Co je podle vás nejzásadnější otázka spojená s veřejnoprávními médii?
Vliv nových technologií na úspornost výroby obsahu. I když nové technologie výrobu nepochybně zlevnily, tak my ji v případě našich veřejnoprávních médií v praxi bohužel nevidíme. Je to přitom téma, o kterém se stále hovoří velmi málo. Každý se baví jen o roli veřejnoprávních médií a o tom, jak je ochráníme před budoucími politickými vlivy. Přitom jde primárně o hospodaření. My tam chceme více vidět Národní kontrolní úřad (NKÚ) a v tom s námi souhlasila i opozice. Před pár týdny ale ODS názor bohužel změnila a už to pro ni není důležité.
Vlastně mě to ani nepřekvapuje.
Ano. Ale my na rozdíl od nich chceme vidět smlouvy, chceme se dostat k začerněným datům, chceme znát skutečný stav věcí. Zatím jsou to jen politické chiméry, výkřiky a strach části zaměstnanců, že přijdou o práci. Přitom zákon, který zajišťuje veřejnoprávním médiím nezávislost, stále platí a nikdo jej nezpochybňuje. Tak kde je problém?
Když jsme se dotkli možných úspor, cítíte ze strany managementu ČT či ČRo nějakou vůli po úsporách?
Jsme bytostně přesvědčeni, že díky již zmiňovaným novým technologiím lze při výrobě pořadů dosáhnout značných úspor. Jenže oni tvrdí, že již uspořili dost. Konkrétně generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral hovořil o propuštění asi dvou stovek lidí. Jenže šetření není o propouštění zaměstnanců, ale o šetření nákladů. O tom však nechce nikdo mluvit.
Pojďme k tématu koncesionářských poplatků. Když byl letos na jaře hostem tohoto pořadu Andrej Babiš, tvrdil, že od 1. 1. 2027 budou určitě zrušeny. Myslíte si, že se to dá stihnout vzhledem k tomu, jaké obstrukce proti tomuto kroku podniká opozice v parlamentu? Navíc to vše dělá kvůli zákonu, který ještě není ani projednáván.
To je otázka. Těžko říci, ale my tu snahu samozřejmě stále máme.Je ale pravda, že mě také zaskočilo, co všechno opozice podniká kvůli zákonu, který rozhodně není v rámci celé naší společnosti rozhodující. Oni to samozřejmě dělají s výhledem na zisk politických bodů. Nejde jim o nějaké blaho národa. Když se ale podíváte na průzkumy, tak ono jim to stejně žádné politické body nepřináší. Vypadá to spíš z jejich strany na velkou porážku, stejně si nedají říci. Chtějí za tou porážkou jít až do hořkého konce.
Já jsem si říkal to samé, když bývalý ministr kultury Baxa přikročil ke zvýšení koncesionářských poplatků, ačkoliv dlouho tvrdil opak. Na takových věcech se prostě politické body získat nedají a Baxovi se tím pouze „podařilo“ odehnat voliče ODS. Nicméně není vám tak trochu líto, že se problematika vašeho resortu zužuje pouze na veřejnoprávní média? Ta by nejspíš měla tvořit jen malou část celého záběru.
Ten úřad je opravdu složitý, má asi třicet příspěvkových organizací. K tomu filmový festival Karlovy Vary, Národní divadlo, Národní muzeum, Smetanova Litomyšl, spousta hradů a zámků, živé umění. Přičemž já si samozřejmě nepřeji nic jiného, než aby třeba to živé umění mělo co nejlepší finanční i jiné podmínky. Nesmíme zapomenout ani na Státní fond kinematografie atd. Jak jste ale správně řekl, nejvíce jsou „vidět a slyšet“ témata spojená s veřejnoprávními médii. Taková je prostě realita.
Když už jsme opustili téma veřejnoprávních médií, tak by mě zajímalo, jak vnímáte svůj přerod z hudebníka na ministra, který místo ve zkušebně svým spoluhráčům naslouchá Andreji Babišovi?
Je to samozřejmě zlom. Být vysokým státním úředníkem se stále učím. Člověk musí být rychlý, protože denně je třeba něco řešit. Často se mluví o 100 dnech hájení, ale Andrej Babiš je zvyklý přímo na gigantické tempo. Tomu jsem se musel přizpůsobit. S tím souvisí celá řada změn. Předně změna vnímání situace, změna slovníku, změna osobnostní a asi nejdůležitější je změna významová. Najednou před sebou máte celou řadu úkolů, které je třeba řešit rychle a napřímo. V neposlední řadě jde o obrovskou osobní odpovědnost.
Celý rozhovor čtěte v měsíčníku TO 7/2026.
