Peter Pellegrini upřednostnil Prahu před Budapeští, ve hře jsou možná i Průhonice

Taková je prostě demokracie. Vědom si této skutečnosti netuším, proč, když se bez „vyvažujícího“ prezidenta, v jehož případě se ručička vah zatím kloní pouze na jednu stranu obejdeme v Česku, nemůže totéž fungovat na Slovensku. Kromě toho jsem v souvislosti s bývalým prezidentem Milošem Zemanem zejména v době jeho druhého funkčního období neustále poslouchal, jak moc důležité je mít jednotnou zahraniční politiku, neboť disproporce mezi vládou a prezidentem nejsou žádoucí.

Praha či Budapešť?

Před začátkem druhého kola jsem dumal nad tím, kam zamíří nový prezident Slovenska po inauguraci na první zahraniční návštěvu. V případě Ivana Korčoka nebylo co řešit, jednalo by se bezpochyby o Prahu. U Petera Pellegriniho to nebylo ani zdaleka tak jednoznačné. Šéf slovenského parlamentu a dříve předseda koaliční vlády Roberta Fica totiž v kampani kritizoval rozhodnutí české vlády přerušit konzultace se slovenským kabinetem.

A když pravil cosi ve smyslu, že by neposlal slovenskou armádu bránit napadeného spojence, protože nemá čím, neboť všechno, včetně raketového systému S-300, poslalo Slovensko na Ukrajinu, musel vědět, že tím Strakovu akademii ani Hrad nepotěší. Jako mnohem pravděpodobnější se mi tak jevila v případě jeho volebního triumfu návštěva Budapešti, ve které by se mu dostalo dozajista mnohem přívětivějšího přijetí.

Velkorysost vítěze

Po svém nakonec drtivém vítězství Peter Pellegrini prohlásil, že jeho první kroky po inauguraci povedou do Prahy. Jako logické se zdá vysvětlení v podobě touhy po dodržování tradice. A taky jistá velkorysost vítěze, neboť jak česká vláda, tak prezident, patří z pozice jednoznačných podporovatelů Ivana Korčoka mezi poražené. Snad jim to bývalý šéf slovenské diplomacie Korčok stejně jako Pellegrinimu nikdy nezapomene. Mimochodem, až do prvního Korčokova nočního hysterii se blížícího vystoupení jsem žil v představě, že kariérní diplomaté umí zvládat emoce… Inu, člověk se pořád učí. 

Nemám ambice snažit se proniknout do hlubin Pellegriniho mysli, ale jsem si takřka jist, že se nejedná o škodolibého politika, který by se na škrobené úsměvy, které ho v Praze čekají, vyloženě těšil. Stejně tak si nemyslím, že českým ústavním činitelům poděkuje za neocenitelnou pomoc, které se mu prostřednictvím jejich podpory Ivana Korčoka dostalo především u nerozhodnutých voličů. Na druhou stranu, slušně vychovaný člověk by měl umět poděkovat. Nechme se překvapit.

Maďaři neselhali

To vůdce maďarské menšiny na Slovensku Krisztián Forró se za svou podporu dočkal od nového prezidenta díků vzápětí po volbě osobně, a to rovnou před televizními kamerami. Slovenský, nejspíše myšlence progresivismu bezmezně oddaný novinář Peter Schutz, to komentoval v deníku SME titulkem: Slovenští Maďaři se naprosto zbláznili a naprosto selhali.

Netuším, z jakého předvolebního informačního zdroje kolega čerpal, ale nevidím sebemenší důvod, proč by zrovna maďarská národnostní menšina, čítající na jihu Slovenska 420 tisíc obyvatel, měla v prezidentských volbách na Slovensku podpořit Ivana Korčoka. Jeho pojetí politiky je totiž na hony vzdálené tomu, jak Evropu vnímá současný Ficův a tím pádem i Pellegriniho největší evropský spojenec Viktor Orbán. Kromě toho jeden z vůdců starého kontinentu v boji s liberální demokracií, jak bývá Orbán titulován, Pellegriniho v kampani podpořil. Maďaři se tudíž ani nezbláznili, ani neselhali, ale volili na základě svého přesvědčení a zájmů. 

Dojde na Průhonice?

Nevyznám se v prezidentských protokolech, leč nejsem si jist, zdali musí být touha nového slovenského prezidenta navštívit Prahu z české strany opětována. Kromě toho lze pozvat a následně zrušit. Například český premiér Petr Fiala by o tom mohl vyprávět. Nebo taky lze pozvat, přijmout, leč po celou dobu návštěvy dávat najevo rozladěnost nad výsledky demokratických voleb, které u sousedů nedopadly tak, jak by si nejvyšší čeští ústavní činitelé přáli.

I v takovém případě by ovšem slovenský prezident mohl nabrat kurs směr Praha, místem setkání s vůdcem opozice a nejsilnějšího politického uskupení v Česku by se mohla stát vyhlášená Babišova restaurace Paloma v Průhonicích. Kromě svého krajana by mohl Peter Pellegrini poděkovat za podporu i exprezidentům Zemanovi a Klausovi, zvláště pak, když druhý jmenovaný ocenil, že si Slováci zvolili svého člověka, nikoli Aspen Institute. Nepravděpodobná, leč zajímavá představa. A politika je přece o umění možného.

Čtěte také: Slovenským prezidentem bude údajný gay, liberálové a LGBT komunita mlčí
Nad táborem lepších lidí sa blýska, komentáře divo bijú
Slovenským prezidentem bude Peter Pellegrini. Korčok neunesl porážku