Pochod ke Dni Izraele v New Yorku muslimský starosta Mamdani ignoroval a přítomní izraelští ministři to od něj schytali

Israel Day Parade v New Yorku. Zdroj: Shutterstock

Na poslední květnovou neděli letos připadl v New Yorku Israel Day Parade, tedy Pochod ke Dni Izraele. Tradiční akce se zúčastnilo 50 až 60 tisíc lidí, což je považováno z pohledu 61leté historie konání pochodu za rekordní počin. Nejvíce se však bude na letošní ročník vzpomínat kvůli kontroverzím, které vzbudila neúčast demokratického starosty Zohrana Mamdaniho a následné polemiky na sociálních sítích.

Poprvé se pochod v New Yorku konal v roce 1964, kdy vznikl spontánně jako oslava k výročí založení Státu Izrael. Od té doby se koná každoročně a vždy se jej účastní starosta města. Až letos se jej demokratický starosta Mamdani rozhodl ignorovat. „Moje přítomnost by znamenala schvalování kroků současné izraelské politické reprezentace,“ vysvětlil Mamdani své rozhodnutí a kritizoval účast izraelských ministrů Becalela Smotriče a Amichaje Elijaha. Označil je za spoluviníky „destrukce a genocidy v Gaze“. Zároveň však zdůraznil, že plně garantuje bezpečnost židovských obyvatel města.

Na jeho slova reagoval na síti X bývalý izraelský premiér Naftali Bennett, který označil Mamdaniho neúčast za „zbabělost“. „Stát v čele New Yorku znamená být zde pro všechny obyvatele města, včetně Židů, kteří toto město považují za svůj domov,“ dodal Bennett. Izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon potom starostu města nařkl z toho, že se „otočil zády k desítkám tisíc vlastních spoluobčanů“. Ještě ostřeji se do newyorského starosty pustil republikánský kandidát na guvernéra státu New York Bruce Blakeman, když jej označil za antisemitu.

Smotrič terčem ostré kritiky

Největší nevoli vzbudila u části obyvatel New Yorku zmíněná účast izraelského ministra financí Smotriče. Ten před několika dny sám potvrdil, že byl informován o podání tajné žádosti prokurátora Mezinárodním trestním soudem v Haagu o vydání mezinárodního zatykače na jeho osobu. Podle hlavního organizátora pochodu, ředitele Židovské rady pro vztahy s komunitou a demokraticého politika Marka Treygera nebyl Smotrič na pochod pozván a měl zůstat doma. „Jeho extremistické názory škodí vztahům mezi Izraelem a Spojenými státy.“

Největšímu tlaku ze strany svých voličů čelili účastnici pochodu z řad demokratů. Většina z nich poté na sociálních sítích zveřejnila své vysvětlení, kde se snažila od Smotriče co nejvíce distancovat. „Smotrič je krajně pravicový extremista, jehož nenávistná a rozdělující rétorika je v zásadním rozporu s hodnotami, které v New Yorku vyznáváme. Nedělní pochod byl oslavou židovské hrdosti a jednoty. Ostře odsuzuji jeho účast,“ napsala guvernérka státu New York Kathy Hochulová. Prominentní demokratka a prokurátorka státu New York zase v souvislosti s přítomností Smotriče na pochodu uvedla, že islamofobie nemá v New Yorku místo.

Na vlnu kritiky následně reagoval také Smotrič. „Ve světě dochází k velkému nárůstu antisemitismu. A to i zde ve Spojených státech, jak nám bohužel ukázal samotný starosta Zohran Mamdani. Nakonec je to ale jeho volba, na které straně historie chce stát. Z historie jsme však poučeni, že prokazatelně a zcela jasně existuje strana dobra a naproti tomu strana zla,“ konstatoval izraelský ministr financí, zároveň působící také na ministerstvu obrany, s tím, že se k pochodu připojil, aby podpořil jednotu a propojení mezi Státem Izrael a židovskou komunitou v USA.

Čtěte také:
Mamdaniho první krůčky: Co na to realita?
Městu, co nikdy nespí, Mamdani se vymstí
Operace Epic Fury: Západ versus ajatolláhové

Ukázat komentáře (3)
  1. „Poprvé se pochod v New Yorku konal v roce 1964, kdy vznikl spontánně jako oslava k výročí založení Státu Izrael.“ — a tomu autor věří, nebo to jentak šíří a doufá, že mu někdo uvěří?

    „Moje přítomnost by znamenala schvalování kroků současné izraelské politické reprezentace,“ — jinými slovy podle autora článku musí být všichni nekritickými obdivovateli všeho co Izrael dělá? Tedy klasické pokrytecké: není důležité co, ale kdo něco činí a podle toho je to buď dobré nebo špatné.

    Autor by si měl uvědomit, že pokud něco sráží snahy Izraele změnit se ze státu hrdě se hlásícího ke své teroristické minulosti v normální konformní stát víc než jeho vlastní politika, pak jsou to podobně šílené články. Ono to totiž na nemálo lidí zapůsobí tak, že: pokud to má někdo potřebu obhajovat takhle, tak to opravdu smrdí a možná víc, než jsem si doteď myslel.

    1. „Z historie jsme však poučeni, že prokazatelně a zcela jasně existuje strana dobra a naproti tomu strana zla,“ konstatoval izraelský ministr financí“ — ano, každý licoměrný vidí na své straně absolutní dobro a vše co by proti tomu mohlo stát jako zlo. Takhle to viděli všichni, kdo tu prováděli protiústavní a medicínsky neobhajitelný očkovací apartheid, takhle to vidí všichni ti, kdož jakoukoliv ukrajinskou prasárnu považují za legitimní a sebepřesnější ruský úder na vojeský cíl za zločin. Ostatně Nordstream to ukázal krásně: dokud bylo možné se tvářit, že to provedlo rusko, jednalo se o mezinárodní terorismus, jak se ukázalo, že to byla „naše“ strana, najednou to byl legitimní krok.

      Aneb pokrytectví je nejvyšší metou dneška a autor na ni zjevně již dosáhnul.

  2. islám je nejenom státní darebácká náboženská ideologie, ale i státní politika. Jeden bez druhého neexistuje. islám je organizovaná kriminální, zfanatizovaná zločinecká pomatená vraždící ideologie, nikoli náboženství. eurohnus stále financuje sebevražednou vítací politiku. Vítači mají na rukách krev. slimáky nebrat. jdou jen za svým snem parazitovat, pobírat dáfky a islamizovat. globalizační plánované agendě multikulti, která zkrachovala, a bez fyzického řešení už to nepůjde. nelze kolektivně vítat a pak jen jednotlivě trestat… fialový eurohnus

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Redaktor
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >