Pirát, který má problémy s počty

Jejich celá existence je založena na odebírání jistého počtu majetku (peníze, zlato atd.) jiným osobám a institucím a převádění je do svých aktiv, i když se tomu ve zlatých časech pirátství tak ještě neříkalo a mělo to formu třeba bedny šperků schované na odlehlém ostrově a k vyzvednutí ve dne v noci. Takové úschovny nemají otevírací dobu, ale zase tam můžete přijít o hlavu, to je ovšem už vaše pivo, jak říkával Karel Kryl.

Naši Piráti, kteří si tento zajímavý název pro svoje politické aktivity dobrovolně zvolili, čili nutně museli vědět, s kým tak asi v historickém průzoru mohou být srovnáváni, však problémy s počty mají. Zatím naposledy to ukázal bývalý europoslanec Marcel Kolaja, jenž prohlásil na síti X toto: „Poslední dva týdny jsem strávil v Rakousku, Slovinsku a Chorvatsku. Dnes jsem přijel do Česka a mám otázku: Proč se proboha skoro v celé Unii používá euro, zatímco my v Česku platíme nějakýma bezvýznamnýma čičmundama?“

Nejprve by stálo za to zamyslet se, proč někdo, kdo považuje národní měnu Koruna česká za „čičmundu“, tolik usiluje být mocným mužem v zemi, kde tato měna platí a je ctěna obecně jako jeden ze symbolů státní suverenity (vedle vlajky, znaku, hymny atd.). To rovnou mohl prezidentskou standartu s nápisem „Pravda vítězí“ nazvat kýčovitým kusem hadru s nějakým nesmyslným blábolem. Mělo by to zhruba stejnou brizanci a také by to na pana Kolaju vyzrazovalo to stejné: Národní hodnoty jsou mu ukradeny, on je světový, evropský, všechno možné, jen ne „čičmunďácký“.

V tom pěkně navazuje na zvěčnělého Václava Havla, který tak rád mluvil s despektem o „čecháčkovství“, říkal, že jsme národ zelinářů, míněno ubožáků ženoucích se jen za žvancem, zatímco vyšší hodnoty, identita, transcendentní jsoucno, pravda a láska v mysli „čecháčka“ trapně pokulhávají za lží, nenávistí a kapustou do polévky. Myslím, že je výrazem dějinné spravedlnosti, že nositele názorů, jaké šíří Kolaja, odměnili voliči v eurovolbách červenou kartou. Nechť si počká v offsidu a zamyslí se především nad sebou a svým veřejným obrazem a působením. Volič není jeho loutkovodič, natož loutka, nýbrž zrcadlo, a to pěkně nemilosrdné.

Sousloví „skoro všechny“ je poněkud nemístné

Ale nyní konečně k těm počtům. Kolaja na sociální síti tvrdí, že „skoro v celé Unii se používá euro.“ Není nic snadnějšího, než ho usvědčit z nepravdy holými fakty. Faktem je, že euro jako měna se užívá v těchto zemích EU: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Počítám-li správně, jde o 20 států.

Celá EU měla až do brexitu v roce 2020 celkem 28 států. Takže už zde je sousloví „skoro všechny“ poněkud nemístné. S použitím triviální matematické úvahy snadno dojdeme k tomu, že na každých 10 členů eurozóny jsou čtyři nečlenové, a to jistě není zanedbatelný počet. A to vycházíme z původního předbrexitovského počtu členů 28.

V Británii se nikdy eurem neplatilo, stejně jako v dalších sedmi zemích: Ze závazku v budoucnu přijmout euro je vyvázáno Dánsko, které má vyjednané výjimky (takzvaný opt-out), a Švédsko. Zbylých pět států Evropské unie prozatím euro jako svou měnu nezavedlo. Jsou jimi Bulharsko, Česko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Máme tomu tedy rozumět tak, že britská libra, maďarský forint, polský zlotý, bulharské leva, rumunský leu, dánská a švédská koruna, jakož i koruna česká jsou všechno „čičmundy“?

Jde o ryzí dezinfomaci

A to ještě nemluvíme o zbylých státech Evropy, z nichž některé mají do Unie namířeno, jiné by rády a jiné to odmítají z principu. Zde je přehled evropských nečlenů EU a jejich měn: ve Švýcarsku švýcarský frank, v Norsku norská koruna, v Srbsku dinár, v Bosně a Hercegovině je konvertibilní marka, v Albánii lek, v Makedonii denár, v Bělorusku se platí rublem, na Ukrajině hřivnou a v Moldávii leu, z nichž, nutno říci, mnohé měny jsou silnější než koruna česká – kromě švýcarského franku také všechny severské koruny, některé z měn balkánských, zatímco na opačném konci stojí forint, denár či hřivna.

Tohle všechno Marcel Kolaja neví, protože to vědět nemusí, nebo je o tom aspoň přesvědčen. Jemu stačí použít zobecněné slovo „většina“ (zemí EU), což je ovšem v kontextu všech možných dalších údajů ryzí dezinformace. Možná by na nejbližším PŠM (politické školení mužstva) u Pirátů měli zavést počty. Mohlo by se jim to možná hodit, až jejich příští volební preference spadnou do záporných čísel, což dozajista nelze vyloučit.