To, pokud by se zavedl čtyřdenní pracovní týden standardně. Některé firmy už tento režim nabízejí jako benefit. Zatím však při zachování týdenního fondu pracovní doby, a tak se v nich chodí místo pětkrát týdně na osm hodin čtyřikrát na hodin deset. Objevují se však už i úvahy o tom, aby se tento fond zkrátil třeba na 32 nebo 36 hodin. To by pak znamenalo čtyři osmi nebo devítihodinové pracovní dny týdně.
4 dny práce?
Že k tomu dříve či později dojde, je podle mě více než jisté. Jde totiž o dlouhodobý trend snižování rozsahu pracovní doby v závislosti na tom, jak roste produktivita práce. Kdysi lidé pracovali třeba deset nebo i více hodin denně. Ovšem s postupnou mechanizací a následně i automatizací pracovních činností se tato doba postupně zkracovala až na rozsah současný. Pamětníci si ostatně nepochybně vzpomenou, že ještě v 60. letech minulého století se chodilo do práce i v sobotu, která se volným dnem stala teprve v roce 1968. Produktivita práce se však od té doby opět zvýšila a nadále roste. Takže další zkracování pracovní doby je logickým krokem. Získání produkce v objemu potřebném k tomu, aby nás všechny uživila a zajistila fungování naší společnosti, je zkrátka stále méně náročné na množství pracovní síly.
Růst produktivity práce je však bohužel vytrvale ignorován při úvahách o budoucím financování našeho penzijního systému. Tedy ne, že by nebyl jeho základní problém identifikován správně. Je to stárnutí populace, kdy bude postupně růst počet lidí v postproduktivním věku a klesat počet těch ve věku produktivním. Bude tedy stále víc těch, kteří budou penzi pobírat a méně těch, kteří jim ji budou svými odvody financovat. Při konstantní produktivitě práce by to opravdu problém byl, protože pak by mladší ty starší neuživili, ani kdyby se rozkrájeli. Zvýšení penzijního věku se tak zdá být z tohoto pohledu logickým krokem. Jenomže opravdu jenom zdá. Ona totiž ta produktivita práce roste. A to dokonce tak, že by naopak umožnila penzijní věk snížit.
Produktivita a důchody
Pokud totiž její růst dovolí zkrátit týdenní fond pracovní doby kupříkladu o uvažovaných 10 % (tedy na čtyři devítihodinné pracovní dny), tak to znamená, že by mělo být možné v úplně stejném poměru snížit i počet odpracovaných let nutných pro přiznání penze. Podle současných pravidel tedy zhruba o čtyři roky.
Jinak řečeno místo abychom vyšší produktivity práce využili k tomu, aby lidé nemuseli pracovat do vyššího věku, zkrátíme jim pracovní dobu. Což je ovšem poněkud na hlavu. Místo aby lidé pracovali více, když jsou mladší a zdravější, jsou nuceni pracovat až do věku, kdy už jim zdraví často přestává sloužit. Průměrná délka života ve zdraví je u nás totiž 62 let u žen a 61 u mužů. Zvýšením penzijního věku vládou Petra Fialy tak jenom poroste počet lidí, kteří budou nuceni pracovat i přes to, že nebudou zdravotně v pořádku. Zato si však budou moci v mladším věku válet šunky tři dny v týdnu.
No neberte to…
Čtěte také:
Zelenou transformaci mohou zhatit její nejzarytější propagátoři, 2025 – rok změny
Věrozvěstové dobra fixlují s čísly
Nebezpeční, dezinformační Plochozemci
klimatická pařížská dohoda je darebácká ideologická propaganda a již pozbyla svoji legitimitu…
Trumpův přelomový megaprojekt: Umělá inteligence má najít vakcíny proti rakovině. umělá inteligence není žádná inteligence. nemůže najít vakcínu, protože rakovina je mechanizmem a následkem špatného konání, životního stylu a světonázoru, čili sebeklamu…
taky to může být spíše mediální zástěrka jak začít vypouštět do světa způsoby léčby rakoviny, které už mají na skladě ale farmamafie je nechtěla pustit mezi lidi. Umělá inteligence bude sloužit jako super zástěrka „zázraku na počkání“ a proč to dříve nešlo. Někteří občané prostě ještě potřebují tu iluzorní berličku, že před nimi nebylo nic skrýváno a že je ten svět skutečně takový, jaký nás učili ve školách.
Jakmile začne buňka (jednotlivec, rodina, obec, stát, kontinent, společnost) pracovat sama za sebe, stane se zhoubnou. Ztrácí vztah k celku, který jí dává rovnováhu a smysl pro proporce a souhru, jak moc růst – a takto propuká rakovina. smysl pro proporce dává duch, nikoli duše a tělo, duše a tělo jsou ale nástroje ducha…
souhlasím, o tom se nepřu. Ale jak moc dobře víme, duchovní a vesmírné zákony zrovna nejsou materiál kterými by se řídily kroky politiků a jejich rozhodnutí proč jet ten a ten scénář…
Nějak se mi nechce tady obhajovat tu či onu stranu, ale říct „hoďme větší pracovní dobu na mladé protože jsou v plné síle“ taky není ok. Ti lidé většinou mají přivádět na svět děti a vychovávat je, a to jak známo jde těžce když má člověk dvě práce. Děti pak vychovává tablet, sociální sítě a škola – a pak to dopadá jak to dopadá. Mladí lidé potřebují čas i na rodinu, sami na sebe, vzdělávání, cestování. Je velký omyl, že když vyjdou ze školy, že jsou už hotovými lidmi, většinou v té době přichází vystřízlivění a uvědomění, že ten život chtějí vlastně úplně jiný než jak si to představovali. A jsou tací kteří vylezou školu, chodí do práce ale přitom ještě znovu studují to, co škola zanedbala. Hodit na ně největší pracovní zátěž a říci „v důchodu to doženeš, budeš mít času dost“ je vlastně že člověk žije na dluh. Ažpaky. Navíc – tohle jaksi už dávno žijeme a vidíme, že tento model nefunguje, lidé jsou často vyhořelí, bez energie. Nejde prostě jim to nasypat na talíř a říct „teď se nacpi, v důchodu to strávíš“.
A proč si tohleto myslím? Problém není jen v hodinách, ale ve faktu, že je tu zbytečně moc pracovních pozic které nejsou nijak užitečné, ale dělají umělou zaměstnanost, jsou jen jakýsi článek řetězu který nevykazuje nic hodnotného ale většinou jen buzeraci, zbytečné přesuny zboží, zbytečnou administrativu atd. Místo toho abychom pracovali jednodušeji, efektivněji, tak někteří manažeři a firmy upřednostňují udělat tu nejstupidnější věc která potřebuje další ruce navíc, s tím že on to někdo odmaká a oni to nebudou takže cajk.