Sledovat běh dějin je někdy tragikomické. Najmě když vlastně živě nahlížíte starou anekdotu, jak se z dějin poučuje pouhá hrstka lidí a té obvykle nezbývá než trpně přihlížet. Osamoceně sledovat, že je tomu u drtivé většiny naopak. Což musí dělat hlavně proto, neboť kriticky veřejně vystupujícím často hrozí, co trefně popisuje už filozof Platón v mýtu o jeskyni. V něm si majorita hoví při obrázcích promítaných na stěnu a za pražádnou cenu si nepřeje být vyvedena z temnot na slunce. Prostě si žádá své pravidelné dávky myšlenkového klidu a svobodných dezinformací.
Trpkých příkladů jenom z posledních let najdeme bezpočet. Hodně barvitou a pro střední Evropu nesmírně škodlivou se stala často manipulativně vybubnovávaná válka na Ukrajině, onom „štítu svobody a demokracie“ – seriózními mezinárodními žebříčky jinak již dlouho hodnoceného jako hybridní režim. Oné oběti „naprosto ničím nevyprovokovaného“ ataku. Ačkoliv nezákonný ruský vpád přímo navazoval na Západem spoluorganizovaný puč na Majdanu, dále Kyjevem hrdě deklarované omezování práv národnostních minorit či dlouhodobý ozbrojený konflikt na Donbasu. Tak schválně, kdo si dnes ještě vzpomene na ukrajinskou Speciální protiteroristickou operaci…?
Rozjetou mašinérii zástupné války – s příhodnými nálepkami na nepohodlné názory – si mnozí mocipáni na obou stranách konfliktu ani po letech nepřejí zastavit. Je jasné proč. Investovali již příliš. Včetně své (politické) kůže. To se naléhavě týká především (pro)ukrajinské strany, jelikož plán na rozmrazení neboli krádež ruských aktiv by neodvratný osud Ukrajiny pouze oddálil. A Evropské unii přitom důkladně zatopil…
Zelenskyj je závislý na válce
Tyto pohlaváry s jejich stále falešnějším podáním ideálů, za něž by Ukrajinci měli dál nesmyslně umírat, přesně charakterizuje emigrantská historička Marta Havryshko. Přičemž její osud mimochodem přesně zapadá do příběhů o pronásledování kritických rozumářů.
Výhrůžky se jí – i z rasových příčin – nevyhýbají ani v zámoří. Pravidelně totiž demaskuje postbanderovský šovinismus či neonacismus na Ukrajině. A o samotném prezidentu rodné země, jemuž kdysi kvůli předvolebnímu slibu usmíření s Ruskem věřila, prohlašuje následující: „Zelenskyj se stal závislým na válce – ta mu umožňuje držet se u moci, pronásledovat oponenty a kritiky a umožňuje jeho nejbližšímu okolí obohacovat se, aniž by museli nést odpovědnost. Pro Zelenského znamená mír politickou smrt. A právě proto Ukrajina naléhavě potřebuje skutečnou cestu k míru – ne nekonečnou eskalaci a bludné řeči o ‚vítězství‘.“
Je-li pravda (nebo spíše její hledání) první obětí války, potom druhou obětí se stává dějinná paměť. Opouštěná nebo upravovaná z nejrůznějších příčin. Včetně špatného svědomí. Výběrově se tak zapomínají fakta i příslušné souvislosti. Ale zejména ti lidé, kteří mají odvahu říkat nepohodlné postoje a vyvádět z temnoty jeskyně.
Čtěte také:
Vysoká hra patriotů
Reparační půjčka aneb Krádež zůstane krádeží
Krvavý prapor aneb Jak vyvolat zášť
https://messerinzidenz.de/